Na Vánoce 1958 si Elvis Presley udělal radost. Když vojákoval v západním Německu, koupil si bílé BMW 507, jedno z nejkrásnějších, nejslavnějších a nejcennějších BMW všech dob, protože se ho vyrobilo tak málo – pouhých 254 kusů.
A to byl právě kámen úrazu. Bavoráci na každém voze prodělali kalhoty..
Elvisovo „bávo“ mělo výrobní číslo 70079, a když šel „král“ do civilu, odvezl si svoji 507 do Ameriky. Chvíli na to se auto na téměř 50 let ztratilo a všichni si mysleli, že zmizelo nadobro. Vlastně skoro ano, málem ho sežrala rez.
Naštěstí měl dramatický příběh jiné rozuzlení… Teď stojí jedno z nejvíce ceněných aut bavorské automobilky v muzeu.
Mýtus mezi raritami: „Královo“ BMW 507
BMW 507, kterých se v letech 1955–1959 vyrobilo jen 254 kusů, vždy patřilo mezi nejexkluzivnější a nejvyhledávanější rarity historie značky. Okamžitě po své světové premiéře na frankfurtském autosalonu IAA v roce 1955 byl roadster, navržený Albrechtem Grafem Goertzem, dobovým tiskem oslavován jako „Sen od řeky Isar“.
K vnímání auta jako symbolu společenského postavení přispěli slavní majitelé, mezi něž patří Alain Delon, Ursula Andress či automobilový závodník John Surtees.
Ovšem ani jeden z vyrobených kusů nebyl opředen takovými mýty jako Elvisova 507.
Předpokládalo se, že tento konkrétní roadster byl více než pět desítek let ztracen. Ve skutečnosti nebylo na 100 procent jisté ani výrobní číslo vozidla, kterým „král“ jezdil. Pochybnosti panovaly i o tom, zda Elvis Presley po skončení základní vojenské služby v Německu vůz do USA vůbec převezl, a nikdo neměl sebemenší ponětí o tom, kdo ho následně vlastnil.
Sláva novinářům
Na všechny tyto hádanky našli odpovědi experti z archivu BMW Group Classic a americká novinářka Jackie Jouretová, která psala v Kalifornii pro časopis Bimmer. Ta už v roce 2006 prohledávala dobové články a literaturu ve snaze nalézt informace týkající se Elvisova BMW 507. Během svého pátrání odkryla zásadní detail.
Různé zdroje upozorňovaly na skutečnost, že Elvisovo BMW 507 nebylo úplně nové a jeho předchozím majitelem byl závodník Hans Stuck. Plusem bylo, že po každém závodě bylo auto pečlivě servisováno přímo v BMW a když na podzim roku 1958 skončil u frankfurtského prodejce, měl modernizovaný motor a novou převodovku.
Elvisovi bylo v té době 23 let, a když v autě poprvé vyjel, byl okamžitě ohromen a rozhodnutý auto koupit. Fotografie pořízené při předávání prozrazují, že na BMW 507 už byly umístěny vývozní registrační značky.
Později byl vůz vybaven registrací americké armády, která se každý rok obměňuje. To byl také důvod, proč bylo následné dohledávání historie vozu tak komplikované. Experti z BMW Group Classic si byli naprosto jisti jen tím, že v návrhu pojištění v prosinci 1958 bylo spolu s výrobním číslem 70079 uvedeno jméno majitele Elvis Aaron Presley.
Hýčkáno v Německu, radikálně upraveno v USA
Elvis používal BMW 507 k dopravě mezi svým domovem v Bad Nauheimu a americkou armádní základnou ve Friedbergu. Jeho fanynky ho vždy sledovaly a doslova obléhaly. Lak roadsteru byl často posetý rtěnkou psanými zamilovanými odkazy.
Elvise to štvalo. Problém vyřešil nový červený lak.
Vojenskou službu v Německu ukončil v březnu 1960. Auto opravdu převezl do USA, ale radosti z jízdy v otevřeném BMW po amerických cestách se vzdal už za několik měsíců. Červený roadster dal na protiúčet newyorskému prodejci vozů Chrysler.
Ten vůz prodal z dnešního pohledu za směšně nízkou cenu 4500 dolarů rozhlasovému moderátorovi Tommymu Charlesovi. Charles vůz odvezl do svého rodného města Birmingham ve státě Alabama, kde odstartovala jeho velmi úspěšná závodní kariéra, avšak tento krok byl velmi diskutabilní, zvláště pokud se bavíme o originalitě.
Při přípravě na závodní okruhy dostalo BMW 507 motor Chevrolet. Ten byl ale tak velký, že z motorového prostoru musela být vyříznuta uchycení předního pomocného rámu nápravy. Převodovka, zadní náprava a přístroje v kokpitu byly nahrazeny.
Charles s radikálně upraveným roadsterem vyhrál závod v Daytona Beach na Floridě a než ho v roce 1963 prodal, postavil se s ním na startovní rošt ještě několika dalších závodů.
„Svatý grál“ ukrytý ve skladu s dýněmi
Pak se BMW 507 dostalo do Kalifornie a ještě dvakrát změnilo svého majitele. Auto koupil v roce 1968 raketový inženýr Jack Castor. Jezdil s ním, ale pak uložil do garáže za účelem následné restaurace.
Dal dohromady komplexní historii svého BMW 507 a jednou náhodou narazil na článek v časopise Bimmer. Castor autorce článku napsal a řekl jí o BMW 507 s výrobním číslem 70079, které měl v garáži, a pozval ji na návštěvu.
Jackie Jouretová přijela a za Jackem Castorem do skladu dýní, kde bylo červené BMW 507 uloženo společně s dalšími uznávanými automobily. „Jack kapotu svázal provazy,“ vzpomínala novinářka na moment, kdy vozidlo spatřila poprvé.
„Nějakou dobu trvalo, než jsme ji vůbec otevřeli a viděli vyražené výrobní číslo 70079, svatý grál mezi výrobními čísly BMW.“.
Dva roky práce
A pak se auto dostalo do Německa v kontejneru spolu s náhradními díly, které Castor shromáždil. První zastávkou v Mnichově bylo muzeum BMW, kde byl roadster vystaven obdivným pohledům návštěvníků speciální výstavy „Elvisovo BMW 507 – ztráty a nálezy”. Následně byl v dílně BMW Group Classic zahájen proces restaurace.
Trvalo to dva roky.
Mnoho komponentů muselo být znovu vyrobeno, protože zásoby originálních dílů pro BMW 507 jsou omezené, dokonce i v případě BMW Group Classic. Tradiční řemeslné zpracování ve stylu 50. let doplnily špičkové postupy moderní doby.
Přístrojová deska byla nově odlita podle originální předlohy. Kožené čalounění bylo vyčiněno tak, aby přesně odpovídalo vzoru uvedenému na dobových fotografiích a v katalozích. Po rekonstrukci potahu sedadel se ukázalo, že lze použít originální ocelový rám sedadel, ze kterého byla pečlivě odstraněna veškerá rez.
Ocelové pružiny sedadel byly následně potaženy kokosovou rohoží. Tento přírodní materiál se používal již v 50. letech při sériové výrobě BMW 507, společně s výplněmi a lněnými tkaninami, díky kterým byla sedadla maximálně pohodlná.
Kliky na stahování oken a kliky dveří byly znovu vyrobeny za pomoci novodobé moderní 3D tiskárny podle originálního vzoru. Naproti tomu gumové těsnění víka nádrže bylo znovu vyrobeno konvenční technikou.
Kompletně znovu postaven z náhradních dílů byl i motor – osmiválec o objemu 3,2 litru. Uložení předního pomocného rámu nápravy, jež bylo z vozidla vyříznuto, se vyrobilo znovu v původní geometrii a integrovalo do nosné konstrukce.
Dřevěný pás, který drží plátěnou střechu na svém místě, byl rovněž znovu vyroben za pomoci materiálů a výrobních metod z 50. let.
BMW 507 se vrací
Jack Castor si od počátku přál uvést tento roadster do původního stavu z roku 1958, tak, jak jej viděl „král“, A třebaže to za něj udělali v BMW, jeho sen zůstal nenaplněn.
Jack Castor zemřel v listopadu 2014 ve věku 77 let.
Nicméně automobil byl po téměř dvou letech náročné restaurátorské práce představen 21. srpna 2016 na přehlídce Concours d’Elegance v Pebble Beach v Kalifornii.
V takovém stavu, v jakém ho 20. prosince 1958 Elvis Presley převzal: v péřově bílé barvě, s hliníkovým osmiválcem o výkonu 110 kW (150 k), s koly se středovými maticemi, černo-bílým interiérem a s rádiem Becker Mexico.
A cena?
Jak už bylo řečeno – přesně ten stejný model 507 jako Elvis Presley vlastnil i britský automobilový závodník John Surtees. Měl ho celý život, proto byl v tak dokonalé kondici. Když ale v roce 2017 zemřel i on, pozůstalí ho rok nato dali do dražby.
Předpokládalo se, že se vydraží za 2–2,2 milionu liber (60–66 milionů korun). Ale výsledek? Neuvěřitelných 110 milionů korun. Tím se stal suverénně nejdražším BMW 507 všech dob a možná i vůbec nejdražším BMW vůbec.
Tedy až na Elvisovo auto, které je teď v muzeu…