Je to jen otázka času. Dřív nebo později zasáhne naši planetu rozsáhlá sluneční bouře. Stalo se to v minulosti a není důvod, proč by se tento jev neměl opakovat. Jediný rozdíl je v tom, že v současná civilizace je závislá na technologiích, které mohutná sluneční bouře může poškodit, ba i zničit..

V ohrožení jsou především satelity, a to jak ty civilní, tak vojenské. Nejde však jen o družice, výron sluneční hmoty může způsobit i masivní destrukci elektrické a komunikační infrastruktury přímo na zemském povrchu.

Dopad sluneční bouře na globální bezpečnost i na běžný život tak může být netušený. Špatnou zprávou je, že sluneční bouři nemůžeme nijak zabránit. Tou dobrou je pak to, že se na ni aspoň můžeme připravit.

Obranu proti tomto nebezpečí si za svou vzaly především kosmické agentury, koneckonců právě jejich družice by byly v případě ohrožení první na řadě. Americká NASA si na pomoc přizvala fenomén posledních měsíců umělou inteligenci.

Vědci s její pomocí aplikují různé modely na data o slunečních bouřích, aby vyvinul systém včasného varování. Ten by poté mohl příslušná místa upozornit zhruba třicet minut předtím, než určitou oblast zasáhne potenciálně ničivá sluneční bouře.

Tento časový předstih je dán skutečností, že světlo se může šířit rychleji než sluneční materiál vyvržený ze Slunce.

Že Slunce není jen životadárnou hvězdou, ale i potenciálním rizikem, si vědci samozřejmě uvědomují. Řada teleskopů míří přímo do Slunce, naši hvězdu zkoumaly a zkoumají desítky sond. Jména jako Pioneer, Helios, SOHO, Ulysses nebo Parker Solar Probe, která dokonce pronikla až k sluneční koróně, jsou nejen v akademické obci pojmem.

A to, jak sluneční bouře vznikají a co mohou způsobovat je jedním z center jejich zájmů.

Vědět, že se blíží sluneční bouře, je jen jedna část bitvy. Je třeba také mít alespoň určitou představu, jaký dopad bude mít na Zemi, až na ni udeří. Proto vědci vedle dat získaných přímo z kosmu shromáždili také údaje z pozemních stanic, které již byly zasaženy některými bouřemi.

Na základě sesbíraných dat vznikl model DAGGER, který se od svých předchůdců, kteří se zabývali stejným tématem, v mnohém liší.

Nejpozoruhodnější je zvýšení jeho rychlosti. Podle autorů jejich algoritmus dokáže předpovědět intenzitu a směr sluneční bouře za méně než sekundu a kromě toho je schopen každou minutu prognózu upravit na základě nových údajů.

Starší modely přitom pracovaly tak dlouho, že už neposkytovaly žádný čas na případná protiopatření.

Kromě toho DAGGER je schopen pokrýt celý povrch Země. Kombinace rychlosti předpovědi se schopností aplikovat tuto prognózu na celou planetu dává lidstvu možnost minimalizovat případné škody způsobené slunečními erupcemi.

Navíc je spuštěn na platformě s otevřeným zdrojovým kódem tak, aby bylo možné shromáždit dostatek dat, právě když Slunce dosáhne vrcholu svého jedenáctiletého slunečního cyklu v roce 2025. To dává energetickým a komunikačním společnostem několik let na to, aby integrovaly DAGGER do svých systémů pro vyhodnocování hrozeb.