Jedněmi z nejikoničtějších živočichů, operujících na oceánském dně, jsou mořští ďasi. Tyhle dravé ryby s „lucerničkou“ rozhodně nemůžou aspirovat na titul největšího krasavce podvodní říše.
Vizuální podoba jejich těl často nápadně připomíná povrch dna, což jim pomáhá při maskování. Kořist lákají na světelný zdroj, jakousi návnadu na pomyslném rybářském prutu. Když se neopatrný živočich přiblíží, ďas ho uchvátí obrovskou tlamou.
Dorůstat mohou tito hlubinní predátoři až ke dvěma metrům. To ovšem platí v případě samic. Samci jsou menší, navíc nedisponují zmíněným vábícím mechanismem. Vědci byl popsán proces, kdy se k příslušnicím opačného pohlaví přisávají jako parazité se zásobárnou spermatu.
Ovšem mnohem děsivěji než mořští ďasové působí dozajista velekrabi japonští. Jedná se o největší žijící členovce, kteří leckomu evokují obrovské pavouky. Kam se na ně hrabe král říše Araneae, sklípkan největší, zabírající i s nohama plochu jídelního talíře.
Velekrabi totiž dorůstají téměř čtyř metrů, přičemž tělo samotné tvoří jen zlomek této velikosti, kolem tří decimetrů.

Pokud jde o hmotnost, mohou tito tvorové vážit přes 18 kilo. Ačkoli pavouci i krabi patří mezi členovce, je mnohé, co je odlišuje. Kupříkladu krabi disponují žábrami, díky nimž mohou dýchat pod vodou. Nicméně podobnost některých z nich s pavouky je nesporná.
U velekraba se koneckonců promítla do jeho názvu, někdy se mu totiž říká japonský pavoučí krab.
Navzdory jejich strašidelnému vzhledu ovšem nejde o žádné agresivní bestie. Coby všežravci se živí zejména rostlinnou stravou nebo mršinami.
Více se dočtete v čísle 7/2026 v textu: Tajemní tvorové z mořských hlubin: Obří krakatice i drobní požírači velryb