Léta doutnající spor mezi stoupenci biotechnologické vědecké medicíny a příznivci homeopatie se nyní opět rozhořel. Způsobila to studie, kterou 27. 8. 2005 zveřejnil prestižní britský lékařský časopis The Lancet.
Autoři článku se opírají o dlouhodobé výzkumy švýcarsko–britského týmu, který se zabýval efektem klasické a homeopatické léčby. Odborníci přitom prostudovali 220 klinických studií, na jejichž základě vyvozují závěr, že: „Čas pro další testy vypršel. Nyní nadešla doba, aby lékaři čestně informovali své pacienty o tom, že homeopatie člověku od jeho problémů nepomůže“. Závěr je tedy jednoznačný: Homeopatie je metoda nevědecká, její účinky jsou totožné s účinky placeba, a jako s takovou je třeba se s ní rázně vypořádat!
Názor zcela opačný mají vyznavači homeopatie, kteří studii označují za pochybnou a hovoří o diskreditační snaze „antihomeopatické lobby“. Christian Boiron, prezident stejnojmenné společnosti, k tomu říká: „Homeopatie se zrodila z vědy. Každým dnem postupujeme díky vědě v našich výzkumech kupředu, s cílem dosahovat stále větší účinnosti našich léků… Současnost není dobou pochyb ani sektářství, ale systematického výzkumu možností a hranic homeopatických přípravků u všech onemocnění“. I zde je závěr jednoznačný: Homeopatie je metoda vědecká a má plné právo existence na poli moderní biologické medicíny!
Kde je pravda?
Co je homeopatie?
Pojmenování vychází ze dvou slov : homeo= stejný, pathos = nemoc. Zakladatelem metody je německý lékař a chemik Samuel Hahneman (1755 – 1834), jenž převzal staré mystické principy starověké a středověké medicíny. Sám pomocí jednoduchých pokusů, bez kontrolních skupin a statistiky, sledoval účinky četných léčiv. Sliboval vyléčení minimálními neškodnými dávkami.
Homeopatie vychází z několika principů:
1. Projevy nemoci jsou projevem psóry (životní síly).
2. Podobné se léčí podobným.
3. K léčení se využívá přírodních látek v minimálních koncentracích.
4. Léčba je individuální, pokud možno jediným základním lékem.
5. Léčí se podle příznaků, nikoli podle diagnózy.
6. Cílem léčby je podporovat životní sílu, která je schopna povzbudit obranu organismu proti chorobám.
MUDr. Jiří Heřt, DrSc.,
emeritní profesor anatomie Lékařské fakulty UK v Plzni
Homeopatie je pseudověda!
–
Homeopatii vytvořil Samuel Hahnemann v dobrém úmyslu, ale na základě omylu: Při zkoušce s chininovou kůrou, tehdejším lékem na malárii, na sobě objevil příznaky malárie, tedy opakovanou horečku a třes. Z toho odvodil „zákon léčby podobného podobným“. Dnes víme, že chinin má zcela jiné příznaky a že po něm teplota klesá. Hahnemann se asi třásl zimou, nebo trpěl zcela výjimečnou přecitlivělostí, nehledě k tomu, že teploměr tehdy neexistoval.
–
Život neřídí duchovní síla, něco takového fyzika nezná. Choroby nevznikají působením duchovních „miasmat“. Účinnost žádné látky se nemůže ředěním zvyšovat, „potencovat“, ale jen snižovat. Když při vysokých „potencích“ zmizí z roztoku poslední molekula účinné látky, ztrácí látka účinnost, protože všechny chemické reakce se odehrávají mezi molekulami.
–
Přenos účinku „otiskem“ na vodu odporuje všem vědeckým znalostem o vodě. Protřepávání, „dynamizace“, při přípravě homeopatik nemůže měnit kvalitu roztoku, neexistuje „třepací fyzika“.
–
Diagnostikovat a léčit chorobu jen podle subjektivních údajů pacienta nelze. Léčba „jedním lékem v jednom čase“ nemá nejmenší zdůvodnění.
–
Závěr všech exaktně vedených klinických studií na seriózních vědeckých pracovištích byl jednoznačný: homeopatické léky jsou neúčinné, resp. mají jen placebový efekt..
–
Principy homeopatie jsou v rozporu s poznatky současné vědy a jsou s jistotou mylné. Pokud snad homeopaté tvrdí opak, pak ať zodpoví třeba jen tuto otázku: Proč se při přípravě homeopatika potencují a dynamizují jen molekuly zvolené látky, když se k mateřské substanci při postupném ředění přidávají opakovaně spolu s vodou obrovská množství molekul stovek nejrůznějších sloučenin anorganických i organických? Racionální odpověď neexistuje. Tento jediný argument stačí k vyvrácení základního kamene homeopatie!.
MUDr. Jan Hnízdil
psychosomatik, odborník na léčbu bolesti, bývalý lékař reprezentantů ČR v ledním hokeji a cyklistice
Nejvíc záleží na lidech
+
Nabízím pohled z pozice medicíny komplexní. Homeopatií jsem se před lety teoreticky intenzivně zabýval. Původně jsem ji zavrhoval, ale pozdější osobní zkušenosti vedly ke změně názoru. Často se s ní setkávám ve své ambulantní praxi.
+
Základní principy homeopatie posuzované z pozic biotechnologické medicíny, jsou zřetelně nevědecké. Výsledky homeopatické léčby jsou, navzdory vědcům, především u funkčních obtíží skutečně překvapivé. A vědecká medicína začíná mít velké problémy. Přísná orientace na ryze objektivní příčiny zdravotních obtíží a téměř naprosté přehlížení jejich komplexních souvislostí ji zavedla do slepé uličky.
+
British Medical Journal publikoval v roce 2001 rozsáhlou studii, ve které se používá termín „medicínsky nevysvětlitelné choroby“. Jde o velice rychle narůstající skupinu pacientů, kteří se dostavují k lékaři pro tělesné problémy, jsou pro ně opakovaně vyšetřováni řadou specialistů za pomoci té nejmodernější techniky, avšak bez jakéhokoliv objektivního nálezu, který by příčiny obtíží odhalil. To, co se zdá být z pohledu vědecké medicíny nevysvětlitelné, má však z pohledu medicíny komplexní svoji logiku.
+
Proto ani úspěšnost homeopatie není v „zázračných“ globulích, nýbrž právě v osobnosti homeopata, v celostním, komplexním způsobu nahlížení zdravotních obtíží, jejichž vysvětlení lze nalézt a řešit pouze v souvislostech pacientova životního příběhu. Homeopatikum pak sehrává důležitou roli symbolického „nosiče informace“, směřující od terapeuta k pacientovi. Pokud vědecká medicína nebude schopna takový terapeutický vztah a komplexní přístup pacientům nabídnut, bude vést s homeopaty marný a nikdy nekončící boj. Stejně tak marná je ovšem i snaha homeopatů, probít se na pole současné biotechnologické medicíny, která se orientuje na orgán a nikoliv na „celého“ člověka. Pro homeopaty to ovšem má i jednu obrovskou výhodu: Tím nejúčinnějším způsobem likvidace homeopatie by totiž bylo její přijetí za metodu vědeckou a provozování v podmínkách současné biotechnologické medicíny
Jak to vidí redakce 21. STOLETÍ?
Ukazuje se, že lidé, kteří nechtějí konzumovat v lécích nějakou chemii, raději dávají naději homeopatii. Mnozí doktoři ji tradičně odsuzují jako šarlatánství. Ovšem podle nedávného průzkumu se jí ve světě věnuje přes 150 000 lékařů, využívá ji 300 milionů pacientů.
Občas mezi homeopaty objevíme nějaké vykuky, kteří tuto metodu neovládají a přitom vydělávají na ošálených důvěřivých klientech.
Zdá se, že homeopatie může být v rukou odborníků velice účelnou doplňkovou metodou hlavně u tzv. funkčních onemocnění – bolestí hlavy, zad, problémech se zažíváním, dýcháním, alergií… Protože celostní medicína, do které se řadí i homeopatie, preferuje pojmy jako je životní energie či kvalita života.
Homeopatii však ani náhodou nelze využívat v případech různých nutných operativních zákroků a jiných záležitostí patřících jedině klasické medicíně.
Od mezinárodně uznávaného psychotronika Lubomíra Kříže, se kterým různé problémy konzultují i mnohé lékařské kapacity, se 21. STOLETÍ dozvědělo: „Jedno homeopatii nemůžeme upřít. Její metody nemají vedlejší účinky na lidský organismus, nezamořují ho svými zbytky. Lékaři, kteří tuto léčbu aplikují, se musejí individuálně zabývat každým pacientem, nikoliv napsat na svém stole příslušný recept, aniž mnohdy změří pacientovu teplotu.“
Vždy bude nejdůležitějším prostředkem vytvoření optimálního, důvěryplného vztahu mezi trpícím klientem a jeho partnerem: Bez ohledu, zda to je lékař, homeopat či léčitel!
