Podle statistik WHO (Světová zdravotnická organizace) je uštknutí příčinou smrti 40 až 60 tisíc lidí ročně. Je to tedy více osob než za rok zemře na následky poranění od tygrů, levhartů, žraloků, krokodýlů, ale i slonů dohromady.
Ze zhruba 3000 známých druhů hadů se jich přibližně 400 pokládá za nebezpečně jedovaté. Jedové žlázy, které normálně slouží k uchvácení kořisti či obraně v nebezpečí, vznikly přeměnou žláz slinných a najdeme je v horní čelisti plazů.
Nejprudší jed číhá pod hladinou
Nejúčinnějším jedem na světě se může pochlubit jeden z mořských druhů vodnáře Hydrophis Belcheri, který dorůstá délky asi jednoho metru. Žije v tichomořské oblasti, v australských vodách. Jeho jed je neuvěřitelně toxický. Je smrtelný i ve 100 x menší dávce, než jed zmije nebo kobry. Seznam nebezpečných jedovatých hadů se zdá být nekonečný a mnoho druhů, které žijí v ukrytých pralesních oblastech teprve čeká na své objevení.
Jediné kousnutí může usmrtit 80 lidí
Díky tomuto evolucí vyšlechtěnému útočnému aparátu jsou hadi tolik obávanými živočichy naší planety. Například uštknutí tajpanem (Oxyuranus scutellatus) je extrémně nebezpečné, protože u tohoto druhu je už přibližně 5 mg jedu (suchého) smrtelná dávka. Když uvážíme, že tento had může vyprodukovat v jednom uštknutí až 400 mg jedu, tak z něj toto množství dělá nejjedovatějšího suchozemského hada světa. Jedním uštknutím teoreticky může usmrtit 80 lidí! Největší množství jedu, jež bylo odebráno chřestýši texaskému (Crotalus atrox), činilo neuvěřitelných 1500 mg! I naše zmije obecná (Vipera berus) není zas tak neškodná, jak si mnoho lidí myslí. Smrtelná dávka pro dospělého člověka je 15 mg, a zdravá dospělá samice zmije obecné může mít v zásobě až 39 mg jedu!
Hadí jed v roli léku
Hadí jed však není pouhým smrticím prostředkem. Své nezastupitelné místo získal i ve farmaceutickém průmyslu. Hadí toxiny jsou ceněny především pro vysoký obsah specifických enzymů. Dále obsahují několik desítek nízkomolekulárních bílkovin, peptidů a aminokyselin, látky antibiotické a minerální. Používají se při léčbě zánětů (ve formě mastí a krémů) a také ke tlumení bolesti (analgetický účinek spočívá v blokaci elektrické aktivity nervových buněk). Zatímco před několika desítkami let sloužil hadí jed výhradně k výrobě sér proti uštknutí, dnes se účinky jeho využití značně rozšířily. Pomáhá bojovat proti revmatismu, křečovým žilám, zánětům svalů, šlach, malomocenství i epilepsii. Značně se osvědčil jako podpůrný prostředek při léčbě psoriázy, zánětlivých stavů kůže a proti oparům. Dodnes se hadí jed nepodařilo synteticky vyrobit, jeho cena je proto velmi vysoká a jeho výrobou se zabývá velice málo firem na světě.
