Ženy v reprodukčním věku častěji než ostatní trápí střevní problémy, jako je syndrom dráždivého tračníku (IBS). Ovšem návštěva lékaře jim s tím nepomůže, protože jejich bolest lékaři často připíší stravě, stresu nebo hormonům, a řešení, které by jim ulevilo, pro ně nemají.
Odborníkům se nyní podařilo odhalit, co za střevními obtížemi žen skutečně stojí….
„Může to být nadýmání, může to být ostrá bolest nebo to může být jen taková neustálá, tupá bolest,“ popisuje problémy David Julius, neurofyziolog z Kalifornské univerzity v San Franciscu. Asi 10 % světové populace – většinou ženy – trpí příznaky syndromu dráždivého tračníku, které se mohou vyskytovat s průjmem, zácpou nebo kombinací obojího.
„Problémem je, když ženy, které pocítí tuto bolest, přijdou k lékaři… a ten je prostě ignoruje,“ říká Holly Ingrahamová, fyzioložka, která působí také na Kalifornské univerzitě v San Franciscu.
Oba odborníci ví, že se za těmito bolestmi, které se mění v průběhu menstruačního cyklu či těhotenství, stojí hormon estrogen. Už ve studii z roku 2023 Julius s Ingrahamovou ukázali, že samice myší byly na tuto viscerální bolest citlivější než samci, přičemž bez estrogenu tato zvýšená citlivost zmizela.
Rozhodli se proto zabývat hledáním střevních buněk, schopných reagovat na estrogen. Hledali u nich receptory rozpoznávající estrogen a vydávají signály v reakci na něj.
Střevní buňky citlivé na estrogen
Byli si jistí, že receptory se musí nacházet na vzácných buňkách roztroušených po celém tlustém střevě. Tyto tak zvané enterochromafinní buňky produkují 90 % serotoninu v těle, důležitého chemického posla.
Tento serotonin je zachycen nervovými buňkami ve střevě a vysílá signály bolesti do mozku. „Jednoduchý závěr je, že tyto enterochromafinní buňky dokáží vnímat estrogen a v reakci na nej uvolňovat serotonin,“ vysvětluje Julius. Ale to ještě nebylo vše.

Díky testům na speciálně upravených myších odborníci zjistili, že estrogenové receptory se nacházejí ještě na dalším vzácném typu střevních buněk, L-buňkách. Když tyto narazí na estrogen v tlustém střevě, v reakci vyprodukují další receptor, zvaný OLRF78, který vystaví na svém povrchu.
Tyto receptory pak reagují na mastné kyseliny s krátkým řetězcem produkované střevními mikroby v reakci na některé cukry. Po detekci mastných kyselin L-buňky vyprodukují hormon zvaný peptid YY (PYY). PYY následně míří do enterochromafinních buněk, které nakonec vyprodukují vlnu serotoninu – spustí nervové signály, které vysílají bolestivé zprávy do mozku.
Dieta s nízkým obsahem FODMAPS
„Tato zjištění nabízí nové možnosti léčby chronické bolesti střev,“ domnívá se Marie-Isabelle Garciaová, molekulární a buněčná bioložka z Université Libre de Bruxelles v Belgii, která se studie nezúčastnila.
Současné léčebné postupy cílí na serotonin, ale jiné by mohly cílit na PYY, estrogenové receptory ve střevě, nebo receptor OLFR78. Výsledky by mohly vysvětlovat, proč někteří pacienti pociťují úlevu při dietě s nízkým obsahem cukrů zvaných FODMAPS (fermentovatelných oligosacharidů, disacharidů, monosacharidů a polyolů) – ty zbavují střevní mikroby materiálu pro mastné kyseliny s krátkým řetězcem, které stimulují L-buňky k vysílání signálů o bolesti.
Bez FODMAPS mohou lidé mít méně nebo méně závažné výkyvy serotoninu ve střevech. Tato dráha by také mohla pomoci vysvětlit, proč mohou být změny estrogenu tak úzce spojeny s příznaky IBS. Ingrahamová k tomu však podotýká:
„Rozvoj střevních problémů může být samozřejmě rovněž kombinací náchylnosti, stravy a nějakého dalšího faktoru.“ A pokračuje: „Ne u každé ženy v reprodukčním věku se rozvine IBS. Myslím si proto, že tam musí být určitě ještě nějaký další faktor.“.
Zdroje: ScienceNews