Jako generace „plastic people“ žijeme v barevném, naleštěném a nerozbitném světě. Z kdysi zázračného produktu se nakonec stal veřejný nepřítel číslo jedna, ale dnes ho bereme na milost. Není totiž tak snadné ho nahradit, v medicíně, potravinářství, automobilovém průmyslu nebo kosmonautice se bez jeho trvanlivosti, lehkosti, snadné výroby a údržby neobešli.

„Špatnou pověst plastům dělají jednorázové obaly a způsob, jak s nimi my lidé nakládáme,“ říká ředitel Ústavu makromolekulární chemie dr. Ing. Jiří Kotek. I to se ale naštěstí mění, 9 z 10 Čechů se snaží žít udržitelně a klesá počet těch, kteří vnímají plast jako nejškodlivější materiál, a naopak vzrůstá počet příznivců recyklace.

Plyne to z aktuálního průzkumu společnosti Perfect Crowd pro vzdělávací inciativu Replastuj, který mapuje postoj společnosti k plastům.

Mýty způsobené nedostatkem informací

Lidstvo si muselo projít technologickým i myšlenkovým vývojem, aby se z plastů coby spotřebního materiálu stala cenná surovina. Dnes třeba umíme PET lahve zrecyklovat ze 100 %. Dnes už 85 % všech plastových obalů, které byly předány do oběhu, bylo recyklováno nebo energeticky využito.

I přes dostatek informací stále přetrvávají mýty, polopravdy a lži. Průzkum třeba ukázal, že všechna negativní tvrzení o plastech jsou většinovou částí populace považována za pravdivá. Například 9 z 10 lidí věří tomu, že většina obalového odpadu je z plastů, přestože jeho podíl tvoří 19 %, ve srovnání s papírem a kartonem, které se na celkovém odpadu podílí 40 %.

Řada respondentů si také mylně myslí, že oceány jsou zamořeny obaly pocházejícími z Evropy. I když dle dostupných a ověřených zdrojů je již známo, že plast, který se likviduje v zemích s fungujícím systémem nakládání s odpady, se do oceánu nedostane. 80 % odpadu ve světových oceánech pochází z rozvojových zemí.

Když se plastům dává nový život

Nejpoužívanější metodou recyklace je mechanická, kdy dochází k procesu regranulace, kterou lze navíc provést opakovaně. Vyčištěné PETky od zbytků nápojů či jiných látek pomocí opakovaného vymývání a sušení v extrudoru se rozemelou a pak tepelně zpracují na regranulát.

ze kterého vznikají nové produkty. Z čirých vloček se tvoří technická vlákna k výrobě oblečení, spacáků, koberců nebo dětských plen. Z barevných vloček vznikají černá vlákna a z nich potom nejrůznější textilie, výlisky a výplně do aut.

Klíčový význam recyklace je však při výrobě nových PET lahví. Znovupoužitý rPET má stejné chemické složení jako PET, takže ho lze opakovaně recyklovat. Díky tomu je momentálně nejekologičtějším materiálem pro výrobu obalů. Jeho používání šetří přírodní zdroje a vytváří nižší uhlíkovou stopu.

Podruhé a dost

Takový rPET se využívá v textilním průmyslu, stavebnictví nebo zahradnictví. Příkladem je fleecová mikina z PET lahví, třebaže ta už opakovaně recyklovat za současných technologických možností nejde. Nicméně díky recyklaci šetříme primární zdroje surovin (vodu, energie, vypouští se méně emisí) – ty, které bychom jinak museli získat v přírodě.

Z lahve lahev: Co obnáší princip Bottle to Bottle?

Příkladem správného přístupu na cestě k cirkularitě je uplatňování principu Bottle to Bottle. Nová láhev z recyklovaného materiálu má stejné užitné vlastnosti jako prvotní lahev. Abychom ale princip Bottle to Bottle mohli naplno využívat, je potřeba všechny nebo alespoň co nejvíce použitých PET lahví dostat na zpracování do recyklačních závodů.

V třídění PET lahví však máme stále rezervy. Jak to můžeme změnit? Jednou z cest je zavedení zálohování.

Podle průzkumu společnosti Perfect Crowd pro iniciativu Replastuj 76 % lidí zavedení zálohování PET lahví podporuje a stejný počet jej považuje za prospěšný; 73 % pak souhlasí s tím, že by takový zálohový systém byl ekologický.