Lidé se v zimě choulí do šál, přikrývají se dekami a ven nevycházejí bez teplých bund. Zvířata tuto možnost nemají, a tak si vyvinula různé strategie, jak se s chladem vyrovnat, včetně například zmenšování svých těl.

Rejsci si však na rozdíl od nich své čenichy na zimu zvětšují. Proč?.

Vědci již dříve zjistili, že někteří malí savci, mezi které patří krtek obecný (Talpa europaea) či rejsek obecný (Sorex araneus), v zimě reverzibilně zmenšují svoji hmotnost, stejně jako velikost lebky i samotného mozku, přičemž na jaře dochází k jejich opětovnému růstu.

Tato strategie byla pojmenována Dehnelův fenomén. U rejska dlouhodrápého (Sorex unguiculatus) se udávají obdobné změny, ovšem u čenich dochází k opačnému trendu, ten si na zimu zvětšují.

„Právě proto jsme to nazvali ‚obráceným Dehnelovým jevem‘,“ vysvětluje Yugo Ikeda, výzkumník z Toyo University v Japonsku. Ve svém článku pro časopis Proceedings of the Royal Society B vědec popsal, jak spolu se svými kolegy zkoumal 136 lebek rejsků dlouhodrápých, které byly na ostrově Hokkaido shromážděny mezi roky 1948 a 1988 a nyní jsou uloženy v Botanické zahradě Hokkaidské univerzity.

„Opakované měření lebečních struktur u živých divokých rejsků, aniž by jim bylo ublíženo, je prakticky nemožné,“ podotýká Ikeda.

Menší mozkovna, robustnější čenich

Rejsci se rodí mezi jarem a podzimem a obvykle umírají před dosažením své druhé zimy. Dostupné exempláře pokrývaly každý měsíc tohoto životního cyklu, takže bylo možné je rozdělit na pohlavně nezralé a pohlavně dospělé jedince.

Vědci odhalili, že během 16 měsíců jejich života došlo ke změnám v jejich anatomii, ovšem ne jednotným způsobem, ale na základě toho, kdy se narodili. Rejsci, kteří byli odchyceni během zimního obdob, tedy mezi lednem a dubnem, měli nižší výšku mozkovny.

Jedná se o zadní, klenutou část lebky, která přímo obklopuje a chrání mozek. Její vertikální výška, od spodku mozkovny po její vršek, byla u rejsků odchycených v zimě o 12 nižší než u mladších rejsků, odchycených od srpna do září prvního roku jejich života.

Na druhou stranu jejich čenich byl po všech stránkách větší. Rostrum, tedy přední, protáhlá část hlavy a lebky, v níž se nachází nosní dutina a čichové orgány, bylo u „zimních rejsků“ o 7 % vyšší a o 6 % širší.

„Zatímco ostatní části lebky se u těchto rejsků v zimě zmenšují, rostrum neboli čenich se zvětšuje,“ komentuje zjištění Ikeda.

Ohřátý vzduch proudící k mozku

Domnívá se, že k tomu dochází z jasného důvodu. „Rozšíření nosní dutiny vytváří více prostoru pro bohatou cévní síť,“ objasňuje Ikeda. „Když rejsek vdechuje mrazivý vzduch, tato síť ho efektivně ohřeje, než se dostane k jemnému, zimou scvrklému mozku – a pomáhá tak udržovat základní kognitivní funkce,“ dodává.

Rozšíření nosní dutiny může také zvýšit schopnost rejsků vyčenichat kořist, jako jsou žížaly, což je v zimě více než žádoucí.

Třetím možným vysvětlením je mechanické zpevnění čenichu, které umožňuje rejskům zpracovávat tvrdší kořist, když je potravy málo. Ovšem vědci našli jen málo důkazů, které by podporovaly tuto teorii. Ikeda se domnívá, že je možné, že i u jiných rejsků se mohou vyskytovat sezónní změny velikosti čenichu, přičemž japonský ostrov Hokkaido je domovem dalších tří druhů.

„Jsme velmi nadšení z toho, že v budoucím výzkumu budeme zkoumat přítomnost, absenci a stupeň Dehnelova i reverzního Dehnelova jevů u těchto druhů,“ dodává vědec.

Zdroj: The Guardian