Nečekaný objev pokud jde o možnosti ovlivňování života v oceánech právě učinili účastníci mezinárodní expedice: Zjistili existenci zvláštních mikroorganismů, které dokážou vyprodukovat dostatečné množství dusíku tam, kde ve vodě nedostačuje.
Optimální stav dusíku je přitom jednou z primárních podmínek života i ve vodním prostředí, které pokrývá přes 70 % povrchu Země. Základní článek nejen potravního řetězce představuje mikroskopický fytoplankton. Vznáší se ve vodě, která musí obsahovat rozpuštěný oxid uhličitý. Vzhledem k tomu, že jednotlivé součásti fytoplanktonu měří pouhé 0,002 mm, postačí mu k fotosyntéze nepatrné množství slunečního světla. Vyžaduje ovšem základní živiny – fosfor, křemík a zejména dusík.
Sinice jsou velice důležité
Odborníci za hlavní zdroj prospěšného dusíku dosud považovali produkty sinice, kterou byla cyanobacteria Trichodesmium. Někteří však naznačovali, že většími producenty jsou neprobádané mikroorganismy dlouhé asi 7 mikronů.. Tyto jednoduché buňky se nazývají unicells.
Letos se je vědci rozhodli zkoumat v oblasti Tichého oceánu (Pacifiku). Náročný výzkum financovala americká Národní vědecká nadace (National Science Foundation – NSF).
Vedoucí projektu Joe Montoya v letošním srpnovém čísle vědeckého časopisu Nature (Příroda) uvedl: „ K našemu překvapení tito jednobuněční prostředníci šíření dusíku vytvářejí velké plochy – jak do šířky, tak až do stometrové hloubky. V produkci potřebného dusíku významně předčily tyto mikroorganismy tradiční cyanobacterie.“ V mnoha oceánských oblastech jinak chudých na živiny, jsou dokonce jediným zdrojem dusíku potřebného pro zrod fytoplanktonu. Tak by se nejspíš daly přenést na potřebná místa.
Výzkumy pokračují
Ředitel oddělení NSF James Yoder upřesnil: „Právě jsme získali závažné poznatky , které pomohou pochopit koloběh dusíku v oceánu. Je to důležitý klíč k porozumění role oceánské biologie jako celku.“
Další výzkumy podniknou vědci při dvou výzkumných plavbách v období let 2006 – 2007. Prozkoumají severní část Atlantského oceánu a jižní části Pacifiku. Chtějí mj. získat odpovědi na otázky, jakou roli na množství a aktivitu životně důležitých unicells má různé množství železa, fosforu – a také znečišťování moří.
Vždyť čerstvá zpráva OSN varuje, že ve světových oceánech přibývá zón bez kyslíku, což ohrožuje ryby a další podmořský život. Uvedený druh dusíku tak působí jako přírodní spása!
Více se dozvíte:
http://www.nsf.gov/od/lpa/newsoom/pr.cfm?ni=15000000000105
Dusík může vodě i škodit
Počet tzv. mrtvých zón v moři se podle expertů na životní prostředí za posledních 10 let zdvojnásobil. Nyní jde již o 150 oblastí. Studie Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) za viníka považuje lidskou činnost, hlavně dusík z průmyslových hnojiv. Toho se tak celosvětově ročně spotřebovává asi 130 milionů tun, přičemž 90 % tohoto množství vzniká přírodní cestou. (hnůj apod.). Jen dvacet milionů tun dusíku zůstává v potravinách, zbytek je smyt do řek a do moře. To pak způsobuje přemnožení modrých řas, které spotřebovávají přítomný kyslík a ohrožují další mořské organismy.
Stovky milionů lidí přitom závisejí na moři jako zdroji obživy. Některé mrtvé zóny dnes dosahují rozlohy menší než jeden l km2, jiné naopak až 70 tisíc km2. K nejznámějším patří Mexický záliv, znečištěný produkty z řeky Missisipi.
Jak UNEP ironicky dodává, dusík, který ve vyspělých zemích bezúčelně mizí ve vodě, zoufale potřebují farmáři v rozvojovém světě, kde nedostatek hnojiv výrazně snižuje sklizeň.
