Kosti, keramické střepy a šperky archeologům napovídají o dávné minulosti. Naopak útržky staletých textilií se odborníkům zdály dlouho zcela bezcenné. Přitom i „hadry“, jak se jim někdy přezdívá, poskytují o historii jedinečná svědectví.

Ukazuje to příklad unikátních tkanin nalezených v hrobech na Pražském hradě, díky kterým zjišťujeme, co nosil Karel IV. a jeho manželky..

Císař ležel na márách na zlaté pokrývce a zlatých polštářích. Měl na sobě bílé rukavice a plno prstenů, byl oděn v zlaté purpurové nohavice a purpurový plášť. Slunce v ty dny zapadalo velmi brzy a chladné počasí odpovídalo náladě v ulicích Prahy.

Psal se prosinec roku 1378 a její obyvatelé a návštěvníci už několik dní zažívali výjimečné okamžiky. Pohřeb českého krále a římského císaře Karla IV.

Co přesně měl tehdy zesnulý panovník na sobě, s jistotou nevíme. Výše zmíněný stručný popis pochází ze vzpomínek anonymního autora Augsburské kroniky. Dá se však předpokládat, že oděv panovníka určený k jeho poslední cestě byl ušitý z těch nejlepších látek, které se tehdy daly pořídit.

Koneckonců i po smrti měl symbolizovat jeho moc a slávu. Jaké materiály ale měli vlastně císařští krejčí k dispozici? Z jak dalekých zemí látky pocházely a jakým způsobem se dostávaly na středoevropský trh? To zjišťovali.

Hadry z krypty

Z kronik a pamětí se o oblékání v dávné minulosti mnoho nedočteme. V případě Karla IV. jde o několik kusů tkanin z krypty královské hrobky v chrámu sv. Víta, kterou archeologové otevřeli v roce 1928.

Tehdy ještě neexistovaly technologie, jež by o stovky let starých látkách poskytly relevantní informace. Odborníci je proto nepovažovali za nijak zvlášť cenné natolik, aby stály za výzkum. „Královská krypta byla ve velmi špatném stavu a bylo třeba ji rekonstruovat, proto se její obsah musel vyzvednout.

Textiliím, které se tam našly, byla bohužel věnována minimální odborná pozornost a záznamy o nich byly z dnešního pohledu naprosto nedostatečné,“ říká textilní archeoložka Milena Bravermanová, která u nás před 30 lety stála u zrodu systematické péče o archeologický textil.

Textil z hrobů pražského hradu

Systematické archeologické průzkumy začaly na Pražském hradě probíhat po roce 1859, po ustanovení Jednoty pro dostavění chrámu sv. Víta. Prvním nalezeným archeologickým textilem z prostředí Hradu byly kousky látky, které sloužily jako obal pro část lebky biskupa Ondřeje (13. století) – v roce 1888 je dělníci našli ve zdi svatováclavské kaple.

V roce 1911 vyjmuli odborníci několik tkanin z tumby sv. Václava. Největší množství textilních památek ale pochází z roku 1928, kdy archeologové otevřeli hroby biskupů, stavitelů chrámu, a především kryptu královské hrobky.

Bohužel před těmi necelými 100 lety považovali tehdejší odborníci textil z hrobů spíše za kuriozitu – stávalo se tak, že si některé ustřižené kousreíčky nechali na památku nebo je darovali přátelům. „Jedním z mých úkolů bylo pokusit se dohledat ztracené kousky textilu, rozptýlené po různých soukromých sbírkách,“ říká Milena Bravermanová z Archeologického ústavu AV ČR.

Sražený klobouk Rudolfa II.

A když už se textilní památky, včetně těch z královské krypty, dostaly v 80. letech do rukou restaurátorů, tak jejich zásahy byly často „problematické“. Při čištění nadměrně používali chemikálie, párali originální stehy, na středověké tkaniny nažehlovali novodobé podkladové materiály.

Přitom cílem restaurování textilu je především jeho stabilizace, aby i nadále vydržel. „Je potřeba jej zbavit největší špíny, která může působit další degradaci, ale do původní textilie by se mělo co nejméně zasahovat.

Všechny zásahy musí být vratné,“ vysvětluje Helena Březinová z pražského Archeologického ústavu AV ČR. „Jedním z případů nevhodného restaurování v osmdesátých letech minulého století je klobouk císaře Rudolfa II., který se poněkud srazil,“ dodává.

Autor: Jiří Lukša