Fyzika (z řeckého fysis – příroda) byla původně naukou o celé přírodě. V současnosti je to přírodní věda zkoumající základní vlastnosti látek a polí a nejjednodušší formy jejich pohybu.
Představuje pestrou mozaiku podle různých kritérií: Obsahově známe řadu oborů – akustiku, optiku, kvantovou fyziku, jadernou fyziku, teorii relativity…Účel zkoumání ji dělí na čistou a aplikovanou (geofyzika, astrofyzika, biofyzika, technická fyzika, lékařská fyzika aj.) Podle hlediska, ze kterého při studiu určitého jevu vycházíme, rozlišujeme fyziku teoretickou a experimentální.
Antičástice – objekt existující ke každé elementární částici (viz); má s ní stejnou hmotnost, spin (tj. vlastní moment hybnosti částice) a dobu života, opačné znaménko el.náboje, mag. momentu a některých tzv. kvantových čísel. Při srážce antičástice s částicí dochází k tzv. anihilaci (zániku anebo přeměně v jinou). Hmota složená z antičástic se nazývá antihmota.
Bod varu – teplota, kdy se při vypařování určité kapaliny tlak sytých par rovná vnějšímu tlaku. Kapalina se přitom vypařuje na volném povrchu i uvnitř.
Coulomb – Jednotka elektrického náboje v SI. Jeden coulomb je množství náboje, které projde průřezem vodiče při proudu jeden ampér za jednu sekundu.
Částice látky – strukturní jednotka látky charakterizovaná především nenulovou klidovou hmotností, dále elektrickým nábojem, spinem a jinými veličinami.
Dopování – není běžné jen ve sportu, ale i ve fyzice. Jde o zavedení malého množství příměsi do polovodiče. Podle typu příměsi získávají polovodiče různé vlastnosti
Empirie – smyslový obraz objektivní skutečnosti ovlivňující praktické působení člověka na vnější svět. V užším slova smyslu se jako empirie (zkušenost) označují pozorování a pokusy na vědecké bázi.
Fyzikální jev – jev, který je předmětem zkoumání fyziky. Fyzikální jevy třídíme na stavy (jevy neměnné v určitém časovém úseku) a na fyzikální děje (jevy s časem proměnné)
Gravitace – vlastnost všech hmotných objektů vzájemně se přitahovat gravitační silou. Nositelem gravitace je gravitační pole, které v daném místě uděluje všem tělesům stejné gravitační zrychlení. Základ teorie gravitace vypracoval anglický přírodovědec Isaac Newton (1643 – 1727).
Hradla – obvody (kombinace elektronických prvků) provádějící základní logické operace
Chemiluminiscence – jeden z druhů luminiscence, což je zářivý proces vyvolaný jinou než tepelnou excitací a probíhající po dobu mnohem delší než je perioda světelného vlnění příslušné frekvence. Podle druhu excitace tak při vybuzení chemickou reakcí vzniká chemiluminiscence. Dalšími druhy jsou fotoluminiscence (vybuzená světlem), radioluminiscence (při záření jiného druhu), elektroluminiscence(vybuzená elektrickým polem), triboluminiscende (při mechanickém působení, např. třením, lomem). Luminiscence s relativně krátkou dobou doznívání se nazývá fluorescence. Pokud je doba doznívání nulová, jde o rozptyl světla.
Interakce hmotných objektů – jejich vzájemné působení. V klasické mechanice se interakcí rozumí vzájemné působení těles, které vede ke změně jejich pohybového stavu nebo ke změně jejich tvaru. Podle kvantové teorie jsou interakce výsledkem výměny kvantově odpovídajících polí mezi částicemi.
Jednotková kontrola – ověření, zda všechny členy na levé i pravé straně jednotkové rovnice jsou vyjádřeny stejnou jednotkou nebo stejným součinem základních jednotek. Kladný výsledek jednotkové kontroly je nutnou podmínkou správnosti jednotkové rovnice.
Koherentní vlny – vlny se stejnou vlnovou délkou a frekvencí
Látka – jedna ze dvou základních forem hmoty. Strukturní jednotkou látky jsou částice (viz) s nenulovou klidovou hmotností (molekula, atom, iont, elektron, proton, neutron).
Metrologie – vědní a technická disciplína zahrnující všechny poznatky a činnosti z oblasti měření. Metrologie se zabývá měřením v různých oblastech (např.metrologie času, délek…Podle oborů zase známe mj. metrologii astronomickou, strojírenskou, energetickou, lékařskou…)
Nukleony – souborný název pro protony a neutrony. Nukleony vytvářejí atomové jádro.
Osa magnetická – myšlená přímka, podle které je magnetické pole magnetu symetrické
Pokus – záměrné navození děje s předem stanovenými podmínkami tak, aby bylo možné ho opakovat za přesně stejných podmínek. Pokus je prostředkem poznání a současně specifickou formou praxe. Podle účelu rozlišujeme pokusy (experimenty) heuristické (účelem je nalézt dosud neznámou zákonitost jevu) a pokusy ověřovací (mají za cíl ověřit platnost zákona, který již byl – třeba deduktivně – objeven, nebo zase zjišťovat meze platnosti zákona.)
Radioluminiscence – jev, který vykazují některé látky – luminofory, jsou-li zasaženy krátkovlnným elektromagnetickým zářením, např. gama, nebo rentgenovým zářením. Látka vlny pohlcuje a vyzařuje viditelné záření, tj. vlny větší vlnové délky.
Soustava jednotek -souhrn základních jednotek a odvozených jednotek určité soustavy fyzikálních veličin. Základní jednotky pro danou soustavu jednotek jsou stanoveny dohodou.
Šum – náhodné změny elektrických veličin (proudu, napětí) v prvcích elektrických obvodů (např. v rozhlasovém přijímači). Tzv. vnitřní šum je způsobován tepelným pohybem částic s nábojem ve vodičích. Zdrojem tzv. vnějšího šumu jsou elektromagnetická záření Slunce a hvězd, průmyslová elektrická zařízení apod. Šum snižuje citlivost sdělovacích zařízení.
Teodolit – menší dalekohled s azimutální montáží. Slouží především k přesnému určování azimutu v geodézii.
Ultrazvuk – vlnění látkového prostředí, jehož frekvence je pro lidské sluchové ústrojí nad hranicí slyšitelnosti (větší než 20 000 Hz). Je známo, že mnozí živočichové slyší mnohokrát lépe než člověk. Třeba ptáci (například holubi) reagují na frekvence o kmitočtu pouhých 0,05 – 10 HZ. Tento tzv. infrazvuk (začíná pod hodnotou 16 Hz) se nese atmosférou na vzdálenost stovek kilometrů. Vědci proto předpokládají, že to pomáhá ptákům, aby se bezpečně orientovali v mracích či dokonce ve tmě.
Veličinové rovnice – vztah mezi fyzikálními veličinami zapsanými pomocí symbolů veličin (např. s = vt). Některé veličinové rovnice kromě symbolů veličin obsahují také číselné činitele (např. E/k(k dát dolů)=1/2 mv2(na druhou).
Wattmetr – přístroj k měření elektrického výkonu.
Základní jednotka SI– sedm základních jednotek SI odpovídá sedmi základním fyzikálním veličinám:metr (m) pro délku, kilogram(kg) pro hmotnost, sekunda (s) pro čas, ampér (A) pro elektrický proud, kelvin(K) pro termodynamickou teplotu, mol (pro látkové množství), kandela (cd) pro svítivost.
Železný prstenec – použil poprvé Faraday k demonstraci vzájemné indukce, tj. indukce elektromotorického napětí v cívce změnou proudu v jiné cívce. Její magnetické pole se mění a tím se indukuje proud v první cívce, která se v tomto poli také nachází. Mezi cívkami vede magnetické pole prstenec z měkkého železa
