Domů     Zajímavosti
Moje rodina se o mě bojí!
21.stoleti
od 21.stoleti 23.6.2006

21. STOLETÍ EXKLUZIVNĚ s astronautem Markem L. Polanskym, velitelem amerického raketoplánu, který má za pár týdnů odstartovat.21. STOLETÍ EXKLUZIVNĚ s astronautem Markem L. Polanskym, velitelem amerického raketoplánu, který má za pár týdnů odstartovat.

Trochu dříve narození jistě vzpomenou na slávu, když se u nás objevili kosmonauti: Před 45 lety jako první Jurij Gagrin, poté Valentina Těreškovová. A což teprve v roce 1978 „náš“ Vladimír Remek! V poslední době k nám, takřka v tichosti, zavítalo i mnoho vesmírných poutníků z USA. Zatím posledním astronautem, který Česko navštívil, byl letos Mark L. Polansky.
Právě o něm nejspíš brzy hodně uslyšíme. Na podzim totiž bude velitelem raketoplánu, který se při misi STS 116 stane dočasným létajícím domovem sedmičlenné mezinárodní posádky.

Splnil si svůj sen?
Mnohý z nás by možná chtěl prožívat něco podobného. Jak dlouhá je asi cesta od dětských krůčků do vesmíru? Chtěl být astronautem už od útlého věku, nebo se k tomuto poslání dostal později?
„Jako chlapec jsem napjatě sledoval, jak létají naši astronauti v kosmických lodích Mercury, Gemini a Apollo. Už tehdy jsem si začal říkat: to by bylo něco, co bych opravdu chtěl dělat…“, řekl 21. STOLETÍ astronaut Polansky.
Ovšem od klukovského snu je do kabiny raketoplánu přece jen hodně dlouhá cesta. Hned v prvním ročníku studií na univerzitě potkal Eugena Cernana. Tento pozdější trojnásobný dobyvatel vesmíru se stal „posledním  mužem“, jenž se prošel po Měsíci. Ostatně o tom v nedávném exkluzivním rozhovoru pro 21. STOLETÍ vyprávěl.
„Cernan studoval stejnou školu jako já. Poté, co jsem se s ním potkal a mluvil, jsem se rozhodl být astronautem. Začal jsem velmi vážně přemýšlet, jak toho dosáhnout.“
Sen se mu splnil když od před pěti roky pilotoval raketoplán Atlantis. Přiznává, že to byl pro něj nezapomenutelný zážitek.

Až přijde ten správný čas…
Při nadcházející kosmické misi má jeho raketoplán Discovery dopravit na Mezinárodní kosmickou stanici (ISS) různé stavební díly a důležitá zařízení. Není tajemstvím, že se jen stěží daří naplňovat plány na definitivní dostavění ISS, když nemohou více pomáhat americké raketoplány. Toto má být první let raketoplánu k ISS po tragickém zániku Columbie v únoru 2003.
Tak se ISS prodražuje, stavba protahuje, potýká s technickými i politickými problémy. Myslí si odborník, že i navzdory těmto skutečnostem ISS svůj přínos má, je důležitá pro lidstvo?
„Rozhodně. Naše práce je budováním něčeho, co je opravdu velmi obtížné udělat. Kosmická stanice vypovídá hodně o mezinárodní spolupráci. Pokud ji dokážeme přes problémy společně vybudovat, jsme bezpochyby schopni překonávat i jiné překážky.“
ISS by více zpřístupnila vesmír i expertům z mnoha dalších zemí, hlavně evropských. Nadcházející let je podle odborníků velmi důležitý i z jiného důvodu. Má dokázat, zda má vůbec cenu drahé Space Shuttle v budoucnu využívat. Jinak by zbylo více peněz na vývoj nové pilotované lodi CEV a uvolnily by se prostředky k výpravám na Měsíc, časem k Marsu. Objevují se totiž úvahy, že raketoplán není bezpečný. Co tomu říká ten, kterého se to bezprostředně týká. Odstartuje vůbec?
„V tuto chvíli věříme a připravujeme se, že poletíme před koncem roku 2006. Nicméně otázka přesného termínu startu je něčím, co je zcela mimo moji kontrolu. Já se snažím připravit na misi a na úkoly, které jsou před námi. Abych stoprocentně odvedl svoji práci, až přijde ten správný čas.“

Nebude se opakovat tragédie?
Raketoplány mají za sebou dvě tragické havárie s vašimi mnoha mrtvými kolegy. Vážné problémy měl loni v létě i další stroj, také Discovery. Nebojíte se znovu sednout do kosmického letounu?
„Ne, už dlouho pracuji velmi úzce s lidmi podílejícími se na technické stránce programu raketoplánu. Dobře vím, že program má svoji míru rizika, a to jako vše, co děláte v životě. A taky vím, že děláme všechno možné a představitelné ke snížení nebezpečí. Pokud chceme stavět stanici, pokud chceme letět na Měsíc, na Mars a dále, tak se zkrátka pro riziko musíme rozhodnout.Někdo se třeba bojí, ale stejně tak může přecházet ulici a narazí do něj auto – i to se stává…“
Jak slyším, vy jste riziko, kdy jde doslova o život, přijal, ale co vaše rodina, blízcí?
„Moje rodina, manželka a dcera, se o mě pochopitelně bojí. Na druhé straně mě velmi podporuje v tom, co dělám. A věřte mi, že pro rodinu to jsou opravdu velké oběti.“
Letos máte několik významných výročí – je vám padesát, deset let jste astronautem. Chystáte se to nějak oslavit?
„O tom jsem vůbec nepřemýšlel… Ale asi ne, jsem teď příliš zaměstnaný výcvikem než abych se mohl věnovat takovým záležitostem.“
Padesátku snad oslaví aspoň s kolegy, astronauty. Mezi hvězdami, tedy na nebi, se alkohol nepodává.
Možná si představíte, jak se při návratu na zemský povrch řítíte hroznou rychlostí k zemi. Přes průzory vidíte žhavou plazmu horkou 1 500 °C. Jaký je to pocit?
„Za sebe může říci jen tolik, že jsem se v danou chvíli soustředil pouze na přistání – na to, co mám a budu dělat. Byl jsem velmi zaměstnaný všemi přístroji a neměl čas přemýšlet, co se děje venku za průzory. Prostě jsem dělal svoji práci.“

Je to běh na dlouhou trať…
Jaké máte plány po vašem, věřím, že úspěšném, nadcházejícím druhém letu? Chcete se do vesmíru opět vrátit?
„Je příliš předčasné o tom uvažovat. Teď se prostě chystám na nadcházející let a na něj se plně soustředím. Následně uvidíme, jak let proběhne. A pak si sednu s rodinou i se svým nadřízeným v NASA a probereme moji budoucnost.“
Americká vize budoucího dobývání vesmíru se nazývá „Na Měsíc, na Mars a dále“. Co znamená to „a dále“; co nás čeká po Měsíci a Marsu?
„Budoucnost kosmických letů je jako vesmír, je nekonečná. Ale než se vůbec dostaneme na Mars, čeká nás dlouhá cesta, nejméně 20 let. Až pak se můžeme rozmýšlet, co bude dál. Ovšem prvním úkolem stejně bude prozkoumat a využívat Mars. A to je úkol na velmi dlouhou dobu.
Samozřejmě bych uvítal, kdybychom vysílali lidi do stále větších dálek. Omezuje nás však čas, který je potřebný k tomu, abychom k nějakému vzdálenému vesmírnému cíli doletěli. Proto potřebujeme nějaký nový vývoj, nějakou opravdu revoluční změnu v tom, jak létáme do vesmíru. Abychom dokázali překonávat velké vzdálenosti do dalekých míst, kam let dnes trvá dlouhé roky. Jednou se tam dostaneme, ale přesné datum vám pochopitelně neřeknu.“

Kdo je Mark Lewis „Roman“ Polansky
Narodil se právě před 50 lety (2. 6. 1956) v americkém městě Paterson (stát New Jersey).
Jeho koníčky se staly: hokej, lyžování, létání na větroních, hudba a malování.
V roce 1974 s výborným prospěchem absolvoval střední školu. O čtyři roky později ukončil studium na Purdue University jako bakalář věd. Stal se inženýrem specializovaným na astronautiku.
Od roku 1980 učil piloty na Vance Air Force Base (AFB) v Oklahomě. V období let 1980 – 1983 sám létal na letounech F15. Na 30 různých druzích letadel má nalétáno přes 5000 letových hodin. Přitom mj. absolvoval prestižní školu pro zkušební piloty.
V srpnu 1992 přišel do NASA jako letecký inženýr a výzkumný pilot. Specializoval se na výcvik kritických fází letu Space Shuttle. Jak nás, bohužel, tragédie raketoplánů přesvědčily, nejednalo se jen o nějakou suchou teorii. Zúčastnil se i důležitých letových testů.
V březnu 1996, tedy před 10 lety, ho vybrali za člena oddílu amerických astronautů. Vlastní trénink začal v srpnu téhož roku.
Poprvé odstartoval do vesmíru při misi STS 98 7. února 2001 jako pilot raketoplánu Atlantis. Současně byl zástupcem velitele, vesmírného matadora Kennetha D. Cockrella. Raketoplán při 23. letu dopravil k Mezinárodní kosmické stanici (ISS) výzkumnou laboratoř Destiny. Posádka úspěšně přistála 18. února.
Od dubna 2003 do ledna 2004 působil Polansky jako šéfinstruktor astronautů. Dál se rovněž věnoval problematice bezpečného návratu účastníků kosmických misí.
V naší republice nedávno pobýval týden na pozvání exkluzivní soukromé školy International School of Prague. 
 
Význam mise STS-116
I když oficiálním úkolem mise je dopravit na mezinárodní kosmickou stanici (ISS) další stavební díly, středem pozornosti světových médií bude kvůli něčemu jinému. Půjde o první let raketoplánu Space Shuttle k ISS po tragickém zániku Columbie v únoru 2003 a vůbec první let po testovací misi raketoplánu Discovery loni v létě, během níž se vyskytla celá řada závažných problémů.
Na výsledcích letu STS-116 tedy bude do značné míry záviset další osud pilotovaných výprav do vesmíru. Pokud se zdaří, dostanou raketoplány nejspíš šanci dostavět ISS, a tím i do určité míry zpřístupnit vesmír výzkumníkům z mnoha dalších zemí včetně evropských. Jestli se ale opět vyskytnou problémy, výprava jen dodá argumenty těm, kdo chtějí riskantní a drahé lodě Space Shuttle uzemnit už nyní.

reklama
Související články
Nesmrtelné příběhy spisovatelky Agathy Christie se objevují na televizních obrazovkách poměrně často. Vždyť kdo by neznal galantního Hercula Poirota se stále dokonale zastřiženým knírkem? Diváky ale jistě potěší i třídílná adaptace povídky “Svědek obžaloby”, kterou autorka původně sepsala pro časopis. Premiéra první části proběhne 7. prosince 2022 od 21 hodin na Epic Drama. Příběh odehrávající […]
Predikce zní jasně… Rok 2045 by mohl být pro obyvatele vyspělých zemích zlomový. Možnost či nemožnost početí by totiž mohla od té chvíle záviset pouze na schopnostech lékařů. Alespoň podle Shanny Swanové, autorky úspěšné publikace Count Down, která se poprvé na pultech knihkupectví objevila v roce 2017. Její obsah vychází ze studie zveřejněné ve stejném […]
Ze všech planet, měsíců a asteroidů, kam až lidské oko kdy dohlédlo, je Země tím nejlepším místem pro život. Má jedinou nevýhodu – není nafukovací. Naštěstí je všude kolem celá volná sluneční soustava. Kdysi jsme o ni věděli žalostně málo, dnes – díky přelomovým objevům – už víme mnohem víc… Zaměstnala hlavu Pythagorovi i starověkým […]
Před 20 lety vznikl z iniciativy intelektuálů v čele s Arnoštem Lustigem a Prof. Antonínem Holým projekt s jediným cílem – vytvořit cenu pro vědce a techniky, která by jim pomohla získat popularitu a uznání. Dnes je soutěž Česká hlava nejprestižnějším českým oceněním za vědu a výzkum, kterého mohou vědci v naší zemi dosáhnout. V […]
Výzkumný tým Provozně ekonomické fakulty MENDELU, který se dlouhodobě věnuje problematice plýtvání potravinami v domácnostech, zjistil, jaké množství potravin končí ve směsném komunálním odpadu. Průměrně je to 36,4 kilogramů za rok, v sídlištní zástavbě pak až 53 kilogramů na osobu. Nyní se chtějí zaměřit na to, jak by se mohl tento odpad dále zpracovat a […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz