Nová studie z dílny Cambridgské univerzity ukazuje, že lidé a zlatí retrívři sdílejí až překvapivě podobné genetické mechanismy ovlivňující chování, citlivost i reakce na stres. Výsledky naznačují, že některé prvky psí povahy mají hlubší biologické kořeny, které jsou u obou druhů překvapivě blízké a nejde tak tedy jen o vliv výchovy nebo prostředí..
Do výzkumu bylo zahrnuto více než 1 300 retrívrů, u nichž vědci analyzovali genetickou výbavu a porovnávali ji s rozsáhlými dotazníky od jejich majitelů.
Zaměřili se na strach, agresivitu, energičnost, schopnost učení, reakce na cizí lidi a mnohé další rysy psí povahy. Když vědci výsledky poskládali dohromady, objevilo se 12 genů, které mají u psů významnou roli, přičemž zároveň odpovídají genům spojeným s lidskou náladovostí, úzkostmi, depresivními sklony nebo kognitivními rysy.
Například gen související u retrívrů s agresivitou vůči jiným psům se u lidí pojí s depresí a také s inteligencí. Gen, který u psa zvyšuje ostych před cizími lidmi, zase u člověka souvisí se sociální úzkostí.
A jeden z genů důležitých pro psí učenlivost, tedy jak dobře pes reaguje na trénink a nové situace, má u lidí vazbu na citlivost a vnímavost. „Tyto nálezy jsou opravdu pozoruhodné a poskytují silný důkaz, že lidé a zlatí retrívři sdílejí genetické kořeny pro své chování,“ podotkla hlavní autorka studie veterinářka a neurovědkyně Eleanor Raffan.
Její kolega doktorand Enoch Alex zdůrazňuje, že genetika sama o sobě chování neurčuje, ale nastavuje určité nastavení vnímavosti: „Tyto výsledky ukazují, že genetika pomíhá řídit chování, díky čemuž někteří psi mohou být předurčeni vnímat svět jako stresující.
Pokud k tomu přibudou negativní zkušenosti, mohou jednat způsobem, který vyhodnotíme jako špatné chování, ale ve skutečnosti jsou vystrašení.“.
Studie tím nenaznačuje, že psi mají cosi jako lidské duševní problémy. Ukazuje jen, že některé základní mechanismy citlivosti, reakce na stres nebo vnímavosti sdílíme společně a je to důkaz, že pes není jen přítel člověka, co se týče kulturní a sociální stránky, ale také geneticky.
Pro majitele to znamená jediné: když je pes úzkostlivý, nejistý nebo reaguje podrážděně, nemusí to být nevděk ani neposlušnost. Může to být vrozená citlivost a s ní je potřeba zacházet stejně empaticky jako s člověkem.