Žraloci kladivouni jsou aktivní predátoři, kteří si rádi pochutnávají na různých druzích ryb, hlavonožců i korýšů, větší druhy nepohrdnou ani rejnoky či jinými žraloky. Aby byli schopni pronásledovat svoji kořist, museli si vyvinou důmyslné způsoby lovu..
Kladivouni bronzoví (Sphyrna lewini) patří mezi kriticky ohrožené druhy. Jsou to 370 až 420 cm dlouzí a až 150 kg vážící žraloci, vyskytující se v mírných teplých a tropických mořích po celém světě. Často se přibližují i k pobřeží a mohou vplouvat i do zátok či ústí řek.
Dožívat se mohou až 35 let, ovšem především jejich mláďata se stávají oběťmi jiných predátorů. Jejich potravu tvoří především různé druhy ryb, hlavonožců a korýšů, stejně jako menší druhy žraloků a rejnoků.
Kladivouni umí zadržet dech
Nyní vědci přišli s překvapivým objevem, týkajícím se jejich lovecké strategie. Výzkum, který vedl Mark Royer, biolog specializující se na žraloky z Havajské univerzity, odhalil, že jsou kladivouni bronzoví schopni zadržovat dech, když se noří hluboko do mrazivých vod, aby tam chytili například chobotnici.
Royer k tomu říká: „Tento druh chování nebyl nikdy pozorován u žádného druhu do hloubky se potápějících ryb.“.
Za normálních okolností spoléhají kladivouni na pohyb vpřed, což tlačí vodu přes jejich žábra, díky čemuž z ní mohou extrahovat kyslík potřebný k dýchání. Ovšem při ponoru do hloubky by chladnější voda mohla ovlivnit jejich metabolismu, srdeční funkci a zrak, což by snížilo jejich loveckou zdatnost.
A tak si vyvinuli jinou taktiku, zavřením žáber i tlamy a zadržením dechu mohou ovlivnit své vystavení studené vodě.
Udržení tělesného tepla setrvačností
Na rozdíl od tuňáků obecných či žraloků mako, kteří mají specializovanou anatomii, která jim umožňuje uchovat si tělesné teplo i ve studených vodách, kladivouni bronzoví tuto výhodu nemají. Tělesné teplo si tak uchovávají díky tepelné setrvačnosti.
Tým Marka Royera umístil na těla šesti žraločích samců drobné sondy, se kterými tito absolvovali během několika týdnů více než sto ponorů kolem Havaje.
Sondy odhalily, že si kladivouni dokázali udržet svoji tělesnou teplotu, jakou mají při pohybu v povrchových vodách teplých 27 °C, i při ponoru do hloubky kolem 760 metrů, kde se teplota vody pohybuje jen kolem 5 °C. Klesla až v polovině cesty zpět k povrchu, kdy kladivouni opět otevřeli žábra, aby se nadechli.
Aby to potvrdili, mají vědci v plánu při příštím zkoumání připevnit kamery na prsní ploutve těchto kladivounů, aby mohli pozorovat otevírání a zavírání jejich žáber při ponoru.
Pokud kladivouni dokáží zadržet dech při hledání potravy v hloubce, možná se dokáží vyrovnat i s nízkým obsahem kyslíku ve vodách lépe, než si vědci mysleli. To jim dává naději na přežití v dnešním rychle se měnícím světě.
Údajně byli spatřeni v Kalifornském zálivu, jehož vody mají nízký obsah kyslíku. Nicméně, Marianne Porter, bioložka, která se zabývá studiem pohybů žraloků na Florida Atlantic University, a do studie nebyla zapojená, tomu podotýká:
„Je pravda, že tato zvířata mohou krátkodobě přežít v oblastech s nízkým obsahem kyslíku, ale pravděpodobně to není dlouhodobě udržitelné.“ A dodává: „Zajímalo by mě, co nastane, až se to stane jejich trvalou realitou.“.
