Vědci si již dlouhou dobu lámou hlavu nad problémem, jak vyléčit nebo nahradit poškozené či odumřelé mozkové buňky, aby se plně obnovila jejich funkce. Teď však pacientům s touto chorobou svitla naděje.
Parkinsonova choroba je jedním ze závažných onemocnění, které postihuje mozek. Způsobuje pomalé odumírání mozkových buněk, které produkují dopamin, chemickou látku nezbytnou pro přenos informací mezi mozkem a ostatními částmi těla. V současné době neexistuje proti této chorobě žádná prevence a úplné vyléčení Parkinsonovy choroby je také prakticky nemožné.
Svitla naděje!
Přibližně před patnácti lety se pokusili švédští lékaři implantovat do mozku pacientů s Parkinsonovou chorobou buňky, které produkují dopamin u lidských zárodků. Léčba u většiny pacientů sice zlepšila jejich pohybové schopnosti, ale nikdy neodstranila všechny obtíže.
O pět let později vědci zjistili, že se mezi mozkovými buňkami lidského zárodku „skrývají“ i tzv. kmenové buňky, které jsou schopny se přetvořit v přesně takový typ buňky, jaké tělo potřebuje. Proběhla sice celá řada úspěšných pokusů na hlodavcích, ale nebylo dosud ověřeno, zda by tento způsob léčby mohl být úspěšný i u člověka.
Zachráníme mozek?
Vědci z japonské Kyoto University nedávno odebrali opicím mozkové kmenové buňky a následně je transplantovali opicím, které trpěly stejnými příznaky jako lidé s Parkinsonovou chorobou. Transplantované buňky v jejich mozku pracovaly podle předpokladů a velmi výrazně zredukovaly symptomy choroby. Výsledky japonského výzkumu jsou významným posunem k možnosti transplantace mozkových kmenových buněk i lidským pacientům.
Zatím poslední výsledky výzkumů v této oblasti prokazují, že v lidském hippokampu, což je část mozku, která řídí paměť a učení, se buňky regenerují. Překvapující je i zjištění, že opicím, konkrétně makakům, se buňky v nejsložitější mozkové oblasti neustále obnovují.
Nemoc starců?
Parkinsonova choroba přichází nejčastěji ve stařeckém věku. Toto nervové onemocnění je charakterizováno zejména pozvolně se rozvíjející svalovou ztuhlostí, zpomaleným pohybem a klidovým třesem prstů na rukou, který se zmírňuje při mírném pohybu a ve spánku může zcela zmizet. Onemocnění je způsobeno úbytkem pigmentových buněk v mozkových gangliích (tj. shlucích nervů). Může se objevit i za mnoho let po prodělaném virovém zánětu mozku, po otravách manganem, oxidem uhelnatým či methylalkoholem, po dlouhodobé aplikaci antidepresiv nebo narkotik. Jsou popisovány i případy poúrazové, souvislost s rozvojem aterosklerosy a jisté příčiny lze najít i v nedostatečné činností jater a pohlavních žláz. Rozvíjející se chorobu dále zhoršuje fyzická a duševní únava. Později se přidává i třes dolních končetin, čelisti, jazyka, víček a čela. Na obličeji pak vzniká jakási „maska“, která se projevuje ztuhlostí mimického svalstva a ztíženou mluvou. Pacient je obvykle málo pohyblivý, pomalý, šourá se a dělá krátké krůčky. Trpí depresemi, má pocit méněcennosti a často pláče.
