Amelie Earthartová byla první ženou, která v roce 1928 přeletěla Atlantský oceán. V roce 1937 se vydala na další let s cílem obletět svět kolem rovníku. Během něj zmizela nad Tichým oceánem. Tým průzkumníků se nyní domnívá, že se jim pod hladinou podařilo objevit vrak jejího letadla..

První pokus o let kolem světa jí nevyšel, a tak začala v roce 1937 Earhartová plánovat druhý. V letadle Lockheed Model 10-E Electra při něm odstartovala dne 1. června z Miami na Floridě, společníkem na palubě jí byl navigátor Fred Noonan.

Po četných zastávkách v Jižní Americe, Africe, na indickém subkontinentu a v jihovýchodní Asii dorazila dvojice dne 29. června 1937 do Lae na Nové Guineji. V té době měli za sebou 35 000 km, do cíle zbývalo 11 000 km nad Pacifikem.

Dne 2. července odstartovali Earhartová s Noonanem směrem k Howlandovu ostrovu, kde měli natankovat. K tomu ale nikdy nedošlo. Dle nejpřijímanější teorie došly letadlu, zřejmě kvůli chybě v navigaci, zásoby paliva a zřítilo se do oceánu právě poblíž Howlandova ostrova.

Jejich poslední zprávy zachytil škuner pobřežní stráže Itasca, komunikace však byla jen radiová, Electra nemohla vyslat signál, na jehož základě by ji loď mohla zachytit.

Zřítila se do vody, nebo nouzově přistála?

Podle jiné teorie se mělo Earhartové podařit nouzově přistát na Gardnerově ostrově, přezdívaném Nikumaroro, který se nachází asi 650 km jihovýchodně od cílového ostrova Howland. Někteří lidé ve Spojených státech tvrdí, že se jim podařilo zachytiti radiové vysíláni Earhartové.

To první údajně zachytila Mabel Larremoreová z Texasu, která na svém rádiu zaslechla zprávu: „Pád letadla na neznámém ostrově. Malém, neobydleném.“ Dne 4. července měl obyvatel San Francisca zachytit zprávu:

„Stále naživu. Pospěšte si. Řekněte manželovi, že jsem v pořádku.“.

Po pěti dnech od nehody zaslechla Thelma Lovelaceová z Kanady: „Slyšíte mě? Slyší mě někdo? Tady je Amelie Earhartová …prosím přijďte. Nabrali jsme vodu, můj navigátor je těžce raněný …potřebujeme lékařskou pomoc.

Už to dlouho nevydržíme.“ Pak se odmlčeli, navždy. Na ostrově byly objeveny pozůstatky signálních ohňů i kostry ryb a drobných živočichů, kterými se trosečníci zřejmě živili. Nalezen byl i hliníkový plát, který mohl pocházet z letounu Earhartové.

Našli jsme letadlo Earhartové!

Skupina známá jako Deep Sea Vision nedávno zveřejnila podvodní sonarové snímky, které připomínají letadlo uvězněné 4 900 metrů pod vodou. Pořídili je ve vzdálenosti 160 km od Howlandova ostrova. Tony Romeo, bývalý pilot a generální ředitel společnosti Deep Sea Vision, k tomu řekl:

„Jednou z nejunikátnějších klíčových charakteristik letadla Amelie Earhartové byly výrazné dvojité vertikální stabilizátory na ocasu. Na snímek ze sonaru jsou zachyceny dvě silné ozvěny právě z míst, kde by byly umístěny tyto dva vertikální stabilizátory.“.

Mezi zářím a prosince 2023 zkoumala šestnáctičlenná posádka z Deep Sea Vision plochu o rozloze 492 km2 dna oceánu pomocí podvodního dronu „Hugin“, což je zařízení ve tvaru torpéda, které autonomně pluje vodou a skenuje mořské dno.

Podle některých odborníků jsou snímky dostatečně přesvědčivé, jiní s tím nesouhlasí. Například odborníci z The International Group for Historic Aircraft Recovery (TIGHAR), to silně zpochybňují a věří tomu, že Earhartová přistála a následně zemřela na ostrově Nikumaroro.

Tvrdí, že na ostrově nalezené kosterní pozůstatky, které následně ovšem zmizely, patřily právě Earhartové.

Šlo skutečně o její letadlo?

Snímkům vyčítají následující: „Letoun Lockheed Electra byl postaven kolem masivního středního nosníku, který procházel napříč kabinou od jednoho motoru ke druhému. Aby se křídla Electry ‚složila‘ dozadu, jak je znázorněno na obrázku ze sonaru, musela by se najednou zbortit celá tato masivní část centroplánu, kde jsou křídla připojena ke trupu, a to prostě není možné.“ Romeo k tomu podotýká:

„Je třeba si uvědomit, že objekty zachycené sonarem se mohou jevit protáhlejší, čím dále je cíl vzdálen od sonaru.“.

Eric Terrill, mořský vědec ze Scripps Institution of Oceanography, jež je součástí Kalifornské univerzity v San Diegu, vysvětluje: „Vzhledem k velké hloubce mnoha oceánských oblastí může šíření vysokofrekvenčního zvuku, vhodného pro skenování sonarem na velké vzdálenosti, představovat značnou výzvu s ohledem na nutnou velikost vysílače, aby měl zachycený odražený signál dostatečný odstup od přirozeného šumu a byl průkazný.“ Obraz je však podle něj přesvědčivý a zaslouží si další pozornost.

Romeo k tomu říká: „Je možné, že se jedná o jiný letoun či letadlo z druhé světové války, ovšem o žádném takové, ztraceném v této oblasti, se neví.“.