Lední medvěd je spolu s medvědem kodiakem největší suchozemskou šelmou. Až relativně daleko za nimi zůstává král mezi kočkovitými šelmami, jímž není, jak by možná někoho napadlo, lev, ale tygr ussurijský.

Potkat polárního chlupáče v jeho přirozeném prostředí příliš zblízka jistě nikdo netouží. Byla by ovšem chyba tyhle bezesporu zdatné a houževnaté lovce vnímat jen jako nebezpečné predátory.

Ostatně i lední medvědi jsou jako mláďata roztomilí. Samice jsou navíc coby matky velmi obětavé. Rodí zkraje zimy, během které nehibernují, ale zahřívají své mladé. Z období léta musí být pořádně vykrmené, aby zvládly dlouhé období bez příjmu potravy.

Až na jaře, v březnu či dubnu vyrážejí s mláďaty z brlohu a učí je lovit a postarat se o sebe. Mají je u sebe několik let.

Výzkumníci, kteří se koncem roku 2025 pohybovali v oblasti Hudsonova zálivu u města Churchill v kanadské provincii Manitoba, byli dokonce svědkem poměrně neobvyklého jevu, a totiž že si tamní medvědice adoptovala úplně cizí mládě.

Něco podobného je u těchto šelem skutečně raritní. To koneckonců potvrdí i Evan Richardson, expert působící na kanadském ministerstvu pro životní prostředí a klimatické změny.

Samozřejmě se nabízí otázka, jak odborníci poznali, že jedno ze dvou mláďat, které se u samice drží, s ní není spojeno pokrevním poutem. Odpověď je poměrně jednoduchá. Už na jaře totiž tu samou medvědici sledovali.

Tehdy měla jediného potomka, kterého se jim podařilo očipovat. O zhruba půl roku později se pak totéž medvídě mohlo pochlubit zjevně nevlastním sourozencem. Osud matky adoptovaného huňáče je nejasný.