Dojet co nejdál s co nejmenším množstvím pohonných hmot je snem, který se snaží uskutečnit vědci na celém světě. Nastupující generace vědců v tom dokonce mezinárodně soutěží. A padají i rekordy!
Kdyby Vám někdo řekl, že na litr benzínu dojede z České Republiky k moři do Chorvatska, věřili byste mu? A kdyby dokonce tvrdil, že dojede s litrem benzínu dvakrát tam a zpět? Určitě byste jej poslali na vyšetření k nejbližšímu psychiatrovi… A přece je to možné.
Maratón pro pokročilé
Nejvýznamnějším současným evropským vzdělávacím projektem, který je zaměřen na využití energií v dopravě, je Shell Eco-Marathon, mezinárodní soutěž, na níž výzkumné týmy studentů a pedagogů univerzit i středních škol z celé Evropy již 20 let dokazují, že nic není nemožné.
Cílem projektu je rozhýbat mladé lidi, budoucí evropské techniky a inženýry, aby se zamysleli nad problémy současné a budoucí dopravy, využití energií a hledali lepší řešení z hlediska vlivu na životního prostředí. Díku projektu si pak mohou své nápady a koncepce na vlastní kůži vyzkoušet a posléze i změřit své síly a schopnosti s konkurencí. Během dvaceti ročníků se Shell Eco-Marathon stal skutečným experimentálním centrem.
V praxi to pak probíhá tak, že během školního roku jednotlivé týmy studentů navrhnou a postaví vozidla, se kterými se pokusí ujet co nejdelší vzdálenost s minimem spotřebované energie. Na konci školního roku se pak tyto týmy vzájemně utkají v mezinárodní soutěži na závodním okruhu.
Z Paříže do Pekingu
O bouřlivém pokroku a užitečnosti takovéhoto soutěžení svědčí i to, že v roce 1985, kdy se ve Francii konal první ročník soutěže, byl rekordní výkon 680 km (Praha – Bratislava a zpět) na jeden litr benzínu, zatímco letošní vítěz, švýcarský tým z Ecole Polytechnique Federale z Zurichu už dosáhl nového světového rekordu s výkonem 3836 km, což znamená, že toto vozidlo by teoreticky dojelo z Paříže do Pekingu s méně než čtyřmi litry benzínu!
Švýcaři tak překonali předchozí světový rekord 3794 km/l, který držel francouzský tým LPTI La Joliverie ze St. Sebastian-sur-Loire, pravidelný účastník této soutěže.
Na co se jezdí?
Na Shell eko-maratónu se můžete setkat s vozidly poháněnými benzínem, naftou, zkapalněným plynem nebo alternativními energiemi jako vodík, biomasa nebo solární energie… Aby se při takové soutěži závodníci mezi sebou nehádali o výsledky a bylo možné porovnat výkony vozidel s různými typy paliva, protože se tady v jezdí skutečně na kdeco, přepočítává se dosažený výkon podle hodnoty spalného tepla konkrétního paliva na spotřebu benzínu Shell Natural 95 oktanů. To znamená, že výkon vozidla poháněného například vodíkem nebo LPG (Liquified Petroleum Gas neboli propan-butan), je ve výsledcích uveden v kilometrech ujetých na litr benzínu. Nezávisle na použitém typu energie tak může být „Velká cena“ za celkové vítězství udělena spravedlivě vozidlu s nejmenší spotřebou energie.
V čem se soutěží?
Zúčastněné týmy středních škol, gymnázií, technických vysokých škol a univerzit mohou změřit své síly ve dvou kategoriích – v kategorii prototypů a urban-conceptů.
Prototypy jsou zde vozidla s alespoň třemi koly, prakticky libovolného tvaru, u kterých se konstruktéři snaží dosáhnout co nejmenšího odporu vzduchu, co nejnižší váhy a co nejlepších jízdních vlastností. Naopak vozidla z kategorie urban-concept mají čtyři kola a svými vlastnostmi by se měla blížit vozům používaným v běžném provozu.
Soutěžící v obou kategoriích mají za úkol ujet určenou vzdálenost (na trati ve francouzském Nogaru je to 7 okruhů, celkem zhruba 25km) průměrnou rychlostí nad 30 km/h. V cíli je jim pak změřena spotřeba a odborná porota spočítá, kolik kilometrů by s touto spotřebou vozidlo ujelo na jeden litr benzínu.
Letos i naše želízko v ohni
Letošní závod Shell eko-maratón se uskutečnil na závodním okruhu Nogaro na jihozápadě Francie. Soutěže se zúčastnilo 227 týmů z 18 zemí (z toho 2 neevropské), v jejichž technickém zázemí pracovalo více než 3000 evropských studentů. V závodě se utkala vozidla s benzínovým motorem (157), motorem na naftu (25), motorem na LPG (16), ale také vozidla využívající alternativní energie jako vodík, slunce, alkohol a biopaliva (29).
Pro nás příjemným zjištěním bylo, že soutěže se letos poprvé zúčastnil i třináctičlenný český tým pedagogů a studentů z fakulty elektrotechniky a informatiky VŠB-Technické Univerzity Ostrava a navíc v technologicky velice náročné kategorii prototypů s vodíkovým pohonem.
Další zajímavostí letošního ročníku je vedle nového světového rekordu i to, že nejvyšších příček v obou kategoriích dosáhla vozidla na vodíkový pohon.
Jak se umístili naší?
Naši se do mezinárodní soutěže v Nogaru přihlásili s ekologickým vozidlem na vodíkový pohon, přesněji řečeno vodík je zde použit k výrobě elektřiny jako palivový plyn. Je to vlastně první český vůz na vodík, i když jeho mechanická část byla vytvořena ve spolupráci s Technickou Univerzitou Košice. Ostraváci své vozidlo pojmenovali HydrogenIX.
Při své premiérové účasti se HydrogenIX umístil na celkovém 29 místě s výkonem 946 km/l, přičemž v kategorii vozidel na vodíkový pohon obsadil báječné 4 místo.
„Vzhledem k tomu, že budujeme laboratoř palivových článků, vidíme v závodě jedinečnou příležitost vyzkoušet si některé poznatky v praxi. Je to zároveň příležitost k motivaci studentů a k propagaci naší univerzity.“, řekl k účasti v soutěži vedoucí týmu Ing. Jiří Koziorek, PhD.
Hydrogen z Ostravy
Laboratorní koncept HydrogenIX, představený konstruktéry VŠB TU Ostrava na počátku roku 2005, je prvním elektromobilem v České republice, pracujícím na principu výroby elektrické energie přímo ve vozidle pomocí nízkoteplotního palivového článku s protonovou membránou. Pohon se stejnosměrným motorem dosahuje maximálního výkonu 200 W.
Po úspěchu ve Francii pokračuje ostravský tým ve výzkumu vodíkových pohonů a kromě řady technických vylepšení svého prototypu HydrogenIX chystá i koncept vodíkového vozidla pro městský provoz.
Více se dozvíte:
http://hydrogenix.vsb.cz
www.joepr.cz
www.shell.cz
www.shelleco-marathon.com
Ve hře je vodík
V dnešní době se 90 % vodíku získává petrochemickými procesy. Vstupem je uhlovodíkové palivo a tepelná energie, výstupem čistý vodík, CO2 a další složky. Získávání vodíku tímto způsobem však nezajistí potřebné omezení skleníkových plynů.
Vodík je ale možno získávat také jinými způsoby, při kterých nevznikají žádné nežádoucí látky – elektrolýzou vody. Tento způsob výroby vodíku lze chápat jako akumulátor energie. Protože se elektrická energie nedá skladovat, skladuje se zatím obvykle ve formě potenciální energie vody. Výrobou vodíku a jeho dalším spalováním by se dalo poměrně vhodně vyřešit i skladování elektrické energie.
