Když byl výzkum inteligence ve zvířecí říši ještě v plenkách, domnívali se vědci, že výroba a používání nástrojů je schopnost, kterou oplývá jedině člověk. Pak ale slavná bioložka Jane Goodallová prokázala, že nástroje umí vyrábět a používat také šimpanzi, tím se vnímání zvířecí inteligence od základů změnilo….
A v poslední době nové výzkumy prokazují, že schopnost vědomě vyrábět a užívat nástroje se nevyskytuje pouze u lidoopů. Důkazy o překvapivě vysoké inteligenci byly objeveny také u některých hlavonožců.
V loňském roce bylo dokázáno, že inteligence těchto tvorů sahá ještě dál, než jsme si mysleli. Podle závěrů výzkumu mezinárodního týmu biologů se sépie inteligencí vyrovnají vránám a šimpanzům. Dokonce se zachovaly ideálně i u testu určeného původně malým dětem.
Chytré chobotnice
To, že hlavonožci jsou až překvapivě inteligentní, bylo vědě známo už nějakou dobu. Chobotnice a sépie chované v akváriích prokázaly překvapivou schopnost řešit logické hádanky, při nichž musely přesunout nějaký předmět, aby se dostaly k potravě.
Za pomocí vysoce citlivých přísavek na chapadlech dokázaly dokonce odšroubovat víka od nádob a otevřít západky na krabičkách. Při některých dalších experimentech bylo zjištěno, že mají také pozoruhodně vyvinutou paměť.
Jakmile odhalily řešení některého problému, pokud se setkaly s podobným problémem příště, vybavily si předchozí postup a vyřešily jej mnohem rychleji.
Vyčkávají na větší odměnu
Loňský výzkum odhalil další překvapující skutečnost. Sépie se dokážou ovládat a počkat si na lepší odměnu. V rámci experimentu byla šesti vycvičeným sépiím po vyřešení hádanky okamžitě nabídnuta malá odměna, mrtvá královská kreveta.
To není jejich nejoblíbenější kořist, nicméně v případě hladu jí nepohrdnou. Pokud ji ovšem sépie nepřijaly a čekaly, dostaly po chvíli živou skleněnou krevetku. Po této zkušenosti už téměř pokaždé čekaly na lepší odměnu a mrtvou krevetu ignorovaly.
Vědci navíc naučili sépie rozeznávat tři symboly a pak je nechávali se rozhodnout, který si zvolí. První vedl k horší odměně, druhý k lepší, ale ten se otevřel až se zpožděním, a třetí neznamenal odměnu žádnou.
Jakmile sépie narazily na symboly, které znamenaly buď špatnou, nebo žádnou odměnu, rozhodly se vzít zavděk i tou horší. Naopak, pokud měly možnost počkat si na lepší odměnu, po horší krevetě nesáhla ani jedna.
Podobný experiment vědci provedli přesně před 50 lety s malými dětmi – nazvali ho Stanfordský experiment marshmallow a byl studií o opožděném uspokojení (1972).
Umění čekat
Vědci se domnívají, že schopnost odložit získání potravy, a počkat si na větší zisk se u sépií vyvinula jako reakce na prostředí, ve kterém žijí.
V hlubinách oceánu jsou mimo dno snadno zpozorovatelné, a proto musí dlouhou dobu bez hnutí vyčkávat, aby se jejich kořist přiblížila dostatečně blízko, nebo aby se naopak samy skryly před predátory. „Sépie mají sice podstatně odlišnou evoluční historii od častěji studovaných opic, vran nebo papoušků, ale přesto se chovají v ohledu na odloženou spotřebu podobně. Jde o extrémní příklad konvergentní evoluce,“ uvedli vědci.
Používají cizí zbraně
To, že si sépie dokážou počkat na lepší potravu, ale není jejich jedinou předností. Vyhlédnutou potravu musí nějak ulovit. A k tomu jim slouží zbraně, které si vypůjčí od jiných. Konkrétně od měchýřovek, což jsou láčkovci příbuzní medúzám, kteří stejně jako ony dokáží bolestivě poranit nebo i usmrtit dokonce i člověka.
Na sépie ale jejich žahavá vlákna plná jedových buněk neplatí. Pokud tedy sépie narazí na měchýřovku, vypůjčí si od ní pár jejích vláken, ve kterých se obalí jako v nějakém závoji.
Pokud narazí na kořist, nebo se sama stane něčí vyhlédnutou kořistí, sépie ona ukradená vlákna a jed v nich využije pro svůj prospěch. Buď uloví kořist mnohem snáz než jindy, nebo tvorovi, který ji chtěl mít na jídelníčku, připraví ošklivé překvapení.
Autor: Matěj Soukup
