Je to obří bazén na střeše Jeseníků. Stavěl se dlouhých 20 let. Vylámalo se kvůli němu 290 tisíc kubíků horniny, přemístilo přes 3 miliony m3 zeminy a spotřebovalo 175 tisíc kubíků betonu. Elektrárna v horách sice zní děsně, ale i díky tomu z vody Divoké Desné vznikl unikát, kam jezdí davy turistů..

 

A který se před 20 lety zařadil mezi 7 největších divů České republiky. Horní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně leží ve výšce 1350 metrů nad mořem, ta spodní o 511 metrů níže, při úpatí. Půlkilometrový spád je největší v České republice.

Největší je i instalovaný výkon ze všech českých vodních elektráren, a sice 2 × 325 MW. To odpovídá zhruba třetině výkonu jaderné elektrárny v Temelíně.

Princip Dlouhých strání spočívá v tom dostat vodu svrchu dolu přes turbíny s generátory v době špičky a v noci z dolní nádrže zpátky nahoru pumpami. Přechodem z čerpadlového režimu do turbínového a naopak je elektrárna schopna v systému zvýšit či ubrat zatížení až o 1300 MW, což je více než instalovaný výkon jednoho temelínského bloku a téměř tolik, kolik činí instalovaný výkon dvou velkých uhelných elektráren.

Když teče řeka do kopce

Dolní nádrž, nacházející se na říčce Divoká Desná, má celkový objem 3,4 milionu m3 a výšku hráze 56 metrů. Horní nádrž se nachází v nadmořské výšce 1350 m s objemem „vany“ 2,72 milionu m3.

Za dva roky to bude 30 let, co Dlouhé stráně byly uvedeny do provozu.

A teď si představte, že takových přečerpávaček by Česko potřebovalo 1100, aby dokázalo přežit v zimě se zásobami energie na 3 týdny.

Blíží se totiž doba, kdy budeme nuceni hledat řešení uchování opravdu obřího množství elektřiny/energie.

A kdy před českými vědci a politiky stojí největší výzva moderní doby.

Energie Země

Teplota jádra Země se pohybuje zhruba kolem 5200 stupňů Celsia a hustota dosahuje 11,3–17,3 g/cm3. Tam, kde je přístup k teplu, lze využít geotermální energii, ta je čistým zdrojem energie, jež se nachází přímo pod našima nohama.

Jde o ten vůbec nejčistší a nejpřirozenější zdroj energie s největším potenciálem. Jenže z geotermální energie čerpá jen několik málo zemí, mezi nimi například Island. „Pod zemským povrchem je tolik energie, že jen odběr 0,1 procenta tepla by mohl pokrýt energetické potřeby celého světa na více než 20 milionů let,“ uvedl Paul Woskov, vedoucí inženýr pro výzkum fúze na MIT.

Nikdy nekončící výroba zelené energie

Zatímco slunce s každou nocí přestává svítit a síla větru je proměnlivá, geotermální energie zůstává – je naprosto spolehlivým, nepřetržitým zdrojem zelené energie bez výkyvů. Přesto geotermální zdroje dnes pokrývají pouze asi 0,3 procenta celosvětové spotřeby energie.

Pokud by odborníci provedli dostatečně hluboké vrty, pak by bylo možné umístit geotermální elektrárny prakticky kdekoli. Plán může znít celkem jednoduše, jeho realizace je však mnohem těžší, než se zdá.

Zemská kůra se liší v tloušťce mezi asi 5–75 kilometry, přičemž nejtenčí části se nacházejí v hlubinách oceánu.

Bohužel Česko a obecně Evropa neleží moc dobře, abychom se současnými technologiemi topili z jádra Země. Proto stále přes 80 procent energie starého kontinentu zajišťují fosilní paliva – uhlí, ropa a plyn –,což je střednědobě i dlouhodobě neudržitelné.

Budoucnost je v chemie

Spalování uhlí není nic víc než chemický proces.

V jaderných elektrárnách sice nejde o chemické procesy v pravém slova smyslu, protože tady k tvorbě primárního tepla dochází při změně jádra, ale pořád vyžaduje velkou obsluhu pomocí dalších chemických i biologických technologií.

A jestliže už teď žijeme ve velice komplexním oboru energetického mixu, budoucnost se zdá být nepředstavitelná.

„Energetika není jenom o výrobě energie a okamžité spotřebě na výrobu elektřiny. Málokdo totiž ví, že existuje zhruba 60 procent spotřebované energie, která nejde na výrobu elektřiny, ale míří na výrobu tepla, na dopravu, na poskytnutí dostatečných energetických zdrojů průmyslové výroby, které jsou pro českou ekonomiku zcela zásadní,“ připomíná elektrochemik prof.

Ing. Petr Krtil CSc. z Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského AV ČR.

Právě on má možná největší vhled do toho, jak zásadně a nesnadně se bude v budoucnu zajišťovat blahobyt.

Autor: Jiří Lukša

Více se dočtete v čísle 10/2024.