Bez slunce by nebyl život. Ale co kdybychom se naučili jeho sílu napodobit? Vědci jsou na stopě zázraku, který by mohl změnit svět. A pomáhá jim při tom kvantová magie.
Každý zelený list je malá chemická továrna. V tichosti a s dokonalou přesností přeměňuje sluneční světlo, vodu a oxid uhličitý na kyslík a cukr. Tím se spustí řetěz událostí, který živí téměř celý život na Zemi.
Tento proces – fotosyntéza – je starý miliardy let. A přesto ho stále úplně nechápeme.
„Kdybychom pochopili, jak příroda dělá svá kouzla při pokojové teplotě, mohli bychom se stát pány kvanta – i života samotného,“ říká popularizátor vědy fyzik Michio Kaku. Fotosyntéza totiž není jen běžná chemická reakce.
Je to kvantový proces, ve kterém částice světla (fotony) předávají energii způsobem, jaký běžné počítače nedokážou spočítat.

Když se listy učí od přírody
Nyní se však výzkumníkům podařilo něco mimořádného: vytvořili syntetické listy, které se pokoušejí fotosyntézu napodobit. Týmy z Japonska vyvinuly ultratenké materiály, které dokážou zachytit světlo a přeměnit ho na chemickou energii – podobně jako to dělají rostliny.
Například profesor Hiroshi Matsumoto z Tokijského institutu technologie uvedl, že jejich zařízení dokáže přeměnit sluneční energii na vodík s minimálními ztrátami. A vodík – lehký, čistý a výkonný – může sloužit jako palivo budoucnosti.
Ještě větší naději vkládají vědci do tzv. hydrogelových systémů. Ty napodobují prostředí uvnitř listu a zároveň zajišťují, aby chemické reakce probíhaly co nejefektivněji. „Používáme speciální polymery, které absorbují světlo a vytvářejí ideální podmínky pro přeměnu energie,“ říká Kazuki Matsuda z Kjótské univerzity.
Kvanta místo uhlí
Tyto nové technologie by mohly přinést revoluci. Nejenže snižují závislost na fosilních palivech, ale slibují také levnější a šetrnější výrobu energie. V budoucnu by se umělá fotosyntéza mohla stát klíčem k zelené transformaci – a také k boji s klimatickou krizí.
Umělá fotosyntéza není jen hra na přírodu. Může změnit průmysl, výrobu plastů i způsob, jak zacházíme s oxidem uhličitým. A hlavní roli v tom hraje nenápadná molekula: ethylen.
Chemie s vůní budoucnosti
Co kdybychom mohli brát skleníkový plyn, který dnes ohřívá planetu, a místo toho jej proměnit ve stavební kámen chemického průmyslu? Přesně to se teď vědcům daří. Až alchymisticky to zní: z CO₂ se stává ethylen – molekula, která se používá při výrobě plastů, rozpouštědel nebo syntetických vláken.
Nový systém využívá katalyzátory, které napodobují přírodní procesy, ale jsou pečlivě vyladěny tak, aby měly co největší účinnost. „Dokážeme přeměnit oxid uhličitý na cenné produkty při mnohem nižší energetické spotřebě,“ říká profesorka Emily Carterová z Kalifornské univerzity v Berkeley.
Stálost, která se počítá
Jednou z největších výzev při průmyslovém využití nových technologií je jejich výdrž. Dříve se katalyzátory rychle opotřebovaly, nebo ztrácely účinnost. Nový systém však vyniká odolností – pracuje stabilně i po stovkách hodin provozu.
To vše umožňují nanomateriály, které zajišťují stabilní tok elektronů a minimální energetické ztráty. Jinými slovy – chemie budoucnosti se řídí kvantovými pravidly, ale je připravená na každodenní použití.