Co chybí videohrám k tomu, aby přestoupily hranici počítačové reality? Mnohem větší aktivita hráče, který nebude jen mačkat tlačítka a hýbat joystickem.
A přesně takové jsou taneční simulátory Dance Dance Revolution (DDR).
Blázen, který dupe
Stoupám si na čtvercovou podložku (pad), která je šipkami (dopředu, dozadu, doprava, doleva) rozdělena na čtyři pole. Začne znít hudba, docela svižná, má 120 taktů (úderů) za minutu. Na velké obrazovce přede mnou začínají provádět své kreace virtuální tanečníci, ale ti jsou mi vcelku fuk. Soustředím se na šipky, které docela rychle putují od dolního okraje obrazovky ke zvýrazněné řadě šipek v horní řadě. Ve chvíli, kde se šipky překryjí, musím, do rytmu hudby šlápnout na šipku určeného směru. Tlapkám asi 10 vteřin, tedy spíš jako každý správný začátečník dupu jak slon, a záhy se přede mnou rozzáří nápis „Failed“. Hra končí. Na začátečníka jsem zvolil moc velké tempo. Vyberu tedy pomalejší a méně náročnou skladbu. Stejně mi i ta dá zabrat. Moje PTzH (Propocená Trička za Hodinu) bude zpočátku velmi vysoké, musím s tím počítat.
Co je to DDR?
Právě jsme si představili taneční simulátor, který je znám pod zkratkou DDR, Dance Dance Revolution. Je to nejznámější hra z rodiny „beat games“, arkádových tanečních her, v nichž se do vyšší úrovně dostanete teprve po splnění podmínek té nižší. Jejich otcem je japonská firma Konami. O co zde jde? O rytmus, o koordinaci těla, o rychlost, o fyzický výkon, o kontakt člověka s počítačem. Především však o zábavu. DDR není osamělé dupání do podlahy. Při hrách se příznivci tanečních simulátorů scházejí, velmi rychle se kolem nich seskupí hlouček, který je se zájmem pozoruje. A trochu se jim zároveň i směje. Při tancování DDR, zvlášť při těch těžších skladbách, vypadáte totiž dost směšně. Soustředěný obličej upnutý na obrazovku, vaše nohy kmitají v zdánlivě nesmyslných pozicích. Ale ta hra je natolik přitažlivá, že jakmile se „pad“ uvolní, jeden z čumilů se osmělí a jde se ztrapnit sám.
Na čem se hraje?
Žijete-li v Japonsku, je to jednoduché. Zajdete do jedné z mnohých heren a tlapkáte. I v USA je situace snadná, třeba v Kalifornii jsou stovky takovýchto heren. U nás není DDR automat ani jeden. A na čem jsem to ale stál já? Přiznávám, trochu jsem švindloval. Stál jsem totiž na jediném veřejném českém tanečním simulátoru, který je na pražském Andělu. Nebylo to DDR, ale 3DDX simulátor, jeden z členů rodiny Beat games. Tento automat má jinak situované šipky (diagonálně) a především zde zapojujete i ruce: nad padem je rám se zabudovanými čidly, upažením levé či pravé ruky dáte stroji signál, že jste přerušili pomyslnou stěnu a učinili taneční „krok“. V záplavě šipek, které musíte ušlapat, jsou tedy i pohyby pro obě ruce. Pokud jsou hráči zkušení a skladba dobře napsaná, vypadá tanec velmi ladně. Před samotnou hrou se v menu přístroje pohybujete právě pomocí upažení. Při pohledu na borce, kteří výběr skladby a dalších parametrů, provádějí elegantním rozhazováním rukama, vás musí napadnout: jak dlouho bude trvat, než takovým způsobem budeme ovládat mnohem více zařízení než jen hrací stroje?
Zatancujte si se svým počítačem!
Kde tedy hráči (nebo tanečníci?) trénují? Doma. Lze si totiž už i u nás koupit tzv. soft-pad (stojí asi 1 000 Kč), na něm se tancuje na boso. Hard-pad je dražší, tancuje se v botách a víc vydrží (stojí okolo 3 000 korun, ale šikovní kutilové si ho mohou i vyrobit). Pad se připojuje k počítači – je to pouhopouhá periferie. Důležitý je program, který přehrává hudbu a zobrazuje šipky určující kroky. Simulátor DDR se jmenuje StepMania, je volně stažitelný z internetu a umí simulovat více tanečních her než jen DDR. Dále musíte mít skladby, v jejichž rytmu budete dupat. Může to být písnička v MP3, důležité ale je, aby byla doprovázena tzv. stepchartem – souborem, který určuje pořadí kroků.
Tipy mistrů
„Nejmladší hráč DDR, kterého znám, je čtyřletý klučina. Umí sice jen jednu pomalou skladbu, ale umí ji dobře! A navíc DDR pravidelně vyžaduje,“ říká Jaroslava Štefánková, jedna z českých průkopnic tanečních simulátorů. Začátečníkům doporučuje středně rychlé skladby, v nichž se tlapká pravidelně. Není důležité být úplně přesný, ale dostat do těla rytmus, přinutit nohy k poslušnosti. Nesmí se dupat, hráč nad padem jen lehce poskakuje na špičkách. Pro zvládnutí obtížných rychlých skladeb je třeba udržet se déle ve vzduchu než na zemi. Nesmíte být stále čelem k obrazovce, je třeba pohybovat také boky. Některé stroje mají po stranách madla, kterých se můžete při velmi rychlých skladbách držet.
Jak se DDR hodnotí?
Abyste byli úspěšní a postoupili do dalšího kola, musíte být přesní. Šlápnete-li přesně, jste okamžitě ohodnoceni jako Výborní (Perfect), za stále dobré potvrzení dostanete Skvělý (Great). Po takovém kroku si na stupnici Energie pár dílků dobijete, při jiných (Good, Boo nebo dokonce Miss) energie ubývá. Odčítání je pochopitelně rychlejší než přičítání, počítač vás tak nutí k přesnosti. Při nulové energii hra končí. Pro pokročilé hráče je ještě důležité “combo“, tj. počet za sebou správně odšlápnutých šipek. Po skončení hry dostanete celkové ohodnocení – od AAA po E. V celkovém výsledku je zahrnut počet správně potvrzených šipek a dále počet tzv. „freezů“, šlápnutí, u nichž musíte po určitou dobu zůstat na šipce.
Skladby jsou odstupňovány podle obtížnosti, přičemž v těch nejtěžších má skladba 300 úderů za minutu, což znamená, že za 1,5 minuty jejího trvání odšlapete třeba 555 šipek – šílené tempo 6 šlápnutí za vteřinu. To ovšem hovoříme o extrému, protože DDR se hraje hlavně pro zábavu. V nejnižší a střední úrovni, kdy mají skladby 60 až 120 BPM (úderů za minutu), si hráči, teď už opravdu tanečníci, vymýšlejí do skladby různé další kreace.
Hrátky
K simulátorům můžete přistupovat velmi kreativně, hráči i výrobci vymýšlejí různé variace hry. Některé šipky můžete potvrzovat loktem nebo rukou, díky tomu hru vyšperkujete, podobá se pak tanci. Hrát můžete také na dva pady (tzv. Double mód), během hry vás stroj nutí přecházet u z jednoho padu na druhý, hrajete tedy celkem na osm směrů. Dále existují nejrůznější hrátky, kde nemusíte brzdit svou fantazii: na každé šipce stojí jeden hráč a výskoky potvrzuje šipky (na dvouautomatu si tak celkem zahraje osm lidí). Můžete hrát jen rukama. Dejte si obíhačku: každý z hráčů šlape jen chvilku, po určitém počtu šipek ho střídá další.
SLOVNÍČEK
Arkádová hra – hra, v níž splnění jedné úrovně podmiňuje vstup do další
BPM – Beat per minute. Počet úderů za minutu.
Pad – podložka, na níž se tancuje. Soft-pad je měkký, hard-pad tuhý (tancuje se v botech)
PTzH – Propocená Trička za Hodinu – česká recesistická slangová jednotka, setkáte se s ní na větších srazech hráčů DDR
Tlapkání – roztomilý český výraz užívaný pro tancování na DDR simulátorech
Stručná historie DDR
Videohry obecně jsou japonský kulturní fenomén. Právě tam se začaly vyrábět mincovní videohry, kvůli kultovní hře Space Ivaders muselo ministerstvo financí zčtyřnásobit výrobu 100 yenových mincí. Počítačovým předchůdcem DDR byla hra Break Dance pro Commodore 64 (1984). V roce 1988 začala japonská firma Nintendo prodávat přídavnou podložku pro svou herní konzoli, spolu s hrou Dance Aerobics ji lze považovat za přímého předchůdce DDR. V roce 1988 začala výroba DDR simulátorů, za rozšíření nápadu tanečních strojů vděčí DDR programu pro Play Station. Taneční podložka k této konzoli stojí okolo 15 dolarů.
Další varianty tanečních her
3DDX – do rytmu hudby potvrzujete šipky v osmi směrech, čtyři z nich jsou pro ruce. Tanec je oproti DDR náročnější na koordinaci.
Technomotion – hra spojuje DDR a hru Pump It Up (šipky jsou diagonálně). Zde tedy nohama hrajete na osm směrů.
Para Para Paradise – hra se hraje jen rukama. V rámu pod či nad vámi je do kruhu umístěno pět seznorů. Šipky potvrzujete projetím ruky nad nimi. Nohama jen udržujete rytmus.
Karakoe revolution – hra není pohybová, ale spojuje karakoe (imitaci zpěváků známých skladeb) a předávání pokynů hráči pomocí šipek (princip DDR). Na obrazovce se zobrazuje text, délka a výška právě zpívaného tónu. Šipka vám ukazuje, zde jste hlasem vysoko nebo nízko.
Kde si můžete DDR vyzkoušet?
Nejlepší příležitostí jsou srazy příznivců DDR. Ti vás do hry trpělivě zasvětí a poradí vám jak začít. Poradili si už s desítkami podobných neználků. Nejbližší příležitost takové debatě budete mít na Festivalu fantazie 1. až 10. července 2005 v Chotěboři. Na něm bude přednáška o DDR a hlavně samotné simulátory.
Více se dozvíte na
http://ddr.pocitac.com/
http://ddrforum.pocitac.com/
http://czech-ddr.info/
http:// www.festivalfantazie.cz/
http://www.ddrfreak.com/
http://www.stepmania.com/
