Prakticky všichni primáti, včetně vyhynulých rodů Australopithecus a Paranthropus, mají mohutné čelisti se silnými žvýkacími svaly a poměrně malou mozkovnu. Teprve fosilní a moderní zástupci rodu Homo mají poměrně gracilní žvýkací svaly, ale podstatně vyvinutější schránku na mozek. Letos byly publikovány výsledky analýzy sekvence genu MYH16, kódujícího lidský sarkomerní myosin, a to u sedmi primátů od makaka po šimpanze, jakož i šesti zástupců různých zeměpisně rozptýlených populací od afrických Pygmejů po Basky. U všech těchto lidských případů se objevuje vypuštění dvou bází na 660. kodonu (trojúseku mRNA) genu, čímž se změnila následující část proteinu a na 72.-74. místě exonu (kódujícího úseku genu) se objevil stopkodon. Podrobná analýza tohoto jevu naznačuje, že k mutaci došlo před 2,4 miliony let, tedy před objevením se rodu Homo a jeho migrací z Afriky. Touto mutací se nejen zmenšily žvýkací svaly našich předků, ale uvolnila se i omezení pro růst mozku, který se za poslední dva miliony let u člověka zvětšil přibližně třikrát.
Autor: Marek Zouzalík