V chladných vodách u pobřeží Britské Kolumbie vědci poprvé zdokumentovali chování, které jinde pozorováno nebylo. Kosatky dravé a plískavice plochočelé z čeledi delfínovítých se zde při lovu lososů čavyča pohybují společně a jejich interakce nese jasné rysy spolupráce..

Studie publikovaná v časopise Scientific Reports přináší záběry z dronů, podvodní akustické záznamy i data z kamer připevněných na tělech kosatek a naznačuje opakovaný scénář:

plískavice rychle prohledávají různé hloubky a kosatky je následují, jako by se na jejich schopnosti orientace spoléhaly. Přitom právě kosatky jsou v této oblasti považovány za vysoce specializované a zpravidla velmi úspěšné lovce velkých lososů, zatímco delfíni se běžně zaměřují spíše na menší ryby.

„Tyto kosatky jsou mimořádně zkušení predátoři lososů. Vidět je, jak následují delfíny, jako by jim přenechávaly roli vůdců, bylo značně překvapivé,“ uvedla hlavní autorka studie mořská bioložka Sarah Fortuneová z Dalhousie University.

Výzkumníci opakovaně pozorovali, jak plískavice nejprve vypátrají hejna lososů, ryb mnohdy dlouhých téměř metr, a poté kosatky v jejich závětří přeberou iniciativu a začnou lovit. Kořist si následně rozdělí mezi sebou a ve vodě přitom zůstávají zbytky, na které se delfíni okamžitě vrhají.

Vzniká tak tichá symbióza: kosatky nemusí ztrácet energii zdlouhavým hledáním a delfíni se dostanou k potravě, na kterou by sami nedosáhli.

Přesto obě skupiny kooperují bez jediného náznaku napětí. „Při ponorech bylo vidět, že se kosatky vědomě drží směru, kterým se pohybovali delfíni. V tu chvíli to skutečně vypadalo, jako by je delfíni vedli,“ popsala Fortuneová.

Vědci přitom zvažovali i jiná vysvětlení tohoto pozoruhodného jevu. Delfíni se mohli držet kosatek kvůli ochraně před jinými predátory, případně využívat výhod plavání v blízkosti velkých těl, která snižují odpor vody.

Nasbíraná data ale ukazují spíš na vědomě opakované a cílené chování, které dává smysl oběma stranám.