Domů     Příroda
Meteorologie od A až po Ž
21.stoleti 18.3.2005

Jsou vědní obory, které se v různých souvislostech dotýkají každého člověka. Mezi ně bezesporu náleží meteorologie, která se zabývá všestranným studiem jevů probíhajících v zemské atmosféře. Má řadu podoborů: aerologie, klimatologie, hydrometeorologie aj. Všude na světě však odborníci pracují ze základními pojmy, které vám chce 21.STOLETÍ přiblížit.Jsou vědní obory, které se v různých souvislostech dotýkají každého člověka. Mezi ně bezesporu náleží meteorologie, která se zabývá všestranným studiem jevů probíhajících v zemské atmosféře. Má řadu podoborů: aerologie, klimatologie, hydrometeorologie aj. Všude na světě však odborníci pracují ze základními pojmy, které vám chce 21.STOLETÍ přiblížit.

Aerologie (z řečtiny: aer = vzduch, logie = nauka) – část meteorologie, která se zabývá fyzikálními jevy ve volné atmosféře (viz). Název aerologie byl na návrh německého vědce Wladimira Köppera  oficiálně přijat až v roce 1906. Ovšem pojem „aerologie“ užil Domenico Panarolo již v r. 1646.
Bariéra klimatická – výrazná překážka (např. vysoké, protáhlé pohoří) stojící v cestě obvykle převládajícímu větru a vytvářející velmi rozdílné klimatické poměry v oblasti  návětří a závětří. Příkladem výrazné klimatické bariéry v Evropě je např. Skandinávské pohoří.
Cirkulace primární (prvotní) – základní složka všeobecné cirkulace atmosféry podmíněná mj. rotací Země a rozdělením pevnin a oceánů. Tento druh cirkulace je největší. Na ni navazují menší cirkulace sekundární ( např. cyklona  – oblast nízkého tlaku vzduchu, jakož i anticyklona – tlaková výše) a terciární (pobřežní vánky, horské a údolní větry apod.)
Červánky – zažité označení pro světelné jevy v atmosféře v období východu a západu Slunce, pokud není obloha zatažena mraky. Jsou pozorovatelné v té části oblohy, kde se nachází sluneční kotouč. Se zmenšováním jeho výšky nad obzorem se barva slunečního světla postupně mění ze žluté přes oranžovou na červenou. Červánky vznikají lomem slunečních paprsků v atmosféře a rozptylem na molekulách vzduchu, částicích prachu. Zanikají při výšce Slunce 5° nad obzorem.
Dendroklimatologie – odvětví klimatologie (viz) zabývající se vztahy mezi vývojem dřevin a klimatickými poměry. Studium přírůstkových kruhů (letokruhů, letopočtů) v kmenech stromu přispívá k poznání klimatických podmínek v určitém časovém období.
Elektřina atmosférická – souhrn elektrických jevů, které se vyskytují v atmosféře. Zpravidla se rozlišují dvě základní skupiny: 1. elektřina klidného ovzduší 2. bouřková elektřina. Detailnější členění: a) ionty a elektrická vodivost vzduchu; b)elektrický prou v atmosféře;
c) proud tekoucí atmosférou; d) elektřina v oblacích a bouřková elektřina.
Fotometeor ( z řečtiny: fos = světlo, meteor = vznášející se ve výši) – světelný jev  v ovzduší vyvolaný odrazem, lomem, rozptylem nebo interferencí (vzájemným skládáním pronikáním, křížením) slunečního (popř. měsíčního) světla. Příkladem je duha, soumrakové barvy, halové jevy (viz), koróna (barevný kroužek kolem Slunce) a zrcadlení (fata morgana).
Geosféra – koncentrovaný obal Země charakteristický průnikem a vzájemným působením spodních vrstev litosféry (viz), spodních vrstev atmosféry, dále hydrosféry a biosféry ovlivňované činností lidí.
Halové jevy ( z řečtiny alos= dvůr, mlat, humno) – skupina optickýchh jevů v atmosféře v podobě bílých popř. barevných prstenců, oblouků, sloupů, jasných skvrn – zdánlivých sluncí atd. Tyto fotometeory (viz) vznikají lomem či odrazem slunečního (resp. měsíčního) světla na ledových krystalech rozptýlených v ovzduší.
Nejčastějším halovým jevem je tzv. malé kolo, které se jeví jako bílý kruh kolem Slunce či Měsíce (v úhlové vzdálenosti 22°). Velké kolo vidíme jako slabý světelný kruh (poloměr úhlové vzdálenosti – 46°). Pranostiky mnoha národů halové jevy považují za znamení signalizující příchod deště. To má do jisté míry opodstatnění, protože uvedené halové jevy vznikají převážně na ledových krystalcích vysokých oblaků.
Chemie atmosféry – hraniční odvětví mezi meteorologií a chemií. Studuje chemické jevy probíhající v atmosféře. V poslední době se zabývá zejména tím, jak ovzduší znečišťuje lidská činnost. V chemosféře dochází k fotochemickým reakcím kyslíku, ozónu a dusíku, které vznikají působením slunečního (zejména ultrafialového) záření.
Inverze ( z latinského inversio = obráceně) – v meteorologii zvrat, obrat v normálním průběhu jevu. Nejčastěji se hovoří o inverzi teploty vzduchu s přibývající výškou v určité
vrstvě atmosféry. Podle výšky inverze nad zemí se liší přízemní a výšková inverze teploty vzduchu. Inverze teploty brání promíchávání vzduchu, čímž se v dolních polohách vytvářejí mlhy, ve městech a průmyslových oblastech se zvyšuje koncentrace škodlivin v ovzduší, vzniká smog. Přitom ve stejné době je ve výše položených místech (kupř. hory) nádherně.
Jev atmosférický – v meteorologické službě označení pro všechny jevy v atmosféře nebo na zemském povrchu, které jsou pozorovány na meteorologických stanicích a v jejich okolí – s výjimkou oblak. Patří sem mj. mlhy, déšť, bouřky, sněhová pokrývka, síla nárazového větru, stupně viditelnosti  apod.
Klimatologie ( z řečtiny: klima = sklon, logie = nauka, vědní obor) – nauka o podnebí. Zabývá se  studiem souhrnného stavu atmosféry v daném místě nebo nad danou oblastí v delších časových obdobích. Pojem klimatologie zavedl již astronom Hipparchos (196 – 120 př. n.l.), ovšem vykládal ho jako sklon slunečních paprsků nad zemským povrchem. (Tenkrát se podnebí považovalo za závislé jen na výšce slunce nad obzorem, tj. na zemské šířce.)
Litosféra – svrchní část zemského tělesa. Zahrnuje zemskou kůru (dělí se na kontinentální a oceánskou) a svrchní část zemského pláště. Zasahuje na horní hranici astenosféry (další zemská vrstva), charakterizuje ji vysoká pevnost. Mocnost (síla, lidově „tlouštka“) litosféry  je 100 – 150 km na kontinentech a až 100 k pod oceány.
Mlha – atmosférický aerosol z velmi malých vodních kapiček (vzácněji drobných ledových krystalků) rozptýlených ve vzduchu, který snižuje vodorovnou viditelnost při zemi pod jeden kilometr. Pokud viditelnost převyšuje kilometrovou vzdálenost, nejedná se o mlhu, ale tzv. kouřmo. Pro mlhu je příznačná vysoká (až 100 %) relativní (poměrná) vlhkost vzduchu.
Náledí – ledová vrstva pokrývající zemi, která vzniká: a) Když nepřechlazené dešťové kapky a kapénky mrholení zmrznou na zemském povrchu. b) Jestliže voda z úplně či částečně roztálého sněhu  na zemi opět zmrzne. c) Jestliže zmrzlý sníh částečně roztál při provozu vozidel na silnicích a cestách. (Formy b + c se odborně označují jako ZMRAZKY.) Náledí je tehdy, když teplota zemského povrchu klesne pod 0° C. (Na rozdíl od LEDOVKY se na vzniku náledí nepodílejí přechlazené vodní kapičky.)
Oblak – viditelná soustava částic vody nebo ledu v atmosféře. Může současně obsahovat i částice pocházející např. z průmyslových exhalátů, kouře či prachu. Pozor: Za oblak lze považovat i mlhu, což je v podstatě oblak dotýkající se zemského povrchu.
Podnebí (klima) – dlouhodobý charakteristický režim počasí podmíněný mj. cirkulací atmosféry, energetickou bilancí systému Země – atmosféra, charakteristikami povrchu a lidskými zásahy.
Rosný bod (Teplota rosného bodu) – teplota, při které vzduch dosahuje stavu nasycení a vodní pára v něm obsažená se začne srážet. Při ochlazování pod rosný bod začíná přebytečná vodní pára kondenzovat (kapalnět) a chladné předměty se vyloučenou vodou orosí. Tak vzniká nejen rosa, ale i mlha, oblaka aj.
Řada klimatologická – chronologicky či podle velikosti uspořádaná posloupnost hodnot (např. průměr teplot vzduchu) odvozená z řady měření či pozorování meteorologických prvků nebo jevů pro klimatologické účely.
Systém frontální – dvě (někdy i více) na sebe navazující atmosférické fronty, např. teplá (viz), současně s jednou cyklonou (oblastí nízkého tlaku).
Šedý mráz – lidové označení pro jíní. Tento pojem odráží fakt, že výskyt jíní signalizuje především ranní mrazíky na jaře a na podzim.
Teplá fronta – úzké rozhraní mezi studeným a teplým vzduchem, které se pohybuje směrem ke studenému vzduchu. Jinými slovy: Je to poměrně ostré přechodové pásmo mezi ustupujícím studeným vzduchem a nastupujícím teplým vzduchem. Opakem je studená fronta. Ta postupuje za teplou frontou rychlostí větší než ona (asi 50 km/hod). Teplá a studená fronta představují druhy atmosférické fronty. Třetím druhem je fronta okluzní (zvlněná). Ta má jednu až několik deformací v podobě vln, ze kterých se mohou postupně vyvinout samostatné tlakové níže (cyklony).
Úhrn (množství) srážek – množství vody v kapalném i pevném skupenství spadlé na vodorovnou plochu v daném místě za určité časové období (den, měsíc, rok atd.) a vyjádřené výškou vodního sloupce v mm. (Nesmí však docházet k prosakování, vypařování či odtoku.)
Vánek – 1. stupeň Beaufortovy stupnice síly větru; odpovídá rychlosti 1 – 5 km/hod. Stupnici pro odhad síly (rychlosti) větru bez použití přístrojů, tj. jen podle účinku větru na různé objekty, sestrojil v letech 1805 – 1808 britský kontraadmirál Francis Beaufort (1774 – 1857). Podle různých příznaků se využívá na souši i na hladině moře. Nultý stupeň: bezvětří, kdy na pevnině „kouř stoupá kolmo“, hladina je jako zrcadlo. Nejvyšší stupeň (12 – 17): orkán.
Willy – willy – místní název  tropických cyklon jižní polokoule  v oblasti Austrálie.
Záření Země – dlouhovlnné záření, které soustava Země – atmosféra vyzařuje do kosmického prostoru. Intenzita vzrůstá s teplotou soustavy. Uvedený přenos energie se uskutečňuje jako záření zemského povrchu a atmosféry Země směřující nahoru a unikající do vesmíru.
Živelní pohromy – často jsou úzce spojeny právě s některými meteorologickými jevy:  Např. vytrvalý silný déšť přispívá k povodním či sesuvům půdy, husté sněžení ve vyšších polohách bývá příčinou lavin, ničivé následky mají hurikány, tornáda apod…

Více se dozvíte:
Meteorologický slovník výkladový a terminologický – ACADEMIA 2003

Další článek
Související články
Vědci nalezli v třetihorním baltském jantaru důkazy, že nejen vzhled hmyzu, ale také jeho chování je konzervováno desítky milionů let. Přibližně před 40 miliony let se termití pár druhu Electrotermes affinis zrovna věnoval námluvám, když uvízl v lepkavé pryskyřici stromu a navždy zůstal uvězněn ve zkamenělém jantaru. Tato dosud jediná známá fosilie páru termitů poskytla vědcům […]
Vysoká škola chemicko-technologická v Praze spustila nový bakalářský studijní program zaměřený na problematiku klimatických změn a minimalizaci jejich dopadů na společnost a přírodu. Program Omezování klimatických změn je navržen tak, aby ze studentů vyrostli skuteční experti připravení vyvíjet nové technologii a navrhovat udržitelné řízení zdrojů. Nový program nabízí unikátní kombinaci chemického, technologického a manažerského vzdělání, […]
Klíšťata rozhodně už dávno nejsou druhem, který by preferoval venkovské prostředí. Zlotřilí paraziti ovládli i města a jejich nebezpečnost se zde ještě zvýšila. V každém krajském městě sbírali vědci klíšťata v parcích a zjišťovali, nakolik jsou pro člověka nebezpečná. Nyní vyhodnotili výsledky za loňskou sezonu a vyplynulo z nich, že klíšťata v městských parcích jsou […]
V roce 1989 objevil dnes již zesnulý paleontolog Bill Mueller, spolu s amatérským sběratelem Emmettem Sheddem, ve formaci Cooper Canyon v severozápadním Texasu fosilie, které patřily novému druhu aetosaura, archosaurního plaza, který žil v období pozdního triasu (před 233 až 201 miliony let). Nepodařilo se jim však rozluštit jeho evoluční historii. Až nyní vědci přichází […]
Nejnáročnějším obdobím roku pro ptáky nebývá překvapivě zima, ale hnízdění. Během péče o mláďata zhubnou až o pětinu své váhy. A to je pak ještě čeká energeticky podobně náročné přepeřování.   Odborných studií, které by se zabývaly celoročním krmení ptáků, není mnoho. Navíc si často protiřečí nebo již nejsou aktuální. V zásadě ale převažuje doporučení krmit […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz