Lidský mozek, více než jakýkoliv jiný orgán, odlišuje náš druh od ostatních. Během posledních přibližně sedmi milionů let se jeho velikost a složitost výrazně zvýšila, což nám umožnilo používat jazyk, plánovat budoucnost a také spolupracovat..

Podle čerstvé studie však naše rozvinuté mozky mají jednu nevýhodu. Oblasti, které se během lidské evoluce rozšířily nejvíce, se zároveň staly velmi zranitelnými vůči stárnutí. „Nic není zadarmo,“ říká neurovědec z Jülich Research Center v Německu a jeden z autorů studie Sam Vickery.

Lidský mozek obsahuje asi 86 miliard neuronů, které se sdružují do stovek různých regionů. Po dlouhou dobu vědci dokázali rozeznat jen několik oblastí, například mozkový kmen, na základě charakteristických znaků, jako je uspořádání neuronů.

Postupně se však ukázalo, že se tyto velké oblasti dělí na menší, které byly odhaleny až pomocí výkonných skenerů.

Jak se struktura lidského mozku stále více rýsovala vědcům před očima, evoluční biologové se začali zajímat o to, jak se tyto oblasti vyvinuly z našich primátních předků. (Šimpanzi nejsou naši přímí předci, ale oba druhy mají společného předka, který žil před asi sedmi miliony let.).

Lidský mozek je třikrát větší než mozek šimpanze. To však neznamená, že se všechny oblasti našeho mozku rozšířily stejným tempem, jako mapa kreslená na nafukujícím se balónku. Některé oblasti se zvětšily jen mírně, zatímco jiné rostly mnohem rychleji.

Vickery a jeho kolegové vyvinuli počítačový program, který analyzoval snímky mozků 189 šimpanzů a 480 lidí. Program zmapoval každý zkoumaný mozek na základě rozpoznání shluků neuronů, které tvoří jednotlivé oblasti.

Získané údaje umožnily vědcům vypočítat, o kolik větší jsou jednotlivé oblasti v lidském mozku oproti šimpanzům. Ukázalo se, že některé oblasti jsou v obou druzích zhruba stejně velké, zatímco jiné jsou u lidí mnohem větší.

Jednou z nich je orbitofrontální kortex, oblast nacházející se přímo za očima, která je klíčová pro rozhodování.

Vědci se poté zaměřili na to, co se děje s mozkem během stárnutí. Neurovědci již dlouho vědí, že u lidí už ve věku kolem 30 let začínají neurony ztrácet některé ze svých spojovacích větví, což vede ke zmenšování mozku.

Porovnávat stárnoucí lidské mozky s mozky ostatních lidoopů je však obtížné, protože lidé žijí mnohem déle než ostatní druhy. Kromě běžného úbytku objemu mozku mohou starší lidé trpět chorobami, jako je Alzheimerova nebo Parkinsonova nemoc, které mohou vyhladit ještě více neuronů.

Vědci proto vybrali ke srovnání lidské dobrovolníky ve věku 20 až 58 let a šimpanze ve věku 9 až 50 let. Zjistili, že u obou druhů se mozek s věkem zmenšuje. Některé oblasti se však zmenšují rychleji než jiné.

U lidí to byl právě orbitofrontální kortex a další části mozku, které se nejvíce rozšířily v posledních několika milionech let.

Nová studie představuje „další krok na žebříku poznání stárnoucího mozku,“ říká Caleb Finch, evoluční biolog z Univerzity Jižní Kalifornie, který se na výzkumu nepodílel. Dodává však, že výzkum zatím neprokázal, proč jsou novější části mozku tak náchylné ke zmenšování s věkem.

„Není to vůbec jasné,“ říká. „Neurony nemají žádné chemické rozdíly.“.

Jedna z možností podle Vickeryho spočívá v tom, že nejrychleji se rozšiřující části našeho mozku umožňují nejkomplexnější myšlení. Je možné, že neurony, které toto myšlení vykonávají, se rychleji opotřebovávají, což způsobuje zmenšování těchto oblastí.

Ironií je, že právě naše velké mozky nám umožňují žít desítky let déle než šimpanzi. Díky nim si náš druh zajistil stabilnější zásobování potravinami, pochopil význam čisté vody a vynalezl nové druhy léků nebo přišel na princip očkování.

Ale během těchto extra let navíc se naše mozky nadále zmenšují. Vickeryho studie naznačuje, že právě ty oblasti, které nám umožňují žít déle, se zmenšují nejrychleji.

Jinými slovy, frustrace spojené se stárnutím — například problémy s vybavováním slov nebo přepínáním mezi úkoly — mohou být jen dědictvím naší evoluce. „Máme úžasný mozek,“ říká Vickery, „ale není to úplně zadarmo.“.