Mezi lednem až březnem loňského roku byly uskutečněny dvě námořní expedice, jejichž cílem bylo zkoumání hlubokomořského prostředí u břehů Antarktidy. Toto málo prozkoumané území v sobě ukrývá obrovskou, ovšem dosud málo poznanou biodiverzitu.

Vzhledem k drsným podmínkám, v nichž musí tito tvorové přežívat, je fascinující sledovat adaptace, díky kterým se tak děje, stejně jako dopady změn klimatu na tyto křehké biotopy..

Expedice proběhly pod záštitou dvou odborných institucí, a to amerického vědeckého ústavu Schmidt Ocean Institute a japonsko-britské iniciativy The Nippon Foundation-Nekton Ocean Census. Expedice vedla britská mořská bioložka Michelle Taylorová z University of Essex, která je zároveň vedoucí vědeckého týmu v rámci iniciativy Nippon Foundation.

Plavby se uskutečnily na americké výzkumné lodi Falkor(too) a odhalily zásadní nové informace o dvou hlavních typech dosud neprozkoumaných ekosystémů v Jižním oceánu.

30 dosud neznámých hlubokomořských druhů

Jedná se extrémně hluboká, vulkanická prostředí a o ekosystémy, které byly po staletí skryty pod masivními ledovými šelfy. Loď použila jako první k pozorování života v tomto prostředí i dálkově ovládaného podmořského robota ROV SuBastian.

Jedna expedice se zaměřila na oblast kolem Jižních Sandwichových ostrovů, zejména kolem ostrovů Montagu a Saunders, a na hlubokomořský příkop South Sandwich Trench (Jižní Sandwichův příkop), kde zkoumala podmořské vulkanické struktury na dně.

Právě na tomto místě objevila většinu ze 30 nových, dosud nezkoumaných druhů. Nacházela se mezi nimi i masožravá houba rodu Chondrocladia, které se přezdívá smrtící koule. Vyskytuje se v hloubce až 3,6 km v Jižním Sandwichově příkopu.

K zachytávání kořisti využívá dlouhé, chapadlovité útvary zakončené želatinovými koulemi. Ty jsou pokryté jakýmisi mikroháčky, kterými na principu suchého zipu houba lapá malé ryby, korýše a další živočichy.

Jde o velmi neobvyklý způsob lovu, protože houby obvykle získávají potravu pasivní filtrací planktonu z mořské vody.

Zombie červi a jejich opancéřovaní kolegové

Dalším fascinujícím nálezem byly neobvyklé adaptace u červů rodu Osedax, kterým se přezdívá „zombie červi“. Ti jsou schopni se živit například kostmi velryb nebo želv, které se po jejich smrti usadí na dně oceánů.

V tělech červů žijí symbiotické bakterie, které pomáhají rozkládat kolagen a další tkáně kostí, díky čemuž tito tvorové získávají živiny. Je pravděpodobné, že „zombie červi“ konzumovali už kosti mořských plazů, známých jako plesiosauři, před 100 miliony lety.

V hlubokých oceánech žijí i pancéřovaní červi Eulagisca gigantea, kteří dosahují délky až 20 cm a jejichž tělo, pokryté šupinovitými pláty, jim poskytuje ochranu před predátory i drsnými podmínkami.

Mají jedinečná ústa, která lze vysunout až do délky 7 cm, vybavená silnými klešťovitými čelistmi, umožňujícími chytat kořist. Tito červi jsou dokonale uzpůsobeni životu ve tmě a chladu. Povrch jejich těla je iridescentní, což znamená, že odráží duhové barvy.

Ovšem odborníci si zatím nejsou jistí, v čem je jim tato vizuální zvláštnost přínosná. První expedice objevila i nové druhy mořských hvězdic a korýšů, vzácné plže a mlže adaptované na život v hlubokých vulkanických a hydrotermálních stanovištích.

Mládě největšího hlavonožce světa

V březnu loňského roku navíc vědecký tým poprvé zachytil i živý exemplář kalmara Hamiltonova (Mesonychoteuthis hamiltoni), a to mládě o délce asi 30 centimetrů. Tato obří oliheň Antarktidy je považována za největšího známého hlavonožce na světě.

Dospělý kalmar může měřit i více než pět metrů, s chapadly přes 10 metrů, a vážit až 500 kg. Má také největší oči v živočišné říší, které mají průměr 30 cm a jejich zornička je velká asi jako pomeranč.

V rámci druhé expedice zkoumali vědci čerstvě odkryté mořské dno poté, co se od ledovcového šelfu George VI v Bellinghausenově moři u Západní Antarktidy odlomil ledovec A-84 s plochou skoro 600 km2 a tloušťkou asi 150 metrů.

Výprava na místě odhalila vzkvétající ekosystém s velkými korály a houbami, které poskytovaly útočiště dalším živočichům, například chobotnicím, obřím mořským pavoukům či ledovcovým rybám. Společenství mohla prosperovat desítky i stovky let.

Zdrojem živin pro ně byly zřejmě mořské proudy. Obě expedice dohromady vědcům poskytly téměř 2000 vzorků, zahrnujících 14 skupin živočichů, zatím bylo prozkoumáno méně než 30 procent z těchto vzorků.

Zdroj: Guardian