V Česku si každý rok vezmou život více než čtyři lidé denně. Pro člověka v akutní psychické krizi přitom může být právě telefon jedinou cestou, jak se v kritické chvíli dostat k pomoci. Jediná celostátní bezplatná nonstop krizová linka pro dospělé ale sama bojuje o přežití.

Organizaci Cesta z krize chybějí miliony korun a bez dalšího financování může už v říjnu omezit svůj provoz. Na dnešek zároveň připadá Světový den prevence sebevražd..

Některé telefonní hovory trvají pár vteřin. Jiné čtvrt hodiny. A některé mohou rozhodnout o tom, co bude dál. Právě proto existuje Linka první psychické pomoci 116 123. Je zdarma, anonymní a funguje nepřetržitě po celé republice.

Člověk nemusí mít peníze, objednaný termín ani čekat na ráno. Stačí vytočit číslo. Jenže ani telefonní linka není kouzelný drát, který vede přímo k psychologovi. Na druhém konci musí někdo být. A právě s tím má český systém problém.

Téměř 92 tisíc hovorů, které se nedostaly na řadu

Za prvních osm měsíců roku 2026 zaznamenaly obě krizové linky (116 123 a 116 000) 116 493 pokusů o spojení. Pomoci se dostalo 9 407 volajícím, dalších 107 086 pokusů zůstalo kvůli nedostatečné kapacitě neodbavených.

Čísla tak ukazují poněkud nepříjemný paradox. Potřeba pomoci je obrovská, kapacita ale omezená. A nejde přitom jen o smutek nebo špatný den. Lidé volají kvůli sebevražedným myšlenkám, domácímu násilí, panickým atakám nebo náhlému psychickému kolapsu.

Tisíce hovorů a stovky sebevražd

V prvních osmi měsících roku 2026 se na Linku první psychické pomoci obrátilo 1690 lidí, jejichž hovor se týkal sebevražedných myšlenek nebo jednání. To představovalo 18 procent všech volajících na této lince.

Podle posledních kompletních údajů ČSÚ a ÚZIS si v roce 2024 v Česku vzalo život 1561 lidí. V průměru tedy více než čtyři lidé každý den. Za každým číslem je přitom konkrétní člověk. Někdo, kdo se může v jednu chvíli ocitnout v situaci, kdy potřebuje především jediné: aby mu někdo odpověděl.

Telefon, který nečeká na ordinační hodiny

Akutní psychická krize má jednu nepříjemnou vlastnost. Nechodí podle jízdního řádu. Nepřichází jen v pracovní době. Nečeká, až bude pondělí. A rozhodně se neptá, zda máte peníze na soukromého psychologa. Právě v tom spočívá význam linky 116 123. Je dostupná zdarma, anonymně a nepřetržitě.

Odkazují na ni mimo jiné Policie ČR, Správa železnic, Ministerstvo vnitra nebo Vězeňská služba ČR. V akutních případech na ni odkazuje také web sebevrazdy.cz Národního ústavu duševního zdraví a Linka 112 některé případy přímo přepojuje.

Od dubna 2025 na obě krizové linky Cesty z krize upozorňuje také aplikace Záchranka při akutních duševních obtížích. Je to tedy služba, která není někde na okraji systému. Naopak. Jenže potom přichází poněkud trapná otázka. Kdo zaplatí její provoz?

 

Peníze došly. Potřeba pomoci nikoli

Cestě z krize na letošní provoz chybějí více než dva miliony korun. Organizace uvádí, že výpadek vznikl v důsledku 15procentního plošného krácení dotací. Pokud se peníze nepodaří zajistit do konce září, bude muset od října provoz linek omezit nebo přerušit.

U Linky pro rodinu a školu 116 000 by přerušení nepřetržitého provozu mohlo znamenat dokonce ztrátu oprávnění k provozování služby. Cesta z krize proto spustila veřejnou sbírku. V srpnové tiskové zprávě uváděla, že z cílové částky 750 tisíc korun už veřejnost přispěla 291 591 korunami a zbývalo vybrat 458 409 korun.

Zářijová zpráva pak upozorňuje na potřebu téměř 2,5 milionu korun celkem a na hrozbu omezení provozu od října. Mimochodem, průměrné náklady na jeden krizový hovor vycházejí přibližně na 240 korun. Za cenu několika obědů tak může vzniknout prostor pro rozhovor, který někdo potřebuje právě ve chvíli, kdy se mu celý svět smrskl na několik zoufalých minut.

Aby se Cesta z krize zachránila, spustila urgentní veřejnou sbírku stránkách www.darujme.cz/projekt/1213051