Byl vládcem svého teritoria. Ovšem hrozivý tyranosaurus nebyl zdaleka jediný teropod široko daleko. Kolem se pohybovali i jiní predátoři. Třeba ten, který o desítky milionů let později vyvolal vášnivé debaty mezi paleontology. Dlouhé dekády se přeli o to, co byl tenhle tvor vlastně zač.
Kdo by neznal Tyrannosaura rexe, nekorunovaného krále mezi dinosaury. Již bylo vyvráceno mnoho mýtů, které s tímto legendárním teropodem souvisejí. Vědci už ledacos vědí o tom, jak lovil a žil. Dlouho nicméně panovala nejistota ohledně tvora, o němž nebylo jasné, zda byl pouze mladým tyranosaurem, nebo úplně jiným druhem z rodu Nanotyrannus – což by se dalo přeložit jako malý tyran.
Paleontologové se v této otázce dlouho rozcházeli. Zpravidla byli zastánci první možnosti. Teď už v tom mají, snad definitivně a snad všichni, nebo alespoň většina z nich, jasno.
Záhada z Hell Creeku
První pomyslnou stopu onoho tvora odhalil paleontolog David H. Dunkle (1911–1984). Představovala ji přes 57 centimetrů dlouhá lebka. Bylo to v roce 1942 a místem nálezu se stalo mnoha objevy proslavené souvrství Hell Creek v americkém státě Montana.
Dunkle v té době netušil, pozůstatky jakého zvířete se mu podařilo „vykutat“ z tamního sedimentu. Podle všeho se však jednalo o lebku nějakého tyranosauridního dravého dinosaura, tedy teropoda. Uplynulo několik let.
Během nich paleontolog Charles W. Gilmore (1874 1945) usoudil, že ona lebka v mnoha rysech odpovídá lebce teropoda, pojmenovaného Gorgosaurus libratus. Dospěl tudíž k závěru, že její „majitel“ byl živočichem, náležejícím do stejného rodu.
Ten se ostatně v oblasti dnešní Montany vyskytoval. Novému druhu pak dal jméno Gorgosaurus lancensis.

Co všechno prozradí lebka?
Zhruba o dvě dekády později se poprvé začalo mluvit o tom, že Gilmorův nový gorgosaurus je jen mládětem T. rexe. Do opozice proti tomuto názoru se postavilo několik paleontologů včetně Roberta T. Bakkera, známého jako průkopníka takzvané dinosauří revoluce.
Ti v roce 1988 pojmenovali dávno vyhynulého teropoda coby Nanotyrannus lancensis. Vycházeli z toho, v jaké míře byly v lebce zvířete srostlé kosti. To podle nich odpovídalo tvorovi nikoli nedospělému, ale již zcela odrostlému.
Ne že by se tento závěr setkal se všeobecným přijetím, naopak. Navíc o ně jakých 11 let později ho rozmetal expert přes tyranosauridní teropody, Thomas D. Carr. Ten se velmi důkladně věnoval rysům v oblasti lebky, jimiž se zástupci této skupiny vyznačovali.
Následně pak nanotyrana „vrátil“ zpátky mezi tyranosaury s tím, že šlo o mladého jedince onoho druhu. Další spory ohledně dávného tvora nicméně pokračovaly.
Více se dočtete v čísle 3/2026