Aktuálně se po světě batolí či chodí 2,2 miliardy dětí. Zatímco na pohled představují nevinné andílky, uvnitř jsou energetickými ďáblíky. Proč jsou rozdíly ve spalování energie mezi dětmi a dospělými tak enormní?.

Děti snad pohání baterky „longtime“ a dospělí tomu nemohou konkurovat. Zatímco dosud se o dětské aktivitě vedly jen dlouhé debaty, evoluční biolog z Dukeovy univerzity Herman Pontzer se rozhodl děti podrobit rozsáhlému výzkumu zveřejněnému v odborném časopise Science.

A výsledek? Děti svými energetickými hodnotami připomínají zcela jiný lidský druh….

Jsou superrychlí!

Svůj výzkum prováděl uznávaný biolog po několik let napříč celým světem. „Malí lidé nespalují energii jako mladí dospělí,“ uvedl po vyhodnocení všech dat. Kojenci ve věku 9–15 měsíců spotřebují za den o 50 % energie více než dospělí.

Připomínají jakási malá dynama, vydávající víc energie než dospívající chlapci a těhotné ženy. „Spalují energii superrychle… jako jiný druh.“ Jejich nadměrná spotřeba souvisí s vývojem životně důležitých orgánů, především mozku.

Podle biologického antropologa Chrise Kuzawy z Northwestern University, který se však nejnovější studie neúčastnil, spotřebovávají mozky malých dětí 43 % veškeré energie.

Pro i proti

Extrémně vysoký výdej však nepřináší jen probdělé noci a dny nabité hyperaktivitou. Děti jsou totiž v této fázi citlivé na jakékoli nemoci, zvláště pokud se jim nedostává potřebného přísunu kalorií. Negativa se projevují i v případě podávání léků.

Medikamenty mohou z jejich těla vymizet rychleji než je tomu u dospělých či mladistvých v pubertálním období, proto je třeba dávky opakovat.

(Z)boříme tabu?

V celkovém měřítku vědci přiznávají, že o tom, kolik za svůj život spálíme energie, vědí vlastně velice málo. Důvodem je náročnost měření s pomocí „těžké“ vody, v níž je obsažen vodík a kyslík. Při měření je nutné detailně pozorovat množství vyloučených „izotopů“ v moči, krevní cestou či slinami.

A to po dobu 24 hodin, 7 dní v týdnu. Teprve poté je možné určit spálenou energii za den.

Pontzera však zdlouhavá metoda neodradila, a společně s kolegy vytvořil rozsáhlou databázi na základně podrobných „vodních“ testů, kterých se zúčastnilo 6421 lidí ve věku od 8 dnů do 95 let. Denní metabolické hodnoty každého jedince vypočítal tak, že vzal celkovou energetickou hodnotu z provedených studií a následně je upravil podle výšky, hmotnosti těla a velikosti orgánů.

Takto dospěl ke zjištění, že štíhlé tkáně v orgánech spotřebují více energie než ty tučnější.

Nahoru a dolů…

A pak došlo na (ne)oblíbené tabulky. Jakmile tým načrtl metabolickou rychlost napříč celým životem, ukázalo se, že se děti rodí se stejnou rychlostí, jako jejich matky. Ovšem ta se záhy přizpůsobí malému tělu.

Mezi 9–15 měsícem navíc dochází k revitalizaci buněk, aby rychleji spalovaly energii. Energie potřebná k provádění základních metabolických funkcí jako je dýchání, roste s velikostí těla. Děti do jednoho měsíce využívají přibližně stejné množství energie jako dospělí.

Metabolické hodnoty následně zůstávají vysoké do 5 let. Přičemž každý rok se energetický výdej snižuje o 2,8 %, dokud jedinec nedovrší 20 let. Zajímavým faktem ovšem je, že hodnota u dospělých jedinců bývá stabilní do 60 let, dokud nezačne pomalu ale jistě klesat.

Dva a jednom…

Růst ovšem není jediný důvodem, pro který naši nejmenší spotřebovávají více než energie než dospělí. „Zdá se, že jde o kombinaci růstu, zvýšené fyzické aktivity a vyšších úrovní buněčného metabolismu,“ uvedl spoluautor studie, profesor John Speakman z Abderdeenské univerzity.

Odborníci také zjistili, že těhotné ženy nemají vyšší metabolickou rychlost, než je tomu u ostatních dospělých. A to i přesto, že se spotřeba energie a kalorií s růstem plodu zvyšuje. Podobné je to i v případě hladových teenagerů.

„Když děti dosáhnou puberty, vypadá to, že nárůst kalorií, které konzumují, se zvyšuje,“ uvedl Pontzer. Pokud náhodou potřebují jíst více, je to pouze nárazové. Nikoli všeobecně platné pravidlo. Stejně zkreslené vnímání mají lidé i v případě dovršení 30 a 40 let věku, zejména poté v období menopauzy. Metabolická rychlost se ale v té době nemění.

Jedno velké plus

Profesor molekulárního metabolismu na univerzitě v Birminghamu, Gareth Lavery, označil novou studii za zcela jedinečnou a komplexní. Výsledky podle něj ukazují, že se lékaři i vědci budou muset více zaměřit na péči o metabolismus s ohledem na věk a kondici jedinců.

Zároveň by v budoucnosti mohlo dojít k aplikování získaných informací na nutriční a zdravotní strategie.