Jestli u vás roznáší dárky Santa Klaus, nemusíte se bát, že by jeho sobi stávkovali za příplatky za dlouhou štědrovečerní šichtu v noci a nestihli to ke stromečku včas.Většina živočichů má v sobě biologické hodiny, které jim diktují, že mají v noci spát a přes den pobíhat, shánět potravu, případně nenápadně připravovat půdu pro předání vlastních genů další generaci. A jelikož má tyhle hodiny každý nařízené trochu jinak, potřebují každodenní korekci. Ta ve většině zeměpisných šířek probíhá za pomoci střídání světla a tmy.
Co ale mají dělat sobi, kteří obývají krajiny daleko za polárním kruhem? Celou zimu je tu neustále „zhasnuto“ a v létě jim tam zase někdo zapomíná pravidelně vypínat slunce. Zatímco na jaře a na podzim jsou naprogramovaní tak, aby se jim v noci chtělo spát a přes den zase pást, v létě a v zimě jsou jim tyhle biologické hodiny vcelku k ničemu.
Nejnovější výzkumy ukazují, že si s tím sobi poradili, jak nejlépe mohli. Popocházení po tundře a okusování zbytků vegetace prokládají rozjímáním vleže podle toho, jak se jim zrovna zachce. Na nějakou přísnou etiketu není touhle dobou čas.
Nizozemský tým v čele s Karl-Arnem Stokkanem publikoval v posledním čísle prestižního vědeckého časopisu Nature studii, podle níž mají sobi za dlouhé polární noci nízkou hladinu melatoninu v krvi. Melatonin je hormon, který řídí naše časově závislé (ať už na denní, nebo na roční době) choutky na různé činnosti a vylučuje se hlavně v noci. Jeho nedostatek u sobů tedy dokazuje, že je v tomto období nějaké biologické hodiny vůbec nezajímají. Nechce se jim spát o nic víc než přes den, a tak na noční příplatky nemají nárok ani za dlouhé štědrovečerní rozvážky dárků. Autor: redakční šotek