Po celá desetiletí se historici přou o to, jak smrtící pandemií byl Justiniánský mor, stejně jako o jeho sociálním a ekonomickém dopadu. Mezi roky 2019 a 2020 jej dokonce vlna skeptiků označila za „bezvýznamnou pandemii“.
Zjištění, ke kterým dospěl mezinárodní tým expertů, však naznačují, že se mýlili..
Již v loňském roce se interdisciplinárnímu týmu z University of South Florida a Florida Atlantic University ve spolupráci s kolegy z Indie a Austrálie podařilo nade vší pochybnost určit, že za Justiniánským morem, pandemií, jež decimovala Byzantskou říši v klíčovém okamžiku jejího historického vývoje, když se císař Justinián snažil obnovit římskou imperiální moc, stála bakterie Yersina pestis.
Ta způsobila dýmějový mor, jež se říší šířil mezi roky 541 a 750 a podle odhadů měl na svědomí životy 15 až 100 milionů lidí.
Skutečně byl Justiniánský mor tak děsivý?
Nedávné studie historiků, jako jsou například Lee Mordechai a Merav Eisenberg, zpochybnily mezi roky 2019 a 2020 tradiční „katastrofický“ narativ týkající se Justiniánského moru. Nepopíraly nutně, že k šíření nemoci ve velkém nedošlo, ale tvrdily, že odhady jejích negativních dopadů byly silně přehnané a že se jednalo spíše o „bezvýznamnou pandemii“ než o událost, která by zničila vzkvétající Byzantskou říši.
Nyní se stejnému týmu, který potvrdil, že za morem stála bakterie Yersina pestis, podařilo objevit masový hrob ve Středomoří, v němž jsou pohřbeny oběti této pandemie.

DNA odebraná například ze zubů objevených na hromadném pohřebišti v Džaraši v dnešním Jordánsku ukazuje, že tento hrob představoval „jednorázovou pohřební událost“ namísto běžného, postupného růstu v čase, jak je obvyklé u tradičního hřbitova.
Nový výzkum, jehož závěry byly publikovány v únorovém časopise Journal of Archaeological Science, se zaměřil na oběti, jejich způsob života, jejich náchylnost k nemoci a důvody, proč se nacházely v Džaraši, regionálním obchodním centru a epicentru pandemie.
Pandemie je uvěznila na jednom místě
„Dřívější výzkum nám pomohl identifikovat původce pandemie. Lokalita Džaraš přidává tomuto objevu lidský rozměr tím, že nám přináší informace o obětech nemoci i tom, jak se město vypořádávalo s touto krizí,“ vysvětluje Rays Jiangová, hlavní autorka studie a docentka na katedře globálních, environmentálních a genomických zdravotních věd Univerzity Jižní Floridy.
Džaraš bývá označován za Pompeje Blízkého východu pro své zachovalé řecko-římské ruiny. Odborníci na základě zkoumání nalezené DNA odhadli počet obětí pohřbených ve zdejším masovém hrobě na 200.
Jednalo o směsici mužů a žen, starých i mladých, „lidí v nejlepších letech a teenagerů“. Jiangová k tomu podotýká: „V té době tu byli otroci, žoldáci, nejrůznější lidé a naše data potvrzují, že se jednalo o přechodnou populaci.
Tu zde svedla krize dohromady.“ Převážně mobilní populace uvízla na stejném místě, podobně jako se cestování zastavilo během pandemie covidu. Odborníci tak disponují přesvědčivými důkazy o tom, že k pandemii došlo.
„Máme Yersinia pestis jako původce, stejně jako máme masový hrob a těla, tedy tvrdý důkaz, že se to stalo. Zda se vlivem toho zhroutila společnost je jiná věc. Můžete mít řádění nemoci a nemusíte mít revoluci, vzpouru, změnu režimu, abyste dokázali, že se to stalo,“ mysli si Jiangová.
Zdroj: The Guardian