Vědci se dlouhodobě zaobírají dopadem výchovy a prostředí na lidskou osobnost. Ovšem tenhle oříšek je s nadsázkou řečeno poměrně tvrdý na rozlousknutí.

Mnohokrát kladena byla otázka, zda by se tentýž člověk choval stejně, pokud by vyrůstal v naprosto odlišném prostředí. V tomto směru byly realizovány různé výzkumy, často zaměřené na přístup vůči jednotlivcům v různých koutech světa.

Západ versus východ

V podobném duchu vznikla studie, publikovaná na podzim 2013, na níž se podílela mezikulturní psycholožka Ching-Yu Huangová z Národní tchajwanské univerzity. Týkala se dětí narozených a žijících v Anglii, dále dětí emigrantů z Číny, Hongkongu, Tchaj-wanu, Malajsie a Vietnamu, které taktéž vyrůstají na britských ostrovech, a nakonec dětí, jejichž domovem je Tchaj-wan.

Jak se ukázalo, ty z ostrovního státu na východě Asie vykazovaly větší míru poslušnosti vůči rodičům. Podle Huangové to lze jednoduše vysvětlit tradiční výchovou v Tchaj-wanu, která klade větší důraz na respekt a prokazování úcty matce a otci. Západní pojetí je poněkud odlišnější a podepsalo se i na ratolestech emigrantů.

Způsob „načítání“ genů

Právě jiné vnímání hodnot, principů a koneckonců i sebe sama v rozdílných kulturách je výrazným vnějším vlivem. Ovšem za jakýsi prvotní vliv, přicházející zvenčí, lze považovat to, jak psychika těhotné ženy působí na dítě, které nosí pod srdcem.

Dané téma mapuje například výzkum, který zpracoval mezinárodní tým expertů z USA a Kanady a jehož výsledky byly zveřejněny na podzim 2022. Vyplynulo z nich, že v případě rodiček, které byly v období gravidity vystaveny větší míře stresu, vykazovaly jejich ratolesti výraznější známky například úzkosti.

Badatelé se samozřejmě snažili pochopit mechanismus tohoto jevu. Domnívají se, že může jít o důsledek takzvaných epigenetických změn. To je de facto způsob, jakým tělo „načítá“ geny. I když samotná DNA zůstává stejná, s ohledem na účinek vnějších faktorů může být naše „já“ promítáno různými způsoby.

Traumata jako deformační vliv

Koncept výchovy v jednotlivých rodinách bývá rovněž vnímán jako poměrně důležitý. Podle některých studií je mu však přikládána až příliš velká váha. Nicméně nesporné je, že traumata prožitá v dětství mohou vývoj daného jedince podstatným způsobem formovat – někdy až deformovat.

Více se o vnějších vlivech na formování osobnosti dočtete v čísle 8/2026 v textu: Geny versus výchova: Jak je utvářena naše osobnost?