Chovají se jako dětská parta. Mají svůj pokřik, kterým se povzbuzují ke hře. Z legrace si mezi sebou přehazují úlovky, které sebrali turistům. Ze sněhu umí udělat koule a pouštějí je ze svahů prostě jen tak, pro zábavu.

Nestor kea patří k hlavním turistickým atrakcím Nového Zélandu. Jsou to papoušci nesmírně inteligentní a umí využívat zájem, který vzbuzují u lidí. Evidentně jsou si vědomi toho, že turisty jejich dovádění baví a že z nich lze vylákat jídlo.

Nad některými jejich kousky zůstává rozum stát. Opakovaně se na sociálních sítích objevují například videa, jak papoušci přemisťují dopravní kužely. Je to jejich osvědčený fígl, jak donutit auta a autobusy zastavit.

Papoušci vyhledávají turisty i v kempech. Byl zaznamenán případ nestora, který vymyslel zajímavou strategii, jak se dostat k jídlu. Každý den přilétl k chatce s kouskem dřeva, zobákem zaklepal na dveře a svůj dar vyměnil za něco k snědku.

A co dělá jeden nestor kea, začnou brzo napodobovat ostatní. Tito papoušci se od sebe totiž neustále učí a přebírají úspěšné strategie.

Drzí vtipálci

Turisté proto dostávají varování, že tito zvídaví tvorové prozkoumávají vše, na co narazí. Oždibují lišty čelních skel aut, cupují stěrače, prohledávají odložené batohy, zkoumají lyžařské vybavení, a co se jim líbí, to si prostě vezmou.

Své o tom ví jeden turista ze Skotska, kterému nestor ukradl v nestřežený okamžik pas z tašky v otevřeném zavazadlovém prostoru autobusu. Schoval se s ním nejdřív v blízkém křoví a vzápětí odletěl s úlovkem v zobáku kamsi do hlubin Národního parku Fiordland a stal se tak na Jižním ostrově Nového Zélandu prvním nestorem, který vlastnil pas. Zato turista si musel pár týdnů počkat na nový.

Hrozí jim otravy

Zvědavost a vynalézavost přivádí vysokohorské papoušky zároveň do problémů. Především proto, že s oblibou okusují kovové části budov a různá pletiva. Zdá se, že nejde jen o hru, ale že kovovou chuť vyhledávají.

Staré stavební materiály v odlehlých oblastech Jižního ostrova, kde se papoušci hojně vyskytují, jsou však plné olova. A to je jedovaté i v nízkých koncentracích. U papoušků poškozuje imunitu, mozek a vede k poruchám vývoje mláďat.

Je to jedna z největších současných hrozeb pro nestory kea, kterých zbývá podle odhadů ve volné přírodě už jen 1 000 až 5 000. Jsou proto zařazeni na Červeném seznamu jako ohrožený druh.

Přizpůsobili se horám

Papoušci kea byli dříve na Novém Zélandu hojně rozšíření. Dnes už se vyskytují jen na Jižním ostrově, ale podle nálezů kosterních pozůstatků dříve obývali i Severní ostrov. Předpokládá se, že do oblasti Jižních Alp je postupně vytlačili osadníci z Polynésie, kteří je lovili.

Nestorové dříve pobývající v poměrně příjemném klimatu se tedy museli adaptovat na drsné vysokohorské podmínky. Podle odborníku se jim to podařilo právě díky jejich zvídavosti, inteligenci a schopnosti se učit.

Museli si poradit i s relativním nedostatkem potravy v horách, kde se zvlášť v zimních měsících těžko shání. Proto je jejich jídelníček nesmírně pestrý, od rozmanitých kořínků a plodů přes larvy hmyzu, drobná ptačí mláďata a mršiny až k potravinám vylouděných od lidí.

Útoky na ovce

V 60. letech 19. století se začaly mezi novozélandskými farmáři šířit zvěsti, že nestoři kea napadají ovce. Do té doby se mělo zato, že se krmí pouze mršinami ovcí. Panika mezi farmáři se začala rychle šířit.

Podle pozorování k útokům docházelo převážně v zimních měsících. Ptáci si vybírali především slabé kusy zapadlé ve sněhu a zobáky jim odtrhávali kusy tuku ze hřbetu. Pro ovce nebyly útoky přímo smrtelné, k úhynu ale mohl vést panický útěk, nebo následné infekce ran.

Novozélandská vláda se v 70. letech 19. století rozhodla rázně zakročit a vyhlásila odměnu za každého uloveného nestora. Vybíjení papoušků trvalo 100 let. Podle odhadů bylo uloveno 150 000 jedinců. V roce 1970 se zjistilo, že zbývá posledních 5 000 kusů, a tak začali být nestoři naopak chránění.

V té době se stále ještě s jistotou nevědělo, jestli skutečně útočí na ovce, nebo se jen živí mršinami. Důkaz byl natočený až v roce 1992. Dnes už se ví, že tyto útoky dělají pouze určití jedinci, obvykle jde o mladé samce.

Importované nebezpečí

Kromě pytláků a otrav olovem ohrožují nestory kea i importované druhy savců, především lasice a vačice. Tito predátoři se v minulosti na Novém Zélandu nevyskytovali, takže papoušky na zemi při hledání potravy a hnízdění nic neohrožovalo.

Hnízda si skutečně běžně staví na zemi, obvykle pod velkými kořeny nebo kameny, případně i v dutinách starých stromů. Samice obvykle snáší dvě až čtyři vejce, většinou se ale podaří odchovat pouze jedno až dvě mláďata.

Rodiče o ně pečují i po vylétnutí z hnízda. Pomáhají jim v tom členové jejich skupiny, nestoři se totiž běžně sdružují do menších hejn. Dominantní jsou starší jedinci, kteří učí mláďata shánět potravu a vypořádávat se s obtížemi.

Nestorové totiž patří k druhům, jejichž chování je převážně naučené, než aby ho měli vrozené.

Létající lidoopi

Od většiny zvířat se nestorové liší nesmírným zájmem o všechny novinky, na které narazí ve svém okolí. Nebojí se a s nadšením je prozkoumávají, což je signál vyšší inteligence. Když vědci jejich schopnosti zkoumali v testech, nestorové lehce poráželi jiné ptačí druhy.

V používání a úpravě nástrojů jsou dokonce šikovnější než vysoce inteligentní vrány kaledonské. Studie se shodují i v tom, že nestoři přicházejí s řešeními velice rychle, a že je hádanky baví, a to zvlášť mladé ptáky.

Jenže nestorové vysoce nebodují jen ve srovnání s jinými ptáky. Výzkum Rachel Johnstonové z Univerzity v Canterbury ukázal, že v řešení logických hádanek jsou nestorové lepší než giboni. Jinou studii zaměřenou na schopnost chápat pravděpodobnost vedla Amalia Bastosová z Aucklandské univerzity.

Papouškové kea v ní předčili výsledky šimpanzů. Jejich mimořádnou předvídavost určitého děje potvrzuje i zjištění, že kromě člověka jsou jediným známým živočišným druhem, který je schopný čekat déle než minutu na parťáka, aby mu pomohl s řešením hádanky. Není divu, že je Rachel Johnstonová označuje jako létající lidoopy.

Překonávají překážky

Inteligence nestorů kea není zřejmá pouze v uměle vytvořených testech, ale ukazuje se i v běžném životě. Amalii Bastosovou například zaujal nestor jménem Bruce, který má těžký hendikep, chybí mu horní část zobáku.

Byl zachráněný z volné přírody a žije v zoologické zahradě v Christchurch (Willowbank Wildlife Reserve). Ošetřovatelé si všimli, že vymyslel způsob, jakým i bez něj pečovat o peří. Trpělivě vyhledává oblázky, které jsou na jedné straně zašpičatělé.

Vhodný kámen pak uchopí mezi spodní část zobáku a jazyk a začne si jím prohrabávat peří. Nic podobného nebylo nikdy pozorováno u volně žijících nestorů. Bruce to ani od nikoho nemohl okoukat, jelikož ve voliéře, kde žije, to žádný jiný pták nedělá.

Odborníci považují schopnost nestorů přizpůsobit se novým podmínkám za jednu z největších nadějí pro záchranu tohoto ohroženého druhu.

Bloček

Papoušek se zvláštním jménem

Jeho jméno naznačuje, že vždy vynikal mezi ostatními zvířecími druhy, a to i na Novém Zélandu plném neobvyklých živočichů. Nikde jinde na světě totiž nestor kea (Nestor notabilis) ve volné přírodě nežije.

Označení nestor pochází z řecké mytologie, ve které byl Nestor odvážným a vysoce váženým hrdinou. Latinské slovo notabilis se dá přeložit jako významný a pozoruhodný. Na Novém Zélandu se papoušek označuje většinou pouze jako kea.

Toto pojmenování mu dali Maorové podle typické vokalizace, která zní jako „kee-aa“, nebo „kíí-áá“. Mimochodem nestor kea na rozdíl od mnoha jiných papoušků nenapodobuje lidskou řeč.

Kateřina Pavelcová