Ke konci tohoto desetiletí se k našemu nejbližšímu průvodci vypraví hned celá flotila kosmických sond. Mezi státy, které hodlají k Měsíci vyslat svého automatického průzkumníka, patří i Indie.
Z hlediska kosmických letů tak trochu opomíjená Indie, není v kosmickém prostoru rozhodně žádným nováčkem. Pravidelně vypouští vlastní komunikační i vědecké družice, má svůj kosmodrom i spolehlivé rakety. Není proto divu, že o umístnění svých přístrojů na připravované měsíční sondě Čandraján mají zájem i evropští a američtí vědci. Tento zájem je jen potvrzením schopností indického kosmického programu. Vždyť Indie se v roce 2001 dokonce zařadila po bok jen těch několika zemí, které jsou schopny vlastními silami dopravit družice na geostacionární dráhu (ve výšce 36000 km). Nejedná se přitom o náhodné úspěchy, ale výsledky systematického programu.
První návštěva v kosmu
Historie indických kosmických letů se začala psát v roce 1962. Přístroje indických vědců, umístněné na vertikálních raketách, zpočátku jen krátce nahlédly za hranici kosmu, ale už v roce 1969 byla založena Indian Space Research Organisation (ISRO), kterou můžeme považovat za indickou obdobu evropské ESA či americké NASA.
Od samého počátku se kosmický program zaměřil především na vývoj vlastních raket a družic pro telekomunikační účely a dálkový průzkum Země. Nejdříve to bylo ve spolupráci s jinými kosmickými mocnostmi, ale postupně se Indie stavěla na vlastní nohy a dnes je schopna řadu svých potřeb uspokojit svými vlastními prostředky.
První indická družice Aryabhata o hmotnosti větší motorky (360 kg) byla postavena ještě za asistence sovětských vědců a také prostřednictví sovětské rakety 19. dubna 1975 odstartovala do vesmíru. Byla určena zejména pro otestování kosmických technologií, ale prováděla současně i výzkum zemské atmosféry.
Indický program se v prvních letech vůbec výrazně orientoval na Sovětský svaz. Vyvrcholením této spolupráce byl v roce 1984 společný sovětsko-indický let, při němž se na oběžnou dráhu dostal i první indický kosmonaut Rakesh Sharma. Tříčlenná posádka „zavítala“ na kosmickou loď Saljut 7 a ve vesmíru strávila celkem osm dnů.
Družice poněkud vyrostly
Insat neboli Indian National Satellite System je víceúčelová řada družic, kterou Indie provozuje od počátku 80. let minulého století. Prvním exemplářem této série byla družice Apple (jablko), kterou v roce 1981 vynesla evropská raketa Ariane 1. Tato experimentální telekomunikační družice, která vážila 350 kg, si na oběžné dráze poctivě odsloužila 27 měsíců. Byla využita hlavně pro testování komunikačních technologií, mezi kterými byl vyzkušen i přenos televizního a rádiového signálu.
Řada Insat 1 představila další čtyři družice, které v následujících letech startovaly do vesmíru na palubách evropských či amerických raket. Jednu z nich dokonce vynesl i raketoplán. Následovaly série Insat 2 a 3, které navázaly na skvělé výsledky té předchozí. Například Insat 3A startující v roce 2003 vážila už téměř 3 tuny (jako malý nákladní automobil) a kromě poskytování telekomunikačních služeb je využívána i jako družice meteorologická. Zatím do vesmíru odstartovalo 16 družic Insat.
Ne vždy se daří!
Většina družic Insat byla do vesmíru vynesena raketami Ariane. Indie se ovšem nespoléhala jen na služby jiných států, ale postupně vyvíjela i rakety vlastní. První z nich označená jako SLV-3 se vznesla poprvé v roce 1979, ale náklad na oběžnou dráhu dopravit nedokázala. Úspěšný byl až druhý let, který se uskutečnil o rok později. Tato čtyřstupňová raketa se startovní hmotností kamionu (17,8 tuny) byla schopna dopravit na kruhovou oběžnou dráhu 500 km nad zemským povrchem náklad 40 kg. Následovaly další dva starty s vědeckými družicemi řady Rohini a poté již „vysloužilá“ raketa ustoupila pokročilejší ASLV, která byla vytvořena na jejích základech. Ta již unesla třikrát větší náklad než její předchůdkyně. První tři její starty ovšem neproběhly podle očekávání a až teprve při čtvrtém se podařilo dopravit vědeckou družici SROSS C2 na požadovanou oběžnou dráhu. Psal se rok 1994 a navzdory tomuto úspěchu musela ASLV rovněž ustoupit další, modernější a silnější raketě.
Z vesmíru je vidět více
Indie patří svou rozlohou mezi největší státy světa a tak obrovské území je obtížné obsáhnout pouze pozemskými prostředky. Není tedy divu, že mezi priority indického kosmického programu patří také dálkový průzkum. Mapování výskytu nerostných surovin, sledování zemědělské úrody či následků přírodních katastrof jsou jen některé z řady způsobů využití. Pro tyto účely vyvíjí Indie družice řady ISR (Indian Remote Sensing Satellite). První z nich spatřila světlo světa (či spíše Země) v roce 1988, kdy ji do vesmíru vynesla sovětská raketa Vostok. Není bez zajímavosti, že se jednalo o vůbec první sovětský komerční let. Následovala IRS-1B nesená rovněž sovětskou raketou.
Již zmíněnou silnější raketou je PSLV (Polar Satellite Launch Vehicle), která byla předurčena právě k vynášení družic, sledujících zemský povrch. Ty obvykle operují ve výšce kolem 600 km nad zemí a raketa může na takovou dráhu dopravit až jednu tunu nákladu. Zatímco první start v roce 1993 ještě nedopadl úspěšně, protože se raketa vlivem softwarové chyby odklonila od svého směru, dalších osm letů už proběhlo bez problémů
Potíže s termíny
Už v 80. letech byl zahájen také vývoj rakety střední třídy (srovnatelné například s americkou Delta II), která by dokázala na přechodovou geostacionární dráhu vynést až 2,5 tuny vážící družice. vychází z konceptu PSLV. První a druhý stupeň GSLV (Geostationary Satellite Launch Vehicle) byly vyvinuty doma v Indii, třetí pak v Rusku. Jak už to ale bývá, měly obě strany problémy s dodržením svých závazků, a tak se vývoj rakety výrazně zpozdil. Nicméně v roce 2001 raketa konečně vzlétla a na geostacionární dráhu skutečně vynesla komunikační družici GSAT-1. Úspěšné byly i další dva lety. Zajímavý náklad byl na palubě zatím poslední rakety GSLV. Družice Edusat je totiž první indickou družicí určenou výhradně pro vzdělávací účely. Indie se tak pomalu stává nezávislou na ostatních kosmických mocnostech a bude zřejmě brzy schopna pokrýt sama své vlastní potřeby. A nejen to.
Další dobyvatel Měsíce?
Zatím všechny indické lety směřovaly na oběžnou dráhu Země. To se ale v blízké budoucnosti změní, protože na rok 2007 je plánován let kosmické sondy k Měsíci. Cílem výpravy je průzkum povrchu našeho nejbližšího souseda ve vysokém rozlišení, třírozměrná mapa povrchu, hledání minerálů a chemických sloučenin. Vědci doufají, že výprava přispěje k zodpovězení některých otázek vzniku Sluneční soustavy i Měsíce samotného. Pro tyto účely bude na družici umístněna šestice přístrojů pro viditelné, infračervené, rentgenové a gama záření. Na dalších 10 kg vědeckého zařízení vypsalo ISRO výběrové řízení. Podle nedávno podepsané dohody o spolupráci má přípravu tří přístrojů pro výpravu Čandraján na starosti kosmická agentura ESA. Rovněž NASA zajistí jeden nebo dva přístroje. Pokud bude výprava úspěšná, hodlá Indie do roku 2015 poslat k Měsíci další dvě sondy.
Musí na sebe vydělat
V roce 1992 byla založena komerční odnož indické kosmonautiky, společnost Antrix, jejímž hlavním obchodním artiklem jsou snímky zemského povrchu a raketové nosiče. Současné indické družice jsou totiž schopny pořizovat snímky s minimálním rozlišením 2,5 metru, což je již konkurenceschopný výkon a je tedy možno s nimi obchodovat na mezinárodním trhu. Indické rakety jsou rovněž k dispozici případným zájemcům o vynesení vlastních družic na oběžnou dráhu. Typickým příklade může být start PSLV v květnu 1999, kdy byly, samozřejmě ne zadarmo, vyneseny do vesmíru korejská a německá družice.
Nová kosmická velmoc
Z asijských zemí je v poslední době věnována největší pozornost čínskému kosmickému programu. Ovšem ani Indie nezůstává pozadu a pomalu si buduje pozici asijské kosmické mocnosti. Ambice na pilotované lety do vesmíru sice zatím nemá, ale její program se zdá být systematický a pragmaticky zaměřený. Úspěšný let k Měsíci by ještě více zvýšil sebevědomí této mladé kosmické velmoci.
Indické starty do vesmíru
– Dosud se uskutečnilo 20 startů raket, na jejichž palubách bylo umístěno 26 družic. Z tohoto počtu startů bylo 14 úspěšných, 1 částečně a 5 neúspěšných.
– Družice METSAT, úspěšně vyslaná na dálkový průzkum 12. 9. 2002, byla později na počest v Indii narozené astronautky Kalpana Chawla, která zahynula při havárii raketoplánu Columbia v únoru 2003, přejmenována na Kalpanasat.
– Zatím poslední (dvacátý) start proběhl úspěšně 5. 5. 2005. Raketa PSLV-C6 při něm vynesla družice Cartosat1 pro dálkový průzkum a komunikační Hamsat
Tragický požár na kosmodromu
Kosmické lety však zůstávají i nadále rizikovým oborem lidské činnosti. Nejde jen o neúspěšné starty kosmických raket, jak se přesvědčila indická kosmonautika 23. února loňského roku, kdy v továrně sloužící k plnění raketových motorů na pevné palivo v indickém kosmickém středisku Satish Dhawan na ostrově Sriharikota došlo k explozi a následnému požáru. Nehodu zaplatilo svými životy šest techniků, kteří zde v danou dobu pracovali. Rovněž zařízení továrny utrpělo velké škody.
OBĚŽNÉ DRÁHY DRUŽIC
Geostacionární dráha – GEO (Geostationary Earth Orbit) – Družice jsou umístěny ve výšce 36000 km, doba oběhu je shodná s rychlostí otáčení Země a pro pozemského pozorovatele jsou tedy nehybné.
Střední oběžná dráha – MEO (Medium Earth Orbit) – Výška umístění družic nad 10000 km a doba oběhu kolem 5 hodin.
Nízká oběžná dráha – LEO (Low Earth Orbit) – Oběžná dráha těchto družic se nalézá ve výšce zhruba 700 – 1500 km, doba oběhu je 80 – 130 minut.
Indian Space Research Organisation (ISRO)
založeno 1969
Rozpočet 2004-2005 24,4 miliardy rupií (0,56 miliardy US$)
Kosmická střediska po celé Indii 20
Počet zaměstnanců 16280 (12/2004)
Počet aktivních družic 15
Počet družic stavěných či plánovaných 16
Kosmodrom Satish Dhawan na ostrově Sriharikota
2 rampy pro rakety PSLV / GSLV
Měsíční sonda Čandraján
Start 2007
Raketa PSLV
Doba letu k Měsíci 5 dnů
Doba trvání výpravy 2 roky
Oběžná dráha kolem Měsíce 100 km
Hmotnost sondy 1050 kg s palivem
440 kg samotná sonda
Vědecké přístroje 55 kg
Hodnota výpravy 100 miliónů US$
