Zelený svět kolem nás se může pyšnit mnoha, často až neuvěřitelnými nej… Podívejme se tedy zblízka, jakých rekordů dosahuje příroda v rostlinném světě.
Některé rostliny, jako třeba obyčejné osiky představují největší živé organismy na světě, jiné jako mořské řasy nejrychleji rostoucí představitele pozemské přírody a další, například borovice osinaté jsou skutečnými živými zkamenělinami, protože jejich stáří dosahuje až 5000 let a stále rostou.
Giganti pozemské přírody
K nejvyšším rostlinám patří určitě sekvoje vždyzelené (Sequoia sempervirens), rostoucí v Kalifornii. Jejich nejvyšší exemplář Stratosphere Giant v Rockefeller Forest dosahuje výšky 112 metrů, což je pro představu dvojnásobek výšky Petřínské rozhledny v Praze. Ještě lépe si můžeme přiblížit mohutnost těchto sekvojí následujícím srovnáním: Z jednoho kmene by se dalo postavit na 120 rodinných dřevěných domků, kmen vážící přes 1500 tun váží více než 15 dospělých modrých velryb, nebo 25 těžkých armádních tanků.
Ovšem největším změřeným obrem byl jistý exemplář blahovičníku australského, u kterého byla koncem 19. století zaznamenána výška 150 metrů. Blahovičník roste v mládí velmi rychle až 4 – 5 metrů za rok. Dnes je nejvyšším listnatým stromem světa blahovičník v australském státě Victoria, dosahující výšky 106 metrů, jehož stáří se odhaduje na 400 let. U nás je nejvyšším stromem jeden z tzv. těptínských smrků, vysoký 58 metrů. Na Šumavě však ještě nedávno žily i jedle, vyšší než 60 metrů.
Největší semena o váze až 20 kilogramů vytváří palma lodoicea seychelská, rostoucí vzácně na Seychelských ostrovech v Tichém oceánu. Žádnými drobečky nejsou ale ani lusky tropických lian rodu Enatada (Enatada gigas), dlouhé až 1,5 metru. Mezi semenové otesánky patří i šišky kalifornských borovic Pinus coulteri, velké až 36 cm o hmotnosti větší než 4,5 kg.
Botanické rekordy můžeme najít i ve velikosti listů rostlin. Tak například listy africké palmy Raphia regalis mají listy dlouhé až 24 metrů. Dále můžeme uvést listy amazonské palmy Manicaria saccifera o délce 8 metrů, či madagaskarské Marojejya darianii s listy o délce pěti metrů. O rekordech můžeme hovořit i co do počtu listů a zde vede náš dub, který jich má na 250 000.
Největším květem se může pyšnit asijská raflesie. Její květy dosahují téměř metrového průměru a tvoří k zemi přisedlé pestré koláče, vyznačující se příšerným zápachem, připomínajícím shnilé maso. Květy raflésie dosahují hmotnosti až 11 kilogramů.
Ovšem raflésie má prvenství jen ve velikosti jednotlivého květu. Pokud bychom hledali rostlinu s největším květenstvím na světě, složeným až z 8000 květů, museli bychom se vydat do bolivijských pralesů za broméliovitou rostlinou Puya raimondii, jejíž květenství může být až 10 metrů vysoké. Obry najdeme i mezi kaktusy a k jejich největším exemplářům patří bezesporu severoamerické kaktusy saguaro (Carnegia gigantea), dorůstající až 20 metrů s hmotností až 9 tun.
Stranou naší pozornosti by neměly zůstat ani rostliny, které si nijak nezadají s moderními vrtnými soupravami a svými kořeny se dostávají do neuvěřitelných hloubek. Nejdelší kořeny byly zjištěny například u fíkovníku v Jižní Africe, které dosahují do hloubky až 120 metrů. K čerpání vody z obrovských hloubek používají kořeny i pouštní keře rodu Prosopis v Arizoně. Ty byly nalezeny až v hloubce 53 metrů.
Za nejširší strom světa je považován cypřiš u mexického města Oaxaca, starý údajně 2 000 let. Strom je sice vysoký jen 42 metrů zato jeho obvod je úctyhodný. Celých 58 metrů! Dalšími giganty v říši stromů jsou africké baobaby, které sice nerostou do výšky, ale dosahují úctyhodných obvodů, až 30 metrů! V jednom baobabu, který je zároveň gigantickou vodní nádrží, může být uloženo až 100 tun vody. V Evropě jsou stromy s největším obvodem především dub ve francouzském Pessines o obvodu 18 metrů a lípa v německém Hessensku o obvodu 17 metrů. V České republice je považována za strom s největším obvodem 12,25 m tzv. Vejdova lípa u Pastvin.
Rekordmany nemusí být jen rostliny tropů a subtropů. I v našich zeměpisných šířkách se můžeme setkat s neuvěřitelnými výkony. Tak například ve Francii byl vypěstován největší hrozen vína o hmotnosti 9,5 kilogramu. Ke skutečným obrům patří i tykve, u nichž ty nejtěžší exempláře dosahují až hmotnosti 500 kilogramů. Největší tykev, vypěstovaná v americkém New Hampshire dosáhla dokonce hmotnosti malého auta, přes 700 kilogramů.
Jednoho ze světových gigantů najdeme i u nás a to v plzeňském muzeu, kde je vystavena největší plavuň na světě, jejíž stáří je určeno na 310 milionů let. Unikátní spodní část kmene má rozměry 1,3 x 1 metr a je zkamenělým pozůstatkem plavuně, vysoké nejspíše okolo deseti metrů.
Zelený svět pozemské flóry je dnes největší chemickou továrnou na světě, váže v sobě na 105 500 000 000 tun glukózy, což představuje plně naložený nákladní vlak o délce 50 milionů kilometrů. Pozemská flóra spotřebuje za rok přibližně stonásobek celosvětové produkce elektrické energie a vyrobí 47 miliard kubických metrů čistého kyslíku.
Největší žijící organismus světa
Za nejtěžší rostlinný organismus světa je považován osikový klon o 47 000 kmenech, rostoucí ve Wasatch Mountains v americkém Utahu. Geneticky totožné osikové kmeny váží společně na 6 500 tun, přičemž všechny mají společný kořenový systém. Nad zemí vypadají kmeny jako jednotlivé stromy, ale rostou ze společných základů. Populace osik se dělí na samčí a samičí jedince, tento obrovitý klon je však celý tvořen samčími jedinci. Co nevíte o světě rostlin
Největšími rostlinnými cestovateli jsou bezesporu semena lian Merremia discoidesperma, rostoucí v pralesech Mexika a Střední Ameriky. Ta se každoročně vydávají na předlouhou zaoceánskou plavbu, ovšem s velmi malou nadějí na možnost nalezení podmínek, příznivých pro vyklíčení. Tak byla semena této liány nalezena i u pobřeží Norska. Jde o nejdelší zdokumentované cestování semen. Plavbu, trvající často po několik let, umožňuje těmto semenům zvláštní stavba. Tlustý dřevnatý obal totiž skrývá velké vzduchové bubliny, které semena nadnášejí. Ke svému rozmnožování jsou rostliny schopné využívat těch nejneuvěřitelnějších a nesmírně důmyslných způsobů. Tak například parazitické borovicové jmelí Arceuthobium oxycedri vystřeluje svá semena až do vzdálenosti 20 metrů a to rychlostí až 80 km/hod. Pěkně silné náboje dokáže vystřelovat i strom Hura crepitans, který svými semeny dokáže rozbít i okno, vzdálené 25 metrů.
Nejrychleji rostoucím rostlinám určitě kraluje bambus přibývající měsíčně na délce průměrně 5 metrů i když jsou evidovány i výjimečné případy, kdy růst dosáhl až deseti metrů za měsíc. Skutečným rekordmanem je však pacifická řasa Macrocystis pyrifera, schopná narůst až o 3 metry za den.
Nejčistší vzduch je v borovém lese. V městském prostředí obsahuje vzduch běžně okolo 30 000 bakterií v krychlovém metru. Naproti tomu v borovém lese je to pouze 200 – 300 bakterií ve stejném objemu, což můžeme považovat za sterilní vzduch. Zásluhu na tom mají především éterické oleje, silice a pryskyřice v borovém jehličí.
Útočníci rostliny
Setkání s rostlinami nemusí být vždy jen příjemnou záležitostí a mnohdy může být i značně bolestivé. Každý z nás už se určitě spálil o kopřivu, či popíchal o ostny kaktusu. Jsou však ale daleko horší zážitky, jako například setkání s druhem Opuntia gigelovii. Její ostny se mikroskopicky překrývají jako zpětné háčky a při pokusu o vytažení ostnu se roztáhnou a dokážou vytrhnout i pěkný kousek masa. To ale není všechno. Droboučké háčky se při tahu oddělí a uvíznou pod kůží, kde způsobují bolestivé hnisavé záněty. Okolí silnic v Mexiku lemují porosty zvláštní chlupaté rostliny Cnidoscolus angustidens, která působí jako kopřiva, ale nesrovnatelně silněji. Její ostré, třpytivé chloupky rychle proniknou pod kůži, do které uvolní celou řadu chemických látek. Stejně tak i naše kopřivy rodu Urtica a Urera vpraví do pokožky jedovaté chemikálie jako histamin, acetylcholin a další. Některé tropické kopřivy jsou daleko silnější a jejich popálení je značně nebezpečné, následky se často léčí i několik týdnů. Mezi velmi nebezpečné patří například Urtica ferox, obsahující celou řadu prudkých jedů, způsobujících ochrnutí, oslepnutí a dokonce i smrt.
Jak vlastně ostny nám tak dobře známé kopřivy působí? Ostrý chloupek této kopřivy je vlastně dutá zašpičatělá buňka, nazývaná trichom. Tato nukleová buňka slouží jaké základ dalších menších buněk v pokožce chloupku. Štíhlý trichom je zakončen křemičitou špicí, která se při sebenepatrnějším doteku oddělí Dutý trichom pak stejně jako injekční jehla pronikne do kůže a vpraví do ní obsah jedového váčku, umístěného u kořene trichomu.
Velmi nebezpečné jsou křovinaté australské kopřivy Dendrocnide moroides a jejich příbuzné Na Nové Guinei. Jejich jedy jsou nesrovnatelně silnější a podle záznamů mají na svědomí i smrt koní, ve výjimečných případech i člověka. Jejich jed po proniknutí pod kůži velmi rychle napadá buňky a vyvolává bouřlivou reakci imunitního systému. Nasává cévní krvácení, otoky a odumírání celých oblastí buněčné tkáně.
Zelené vodní pumpy
Stromy dokážou pomocí svého kořenového systému, který je často větší než jejich nadzemní část, odčerpávat z půdy obrovská množství vody. Například bříza vysaje a odpaří během jednoho vegetačního období ze země až 7 tun vody! Stoletý buk pak dokáže vysát až 9 tun vody a co teprve takové australské blahovičníky. Ty vypumpují až 14 tun vody. S jejich pomocí byly za pouhých 10 let vysušeny bažiny v Portugalsku a stejný postup byl aplikován i v Gruzii.
Nejvýše rostoucí les světa
Jak bylo nedávno publikováno v odborném tisku, v Bolivijských Andách se nachází skutečný botanický zázrak – nejvýše rostoucí les světa. Ve výšce 4000 metrů nad mořem se nachází jedinečný ekosystém, skládající se z více než 20 rostlinných druhů, četných druhů hmyzu a ptáků. Horské lesy jsou dnes jedny z nejohroženější z porostů a byly využívány už od časů Inků. Dnes už zabírají pouhé jedno procento z jejich původní rozlohy v Bolivii a 3% v Peru. Bolivijští indiáni Aymarové tyto stromy nazývají Quenua, biologové je řadí do rodu Polylepis. Stromy byly nalezeny až do výšky 4 850 m, kde tvoří dnes už jen řídké skupinky. Jde o vysoce odolné dřeviny Polylepis tarapacana, přizpůsobené extrémním podmínkám, nízkým teplotám, mrazu, silným, větrům a intenzivnímu slunečnímu svitu. Musejí snášet i velká sucha, protože srážek zde spadne jen necelých 100 mm ročně.
Nejvýše na světě byly nalezeny kvetoucí rostliny v Himalájích a to v nadmořské výšce 6 410 m.
