Druhy tvořené výhradně samicemi byly dlouho považovány za evolučně slepou uličku. Jak je tedy možné, že ryby zvané živorodky křížené (Poecilia formosa) přežily sto tisíc let bez samců? Odpovědí je jedinečný způsob, díky kterému příroda udržuje genomy těchto ryb zdravé..

Živorodky křížené obývají teplé, sladké vody severovýchodního Mexika a jižního Texasu, konkrétně se jim daří v řekách Rio Grande a Nueces. V pomalu tekoucí vodě se pohybují hejna těchto ryb, jejichž šupiny na bocích se při správném dopadu světla kovově lesknou, tvořená výhradně samicemi.

Rozmnožují se totiž gynogeneticky. To znamená, že samice sice ke spuštění vývoje svých vajíček potřebují sperma samců příbuzných druhů, jejich genetický materiál však do svých potomků nezahrnou, ale co nejrychleji se ho zbaví.

Dcery jsou 100% klony svých matek

Dceřiné potomstvo se tedy skládá z identických klonů matky. V důsledku toho jsou v populaci této rybky výlučně samičky. Anglický název Amazon molly přirovnává tuto rybu k udatným bojovnicím, Amazonkám. Evoluční teorie naznačuje, že nepohlavní druhy by měly rychle vymřít, protože bez pohlavního množení se v jejich genomech časem nahromadí škodlivé mutace. Těmto nezdolným bojovnicím se však daří přežívat již 100 000 let.

Vědcům tato záhada nedala spát, a tak začali rybu zkoumat, aby zjistili, že druhy, které se nerozmnožují pohlavně jsou zřejmě odolnější, než se dříve myslelo. Zpochybňují tak dlouho zažitou myšlenku, že život bez sexu je odsouzen k zániku.

„Pohlavní rozmnožování je docela zvláštní a složitý způsob rozmnožování,“ uvádí Edward Ricemeyer, počítačový biolog na Univerzitě Ludwiga Maxmiliána v Mnichově v Německu a spoluautor studie o živorodkách.

Nepohlavní druhy jsou odolnější, než se zdálo

„Sex je nákladný,“ vysvětluje dále Ricemeyer. Jedinci si musí najít partnera, soutěžit o něj a každý rodič přispívá pouze polovinou své DNA. Rozmnožování je často nerovnoměrné, přičemž samice mnoha druhů investují mnohem více energie než samci do plození, porodu nebo inkubace a výchovy potomků.

Nepohlavní rozmnožování se naopak jeví jako mnohem lepší řešení. Není třeba si najít partnera a můžete předat 100 % svých genů. Přesto je napříč stromem života pohlavní rozmnožování – míchání a rekombinace genů od různých jedinců – skutečně dominantní.

Aby nedošlo k hromadění mutací v jejich genomu, využívají živorodky jeden trik, a tím je genová konverze. Tato forma genetické opravy není specifická pouze pro tyto ryby, vyskytuje se například i u lidí.

U pohlavních druhů, jako jsme my, má každý jedinec obvykle dvě kopie většiny genů – jednu kopii od matky a jednu od otce. Když je DNA poškozena, například UV zářením, buňky mohou někdy použít jednu kopii genu jako šablonu k opravě druhé.

Zatímco u lidí tento proces probíhá často na pozadí, u živorodky sehrává mnohem větší roli v udržování jejího genomu. Jak to dělá?

Genetický materiál od dvou předků

Stejně jako většina nepohlavních zvířat vznikla i živorodka křížená z jediného náhodného setkání mezi dvěma druhy. Výzkum naznačuje, že k této události došlo právě přibližně před 100 000 lety, kdy se samice živorodky mexické (Poecilia mexicana) spářila se samcem živorodky širokoploutvé (Poecilia latipinna).

Na rozdíl od většiny hybridů, jako jsou muly nebo ligři, toto párování nevedlo k neplodným potomkům. Místo toho vytvořilo linii schopnou bezpohlavní reprodukce. Takže nyní každá živorodka křížená v sobě nese genetický materiál ze dvou předků – což tomuto druhu od samého začátku poskytuje vysokou genetickou variabilitu.

Toto dvojí dědictví je pravděpodobně klíčem k schopnosti živorodky provádět tak komplexní genovou konverzi. Protože její rodičovské druhy jsou si poměrně blízce příbuzné, jejich geny jsou si dostatečně podobné, aby většinou plnily stejné funkce, ale zároveň dostatečně odlišné, aby nabízely širokou škálu šablon, se kterými je možné pracovat.

Pochopení těchto alternativních strategií pro řešení genetických „chyb“ by mohlo mít širší důsledky pro lidskou biologii. Škodlivé mutace koneckonců nejsou specifické pro nepohlavní druhy. „Rakovina je také důsledkem mutací,“ podotýká Ricemeyer.

Více se dočtete v časopise 21. století číslo 9/2026, který vyšlo 17. srpna 2026.

Zdroj: BBC