Zatímco během Velké hospodářské krize krachovaly desítky tisíc podniků, výrobce žvýkaček Wiliam Wrigley Jr. si tehdy přišel k hotovému jmění. „Myslím, že lidé žvýkají usilovněji, když jsou smutní,“ odpověděl na otázku, jak je možné, že zrovna žvýkačky se staly strojem na peníze..

Ačkoliv dnes většina lidí sahá po žvýkačce, aby si osvěžila dech, jedna z reklam společnosti Wrigley z roku 1918 uváděla, že žvýkání rovněž uklidňuje nervy. Wrigley byl mimo jiné marketingový génius. Ačkoliv se jeho prodejní slogany nezakládaly na vědecky ověřených faktech, vypadalo to, že na jeho tvrzení o uklidňujících vlastnostech žvýkaček přeci jen něco málo pravdy bylo.

I dnes se mnoho společností vyrábějících žvýkačky snaží je prezentovat jako balzám na duši spíše než něco, co zlepšuje zdraví ústní dutiny.

Prostřednictvím této strategie chtějí dnes prodejci žvýkaček zlepšit své zisky, protože během posledních pěti let lidé pomalu přestávají žvýkat. Během pandemie klesl prodej žvýkaček ve Spojených státech o třetinu, některé klasické žvýkačky, jako například Fruit Stripe, musely být dokonce zcela staženy z trhu.

Nové reklamy tak lidi nabádají, aby se svými problémy „prožvýkali“, případně slibují, že je žvýkačky zbaví rušivých myšlenek.

8000 let stará žvýkačka

Když vědci zkoumali kognitivní účinky žvýkačky, zjistili, že žvýkání skutečně pomáhá s pozorností a snižuje stres u lidí, kteří si žvýkačku dopřávají pravidelně. Proč vlastně lidé od nepaměti tak rádi žvýkají?

Žvýkačky nemají žádnou nutriční hodnotu a, i když se výrobci předhánějí v tom, kdo přijde s netradičnější příchutí, lidé zpravidla žvýkají i dlouho poté, co původní chuť vymizí. Lidé si žvýkačky vyrábějí po tisíce let. Tato praxe je ostatně zdokumentována po celém světě a u různých kultur.

Jedna z nejstarších žvýkaček, která kdy byla nalezena, pochází zhruba z doby před 8000 lety ze Skandinávie a vyrobena byla z březové kůry. Lovci a sběrači tehdy žvýkali tuto lepkavou hmotu, aby z ní vytvořili lepidlo pro své nástroje, ovšem stopy zubů na nich odhalily, že některé z nich žvýkaly už pětileté děti, které tak s největší pravděpodobností činily jen pro vlastní potěšení.

Staří Řekové, stejně jako Mayové také žvýkali lepkavé látky, které pocházely ze stromů. Příkladem je bílý latex ze stromu zvaného zapota obecná (Manilkara zapota), kterému se říká chicle a vyráběly se z něj právě přírodní žvýkačky.

Žvýkačka pro každého amerického vojáka

Do Spojených států se žvýkačka dostala, když se v 50. letech 19. století podařilo newyorskému vynálezci získat chicle od mexického prezidenta. Velkou roli v nastartování amerického trendu žvýkání žvýkaček pak sehrál Wiliam Wrigley.

Ten mimo jiné oslovil americkou armádu během první světové války a nabídl jim pro vojáky žvýkačky, které jim měly pomáhat zahnat hlad, čistit si zuby a zbavit se nervozity. Armáda tomuto argumentu uvěřila a od té doby zařazuje žvýkačku do přídělů amerického vojenského personálu. Prostřednictvím vojáků se pak žvýkačka rozšířila po celém světě.

V roce 2006 založila společnost Wrigley Science Institute, aby financovala experimenty a doktorská místa za účelem zkoumání blahodárných účinků žvýkačky, ačkoli vědci prováděli experimenty ve vlastních laboratořích a výsledky publikovali v recenzovaných časopisech.

Andrew Smith, psycholog z Cardiffské univerzity, zkoumal žvýkačku přibližně 15 let, některé jeho výzkumy přitom byly financovány společností Wrigley. Ze závěrů jeho zkoumání vyplývá, že žvýkání nemá žádný významný vliv na paměť, nicméně zvyšuje bdělost a soustředěnost, a to asi o 10 %.

Zlepšuje žvýkání koncentraci?

„Pokud se delší dobu věnujete poměrně nudnému úkolu, zdá se, že žvýkání vám může pomoci s koncentrací,“ souhlasí s ním Crystal Haskell-Ramsayová, profesorka biologické psychologie na Northumbria University, kterou společnost Wrigley nefinancovala.

Dodává ale, že záleží na tom, jak na tom byl se soustředěním člověk na začátku. Pokud se již cítil velmi bdělý a soustředěný, nemělo pro něj žvýkání žvýkačky příliš velký přínos. „Existují také konzistentní důkazy o tom, že žvýkačka snižuje stres,“ dodává vědkyně. Ovšem na základě jakého mechanismu, to vědci zatím netuší.

Mohla by odpověď spočívat v evoluci? Zvířata často žvýkají, když jsou ve stresu. Je tak možné, že na žvýkání je něco primitivního a uklidňujícího, co jsme zdědili od našich společných předků s jinými zvířaty.

Adam van Casteren, evoluční biomechanik, žvýkání studoval, ale z jeho dat vyplývá spíše opak: „Byla to lidská schopnost žvýkat méně, co z nás udělalo druh, jakým jsme dnes.“ Lidé žvýkají mnohem méně než primáti;

šimpanzi žvýkají čtyři až pět hodin denně a gorily dokážou žvýkat dokonce šest hodin. Lidé žvýkají potravu v průměru pouhých 35 minut. Žvýkáním žvýkačky se nicméně k tomuto uklidňujícímu rituálu možná vracejí.

Zdroj: National Geographic