Před 100 lety, 26. listopadu 1922 odpoledne, vzal britský archeolog Howard Carter do ruky páčidlo, aby vyhloubil v horním levém rohu vnitřních dveří malý otvor do první komory hrobky. Třesoucíma se rukama držel svíčku, odkud na něj zavál 3300 let starý vzduch..

„Co vidíte?“ ptala se za ním skupinka přizvaných hostů. Carter odpověděl. „Vidím úžasné věci!“ Tehdy, v egyptském Údolí králů, pohřebišti dávných faraonů, se zrodil nejskvělejší objev v dějinách archeologie.

Našla se kompletní hrobka faraona Tutanchamona (vládl v 18. dynastii asi 1340–1322 př. n. l.). V pohřební komoře byl dokonce i po 3300 letech cítit balzamovací olej a kolem dokola leželo asi 5000 předmětů faraonovy výbavy na věčnost.

Před pár měsíci jsme si připomněli 100 let od této archeologické bomby století. Proto jsme se v dalším rozhovoru pro časopis 21. STOLETÍ bavili nejen o objevu, a nejen o Egyptu s egyptologem, afrikanistou a nubiologem PhDr. Pavlem Onderkou.

Rozhovor sice vyšel před pár měsíci, dnes je ale možná aktuálnější kvůli bojům v Súdánu.

Vizitka

PhDr. Pavel Onderka

vystudoval afrikanistiku a egyptologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Od roku 2003 pracuje v Národním muzeu – Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur na pozici kurátora egyptské a núbijské sbírky.

Od roku 2009 vede archeologický výzkum na súdánské lokalitě Wad Ben Naga.

V letech 2009–2010 byl členem finské expedice v Západních Thébách. Přednášel na univerzitách v Lipsku a Helsinkách.

Od roku 2018 působí také na súdánské lokalitě Džebel Kejlí.

Byl hlavním autorem a kurátorem výstavy Sluneční králové.

 

 

Před 100 let Carter objevil Tutanchamonovu hrobku, což se dá považovat za přelom moderní archeologie. Je dnes vůbec možné objevit hrobku faraona v takovém stavu?

Nic není nemožné! Skutečností je, že přestože uplynulo už sto let od objevu hrobky krále Tutanchamona, a zároveň také dvě stě let od Champollionova rozluštění egyptských hieroglyfů, stále nebyly objeveny všechny královské hrobky z dob faraonské Egypta.

Naposledy byla v Egyptě objevena královská hrobka v roce 2014. Jednalo se o hrobku méně známého panovníka jménem Senebkaj, který vládl části Egypta okolo roku 1650 př. n. l., tedy více jak tři století před Tutanchamonem.

Samotné Údolí králů stále vydává svá tajemství. Po objevu hrobu č. 62, patřícímu králi Tutanchamonovi, v roce 1922 byly v údolí objeveny další dvě podzemní prostory. V roce 2011 zde byla nalezena zatím poslední hrobka č.

64, která byla původně zbudována v době Nové říše (asi 1543–1069 př. n. l.), ale po konci tohoto období, kdy byla většina královských pohřbů z Údolí králů z bezpečnostních důvodů evakuována, zde byla pohřbena kněžka boha Amenrea jménem Nehemesbastet.

Tutanchamonova hrobka je považována za egyptologický objev 20. století, co archeologický objev tohoto století?

V Egyptě jsou každý rok ohlašovány desítky nálezů. Některé si získají větší mediální pozornost, jiné menší. To však nerozhoduje o jejich významu. Významné se objevy stávají teprve tím, jaké nové informace nám přinesou.

Z tohoto pohledu je třeba objev Rosettské desky výrazně důležitějším objevem než Tutanchamonova hrobka. Rosettská deska nám přece jen dala klíč ke všem staroegyptským textům, tedy i k těm, které byly v Tutanchamonově hrobce.

Dvacáté první století sotva začalo, takže si troufnu říct, že významnější objevy teprve přijdou.

Čeští egyptologové mají světové renomé. Loni v lokalitě Abúsír odkryli takzvaný mumifikační depozit, tedy šachtu, kde se rituálně uchovávaly zbytky po mumifikaci. V roce 2018 unikátní pohřební komplex královského důvěrníka a kněze Kairese, před tím objev šachtového hrobu „správce paláců a kněze předčitatele“ Iufaa nebo i odkrytí nekropole v Abúsíru. Jak zásadní objevy to jsou?.

Za uplynulých více jak šedesát let působení dříve československé, dnes české expedice v Abúsíru, vydala lokalita celou řadu tajemství. Výzkumy, které vedl Miroslav Verner, na královské nekropoli v Abúsíru odkryly dva královské zádušní komplexy patřící královně Chentkaus II. a jejímu synovi králi Raneferefovi.

Byly objeveny také hroby dalších členů královské rodiny z tohoto období. Vernerovy výzkumy tak výrazně přispěly k poznání dějin a společnosti vlády 5. staroegyptské dynastie.

Poté, co Ladislav Bareš, objevil nevykradenou šachtovou hrobku kněze Iufay z Pozdní doby (747–332 př. n. l.), konkrétně z doby okolo perského vpádu do Egypta roku 525 př.

n. l., pokračovaly výzkumy také v této části lokality.

V Západním Abúsír byly objeveny i další šachtové hrobky…

Zmínil bych alespoň majitele dvou z nich – Menechibnekona a Padihora. Na stěnách těchto hrobek bylo objeveno velké množství náboženských textů, které činí tyto objevy naprosto výjimečnými. Naposledy byl v této oblasti objeven dříve zmíněný mumifikační depozit.

V Abúsíru jsou výrazně zastoupeny také nekrálovské hrobky z období Staré říše. Zde byl před deseti lety objeven jedinečný soubor soch v hrobce princezny Šeretnebtej a jejích příbuzných. Tento objev bude v následujících desetiletí jen stěží překonán.

Egypt nabízí desítky archeologických lokalit. V Deltě Nilu, ve středním Egyptě, Horním Egyptě. Další jsou v Súdánu, kde čeští archeologové mají koncesi na lokalitu Wad Ben Naga. Která z českých „držav“ má největší potenciál?.

Každá ze koumaných lokalit má potenciál odpovědět na řadu otázek, které si archeologové v souvislosti s jejich výzkumem položí. Tedy za předpokladu, že se výkopce lokalitě dostatečně odborně, ale i jinak věnuje.

Aktuálně týmy Národního muzea, Archeologického ústavu a v neposlední řadě Českého egyptologického ústavu působí na asi desítce archeologických lokalit v Egyptě a Súdánu. Čeští specialisté jsou členy další zahraničních týmů, které působí na jiných lokalitách v nilském údolí.

K vám patří především súdánská lokalita Wad Ben Naga – a vy patříte k ní.

Lokalita Wad Ben Naga nám v posledních třech letech poskytla neskutečné množství informací pro poznání oficiálního náboženství Merojského království, které se na středním toku Nilu rozvíjelo mezi 3. stoletím př.

n. l. a 4. stoletím n. l.

Tým pod vedením Lenky Varadzinové působící na lokalitách Sabaloka a Šagadúd výrazným způsobem přispívá k poznání pravěkého osídlení severovýchodní Afriky.

Z Abúsíru pravidelně přicházejí zprávy o objevech dalších a dalších hrobek.

Lokalita Wad Ben Naga severně od Chartúmu je jedno z největších sídlišť starověké Núbie. Vzkvétalo v době Merojského království. Co to bylo za civilizaci?

Jako Merojské království se označuje jednak státní útvar na středním toku Nilu – v dnešním Súdánu –, ale také historické období, po které se tento ústav rozvíjel. Ve dvorské kultuře Merojského království se snoubily místní tradice s vlivy ze soudobého, řecko-římského Egypta a širšího antického světa.

Ve Wad Ben Naga a dalších merojských lokalitách se tak můžeme setkat se stavbami postavenými v místním, egyptském, nebo dokonce antickém stylu. Nacházíme zde doklady globalizovaného starověkého světa, například importy z různých oblastí středomořského světa.

Od roku 2018 vedete i odkrývání súdánské lokality Džebel Kejlí. Jaký je Súdán z pohledu archeologie?

V Džebel Kejlí v součinnosti se súdánskými kolegy zatím probíhá archeologický a geologický průzkum s důrazem na merojské památky nacházející se u centrálního masivu Džebel Kejlí a v jeho širším okolí.

Právě u Džebel Kejlí se například nachází nejjižněji umístěná antická památka – skalní rytina s vyobrazením krále Šorkarora obětujícího vítěznému slunci z 1. století n. l.

Súdán je vzhledem ke své dlouhé historii a umístění na křižovatce kultur z pohledu archeologie jednou z nejzajímavějších oblastí nejen afrického kontinentu. Provádí se zde výzkumy zaměřené na pravěké kultury, na starověké kultury doby bronzové a železné, na tisíc let, po které byl Súdán křesťanským, a na relativně recentní islámskou archeologii.

Súdán byl a je navíc ve středu zájmu jak kulturních, tak i biologických antropologů, včetně antropologů českých.

A jaká je to země? O Súdánu míváme zkreslené předsudky…

Súdán je úžasnou zemí, ale návštěvu v Súdánu nelze doporučit každému. V letech, kdy jsme v Súdánu začínali, byl spojován především s konfliktem v Dárfúru, nacházejícím se na západě země. Následně svět sledoval odtržení Jižního Súdánu, kdy se z největší země Afriky stala třetí největší země Afriky.

Je těžké o Súdánu mluvit jako o celku vzhledem k jeho velikosti, etnické a zeměpisné rozmanitosti.

Snad také díky mediální prezentaci našich výzkumů se v současnosti do Súdánu vypraví ročně desítky, snad i stovky českých turistů. Jezdí do Súdánu primárně za starověkými památkami, ale ta země si zaslouží navštívit také kvůli současné kultuře nebo přírodě.

Je nějaký objev, který by pro vás měl punc výjimečnosti, který by byl jakýmsi svatým grálem archeologie?

V současnosti se v nilském údolí provádí systematické zkoumání archeologických lokalit s primárním cílem porozumět minulým populacím. Velká část výzkumů spadá navíc do kategorie výzkumů záchranných. Provádět vykopávky s cílem pouhého nalezení jediné hrobky – či jiné památky – je přístup, od kterého již bylo spíše upuštěno.

Potřebným objevem pro lepší pochopení období, ke kterému se vztahují naše výzkumy ve Wad Ben Naga, by byl klíč vedoucí k rozluštění merojského jazyka. Nalézt dvojjazyčný nápis v egyptštině a merojštině by jistě súdánskou archeologii posunul významně kupředu.

Pořád platí, že vás kousl škorpion jen jednou?

(úsměv) Uštknutí škorpionem před několika lety mělo za důsledek spíše šok. Pro zdravého dospělého člověka takové uštknutí život ohrožující není, i když člověk, pokud na takovou situaci není připraven, si to v tom okamžiku ani neuvědomí. Nebezpečí se nám díkybohu vyhýbá….

PS.: Rozhovor proběhl před boji

Jan Zelenka