Génius Santini po sobě zanechal řadu architektonicky podivuhodných a nádherných staveb. Všechny jeho majestátní budovy, ale i drobné kapličky mají jedno společné – jsou plné mystických odkazů a tajemných symbolů….
Striktně geometrické tvary v geniálních dílech Jana Blažeje Santiniho-Aichela (1677–1723) často odkazují ke konkrétním číslům a mystice, nicméně žádná stavba není tolik plná symbolů jako úchvatný Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou.
Takzvaná „Zelenka“, zařazená před 30 lety na prestižní Seznam světových kulturních a přírodních památek UNESCO, je čísly a symbolikou naprosto protkaná, a nyní nese i prvky vědy.
Mystika a věda
Vědci z Ústavu struktury a mechaniky hornin Akademie věd ČR (ÚSMH AV ČR) se podíleli při rekonstrukci kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře na opravě keramické dlažby. Využili při tom technologii geopolymerních materiálů, kterou v ústavu studují už dlouho.
Řadu původních rozbitých či prošlapaných keramických dlaždic na podlaze kostela opravili geopolymerem, tedy laboratorně vyrobeným materiálem na anorganické bázi. Opravené dlaždice jsou nyní v barvě i struktuře velmi podobné originálu.
Součástí opravy keramické dlažby byla i analýza historických dlaždic a následná výroba replik, jejíž postup vědci publikovali v prestižním časopise Case Studies in Construction Materials.
Mozaika materiálů
Keramická dlažba byla v nejnamáhanějších částech chrámu prošlapaná nebo poničená a bez původní engoby (barevné hlinky používané k dekoraci). Navíc už dříve byly ve středové části kostela poškozené dlaždice nahrazeny mramorovými deskami, které nevyhovovaly tvarem ani materiálem.
Řešením bylo vyměnit nepůvodní dlaždice za nové keramické a využít geopolymer ke spojení i zpevnění popraskaných kusů a doplnění chybějících částí původních dlaždic.
„V laboratoři jsme testovali různé druhy surovin a agregátů a jejich vzájemný poměr tak, aby byl ve výsledku materiál co nejvíce podobný originálu,“ říká vedoucí výzkumného týmu Ivana Perná z Oddělení struktury a vlastností materiálů ÚSMH. Doplnila, že v další fázi výzkumu přidávali další látky tak, aby směs urychleně tuhla při teplotách obvyklých v kostele, tedy při zhruba 8 ℃. Probarvovali ji také různými anorganickými pigmenty.
Práce jak na kostele
Po úspěšných laboratorních experimentech pracovali vědci přímo na poškozených dlaždicích, vyjmutých z podlahy kostela. Dlaždice rozbité na kusy v laboratoři postupně spojili geopolymerní hmotou, konečnou barevnou úpravu povrchu prováděli v laboratoři restaurátoři.
Opravené dlaždice i vyrobené repliky ukládali do mozaikového vzoru podlahy restaurátoři společně s kameníky.
Na závěr pracovali vědci z ÚSMH na opravě poškozených dlaždicích přímo v kostele, a to často i v době, kdy se v chrámu konaly turistické prohlídky. Přivezli si ingredience na již vhodnou a vyzkoušenou směs a míchali ji na místě na improvizovaném pracovišti. Chybějící části dlaždic doplňovali touto hmotou přímo na podlaze chrámu.
