Návštěvnost remaků filmových trháků z minulosti trhá rekordy, koncertní šňůry devadesátkových kapel jsou beznadějně vyprodané. Důvod? Touha po „starých dobrých časech“. Nostalgie je něco, po čem touží náš mozek a podle nedávných výzkumů bychom mu ji měli dopřát..

Vzpomínky na minulost nám navozují příjemné pocity. Podle Krystine Batchová, profesorky psychologie na LeMoyne College v New Yorku, která se výzkumem nostalgie zabývá dlouhodobě, to však není všechno: „Konzumace nostalgických médií všech typů nám dává možnost přemýšlet o tom, kdo jsme, a pomáhá nám pochopit smysl našeho života.“ Profesorka dokonce vyvinula nástroj zvaný Nostalgia Inventory, pomocí kterého lze vyhodnotit, jak je daný jedinec náchylný k nostalgii.

Ziyan Yang, profesor na Psychologickém institutu Čínské akademie věd, vysvětluje, že když se lidé oddávají nostalgii, zažívají u toho pocity vřelosti, náklonnosti a sounáležitosti. Jde podle něj o jakési mentální cestování časem, snadno navoditelné hudbou či filmy, které může být uklidňující zvláště v těžkých časech, a to osobních i těch globálních.

S tím souhlasí i Krystine Batchová, když říká: „Známá média z naší minulosti nám přinášejí emocionální útěchu, ale také splňují naši kognitivní potřebu: povzbuzují víru, že se věci zlepší, protože v minulosti byly v pořádku.“.

Útěk k nostalgii

Příkladem může být pandemie covidu, během které došlo k významnému nárůstu nostalgického chování. Lidé se v době nejistoty a strachu ve větší míře uchylovali k filmům či hudbě z minulosti. Podle Krystine Batchová to však nebylo jen proto, aby se cítili příjemněji, nostalgie jim podle psycholožky pomáhala rovněž vyrovnat se s nastalou situací.

„Nostalgie je jedním ze způsobů, jak se vyrovnat s věcmi, jako je sociální izolace a osamělost, zároveň nám však připomíná, kým jsme byli, čímž nám pomáhá s kontinuitou naší identity,“ vysvětluje Batchová.

Také lidem navozuje pocit, že mají alespoň něco pod kontrolou. I když vnější okolnosti ovlivnit nijak nemohou, díky nostalgii mají kontrolu nad svým vlastním osobním rozvojem. Ta jim zároveň připomíná sociální spojení s lidmi, kteří vyrůstali v tomtéž a mají stejné vzpomínky.

Velké množství nostalgických vzpomínek pak má každý člověk z dětství, tedy z doby, kdy byl milován proto, jaký byl. Podle psychologů má nostalgie rovněž významný vliv na mozek.

Výzkum prokázal, že oddávání se nostalgii může zvýšit pocit pohody i kreativitu jedince, a dokonce způsobit, že člověk bude působit mladistvějším dojmem, bude optimističtější, energičtější a odhodlanější riskovat a jít si za svými sny.

Podle profesora Yanga může nostalgie dokonce snižovat vnímání bolesti a zlepšovat schopnost detekce hrozeb. Yang také zjistil, že mozkové oblasti, aktivní během nostalgických zážitků, jsou ty spojené se sebereflexí, autobiografickou pamětí, emoční regulací a zpracováním odměn.

Nostalgie reguluje naši mozkovou aktivitu v těchto oblastech, a působí tak jako nárazník proti různým psychickým a fyzickým hrozbám.

Růžové brýle nostalgie

Nostalgické vzpomínky však nemusí být vždy jen příjemné a pozitivní, některé mohou vyvolávat i smutek. Profesor Yang k tomu podotýká: „Ale i ty špatné vzpomínky, které se nám vybaví, se zdají být pozitivnější, protože je vidíme přes růžový filtr.“ Pamatujeme si totiž romantizovanou verzi naší minulosti.

Podle doktorky Batchové slouží idealizované vzpomínky evolučnímu účelu. „Je to funkce přežití druhů, kterou můžeme překrýt špatné části minulosti,“ říká k tomu. A s úsměvem dodává: „Kdyby si lidé měli pamatovat věci věrně originálu, většina žen by nikdy nechtěla mít více než jedno dítě.“.

Je však třeba se vyvarovat přílišné nostalgii. Jako dočasný únik poskytuje potřebnou úlevu, která člověka podpoří v těžkých časech. Přílišná nostalgie se však může stát zatěžující, jedinec pak uvízne v přemítání o minulosti.

Ale obecně je nostalgie zdravou, dokonce životně důležitou součástí lidské zkušenosti. Ve svém jádru nás nostalgie přivádí zpět k našemu autentickému já a připomíná nám, kým jsme vždy měli být.