Otevřený vesmír není zrovna místem, kde by člověk chtěl trávit volný čas, ostatně, bez skafandru by v něm dlouho naživu nevydržel. Přesto má některé překvapivé vlastnosti, mezi které mimo jiné patří jeho vůně..

Samozřejmě, že prostor, kde se v jednom metru krychlovém pohybuje jediná molekula, není sám o sobě cítit. Aroma vzniká v okamžiku, kdy se na povrchu skafandru spojí kyslík z kabiny s chemickými sloučeninami zachycenými během výstupu. Právě tyto molekuly se stávají nositeli prazvláštního kosmického parfému.

Astronauti jej popisují překvapivě jednoznačně a shodně. Po návratu z výstupu do volného prostoru prý jejich skafandry nasáknou aromatem připomínajícím směs spáleného kovu, střelného prachu a lehce připáleného grilovaného masa.

Není to poetická metafora, ale skutečný čichový zážitek, který se opakuje mise za misí. „Nejlépe to mohu popsat jako kovovou vůni, příjemnou, lehce nasládlou kovovou esenci. Připomněla mi mé letní brigády na vysoké škole, kdy jsem opravoval těžké stroje, takovou tu nasládlou vůni výparů při svařování. Tak voní vesmír,“ popsal americký astronaut a chemik Don Pettit.

Je to vlastně zákonité, protože vesmír je plný látek, které se rodí při extrémně energetických jevech. Při výbuších supernov, v horkých oblastech formujících se hvězd i při nesčetných srážkách mikrometeoritů vznikají polycyklické aromatické uhlovodíky neboli PAH. Tato rozsáhlá skupina organických molekul má strukturu připomínající soustavu spojených benzenových kroužků a patří k nejrozšířenějším organickým sloučeninám ve vesmíru.

Astronomové je nacházejí v mezihvězdných oblacích, v kometárním prachu, dokonce i v okolí vzdálených galaxií.

Právě polycyklické aromatické uhlovodíky jsou hlavním důvodem, proč je vesmír cítit tak, jak jej astronauti popisují. Jde vlastně o laboratorní verzi toho, co známe z pozemských podmínek, protože PAH vznikají i při opékání masa nebo pálení dřeva.

Vesmírné aroma je tedy tak trochu vzdáleným příbuzným vůně táborového ohně, jen má za sebou asi o něco dramatičtější dobrodružství.

Zajímavé je, že polycyklické aromatické uhlovodíky nejsou zřejmě jen pouhým vedlejším produktem astrofyzikálních procesů, protože teorie je považují za jedny z možných stavebních kamenů života. Právě v PAH se může za vhodných podmínek uchytit vodík, kyslík či dusík a tím vznikají složitější organické molekuly.

Ty pak putují mezihvězdným prostorem, usazují se na površích komet a mohou doputovat až na mladé planety. Není proto divu, že část vědců vidí ve vesmírném aroma i náznak jeho chemické tvořivosti: vůni, která se zrodila z hvězd, ale možná pomohla vybudovat první základy života.

Tak či onak, kosmos voní po svých dějinách, ať už po ohních supernov, prachu komet i uhlíkové chemii, jež pulzuje mezi hvězdami.

Jak by byly cítit některé kouty vesmíru:

Orlí mlhovina (M16)

V této oblasti vznikají složité organické molekuly, jejichž spektrální podpis odpovídá aromatickým sloučeninám. Pokud by se mohly dostat do atmosféry, měly by uzenou nebo karamelizovanou vůni podobnou PAH.

Titan (měsíc Saturnu)

Jeho hustá oranžová atmosféra obsahuje tholiny, což jsou organické látky, které by na Zemi pravděpodobně voněly po spáleném plastu nebo asfaltu.

Kometární jádra

Při zahřátí u Slunce vypouštějí směs plynů: čpavek, sirovodík, metanol, formaldehyd. Vůně by připomínala shnilá vejce, koňský pot a alkohol. Vědci řídící evropskou sondu Rosetta to nazvali koktejlem z pekla.

Galaktické centrum

Oblaka kolem Sagittarius A* obsahují složité organické estery, stejné, jaké na Zemi dávají ovoci sladkou vůni. Kdybychom je cítili v atmosféře, připomínaly by zralé maliny nebo rum.

Mlhovina Rho Ophiuchi

Jedna z nejlépe prozkoumaných oblastí s vysokým obsahem metanolu. Ten by ve vzduchu voněl trochu jako lékárna nebo dezinfekce.