V Austrálii nežijí žádné větší šelmy. Tenhle divoký pes dingo si ale ukousl příliš velké sousto. Vyšlápl si totiž na bizarního živočicha, který sice na první pohled vypadá neškodně, ve skutečnosti ale může být velmi nebezpečný. Skrývá totiž smrtící toxické „překvapení“.

Austrálie je známá celou řadou pozoruhodných živočichů. Typičtí jsou pro tento kontinent klokani či roztomilí koalové. Asi nejzvláštnějším tamním tvorem je ovšem ptakopysk podivný. Už jeho druhový název dokazuje, že se jedná o velmi neobvyklé zvíře.

Ačkoli je řazen mezi savce, snáší vejce a místo klasického čenichu se vyznačuje jakýmsi „kachním zobákem“. Velmi nestandardní je rovněž způsob, jímž loví. Jeho domovem je východní a jihovýchodní část Austrálie a ostrov Tasmánie.

Co říká legenda?

O tom, jak je ptakopysk bizarní živočich, svědčí i legenda, předávaná ústně původními obyvateli kontinentu, tedy Austrálci. Ta praví, že jde o potomka kachny a myši bobří, což je velký hlodavec z oblastí Oceánie, označovaný také jako vodní krysa nebo rakali.

Vědeckým názvoslovím je zvláštní savec pojmenován Ornithorhynchus anatinus, což lze přeložit jako kachní ptačí zobák – z toho koneckonců vychází výraz ptakopysk.

Jako první popsal zvíře přírodovědec George Shaw (1751–1813), avšak protože jím zvolený název se částečně kryl s názvem jiných živočichů, musel být nezvyklý tvor přejmenován. Dlužno dodat, že leckdo ani nechtěl věřit v jeho existenci.

Ostatně když byla na sklonku 18. století kůže mrtvého ptakopyska odeslána do Velké Británie, někteří tamní učenci si mysleli, že se jedná o podvrh a oni se stali oběťmi nějakého nejapného vtípku.

Smíchán z různých „ingrediencí“

Na délku má ptakopysk kolem půl metru a váží až přes dva kilogramy. S nadsázkou bychom jej mohli přirovnat k dortu, který ve známé pohádce připravili pejsek s kočičkou. Ne že by na něm bylo něco špatného, je ovšem smíchán z rozličných „ingrediencí“, které spolu na první pohled příliš neladí.

Ačkoli se ani trochu nepodobá plazům, vyznačuje se kromě snášení vajec i dalším znakem, charakteristickým pro tyto živočichy. Nohy totiž nemá umístěné pod tělem, jak je typické u savců, nýbrž po jeho stranách.

Hustá srst mu naopak dodává savčí vizáž, do jisté míry evokuje vydru. Mohutným ocas zase vypadá jako bobří.

Útvar na jeho hlavě pak představuje kapitolu samu o sobě. Ačkoli bývá označován jako kachní zobák, vyznačuje se zcela odlišnou strukturou – je totiž pružný a měkký. Kůže „zobáku“ připomíná svou jemností semiš.

Ptakopysk má v onom útvaru umístěné citlivé biosenzory, které mu naprosto zásadním způsobem pomáhají při lovu.

Jedové žlázy na nohou

Co na první pohled vidět není, jsou jedové ostruhy, kterými disponují samci a které se nachází na vnitřní straně kotníku zadních nohou. Ptakopyskové jsou jedinými savci, kteří se něčím podobným mohou pochlubit.

Dá se říct, že jde o obdobu žihadla či jedového zubu. V ostruze ústí žláza, jejíž toxický obsah dokáže i zabít.

Touto velmi účinnou zbraní je její vlastník schopný usmrtit menší zvířata včetně psů. Využívá ji však v první řadě při nekompromisních soubojích se zástupci téhož druhu, jed je proto produkován hlavně v období páření.

Toxin představuje složitý koktejl, který vědci zkoumají s ohledem na jeho možné využití v lékařství. Pokud je aplikován na člověka, zažije tento nešťastník spoustu bolesti. Ačkoli tedy ptakopysk může působit jako roztomilý bizarní plyšák, nejde o žádného mazlíčka.

Více se dočtete v čísle 12/2026