Pes, kočka, papoušek, želva, had – to je jen malý výčet „mazlíčků“, kteří v současnosti dělají společnost lidem. Domestikace a utváření společenství mezi člověkem a zvířetem sahá však hluboko do historie.

Jeden z příkladů domestikace zavedl badatele dokonce do České republiky, konkrétně na Moravu, dle jejich výzkumu totiž právě tam měla domestikace psů započít. Vědci své závěry vyvozují z archeologických nálezů, jako například lebek psovitých šelem pocházejících už z doby ledové nalezených v Předmostí u Přerova.

Skutečně se může jednat o nejstarší dochovaný doklad domestikace psů a chovu zvířat? Předmostí u Přerova patří k nejvýznamnějším archeologickým lokalitám mladší doby kamenné ve střední Evropě. Archeologové na tomto místě našli hroby, kosti velkých zvířat i desetitisíce kamenných nástrojů.

Původ hledaný v zubech

Badatelé své tvrzení opírají o lebku starou více než 28 tisíc let, jedná se konkrétně o lebku jakési psovité šelmy. Zajímavé poznatky odhalili poté, co provedli důkladný rozbor mechanického obroušení zubů.

„Provedli jsme analýzu mikroabrazí zubů ve fosilním vzorku psovitých z lokality Předmostí, který obsahuje jak vlku, tak psu podobné psovité šelmy,“ řekla Martina Galetová z Moravského zemského muzea.

Výzkumníci nalezli rozdíly u šelem nazývaných protopsi a zvířat podobnějších spíše vlkovi – protopsi měli znatelně opotřebovanější chrup, nežli tomu bylo u druhé skupiny. První skupina se tak očividně živila potravou s větším množstvím tvrdých kousků, mohlo se jednat o kosti apod.

Druhá skupina měla stravu podstatně měkčí, což by odpovídalo tomu, že byla krmena člověkem. „Takový poznatek je v souladu s představou, že psi uvnitř nebo podél okrajů lidských táborů konzumovali hůře zpracovatelné potravinové složky, které lidé vyhazovali nebo kterými je krmili,“ uvádí autoři nové studie.

Mikroabraze zubů je takzvaný behaviorální signál, který se může objevit jako důsledek domestikace o generace dříve, než v populaci nastanou morfologické změny. Podle brněnského muzea jej lze potenciálně využít pro rozlišení protopsů od vlků.

Domestikace svědčí chrupu

Podle výzkumníků se tak může jednat o jasný fakt, že se změny chrupu mohly jakožto důsledek domestikace objevit podstatně dříve, než u šelem započaly změny ve stavbě těla. Samotná domestikace psů je vůbec prvním příkladem ochočení zvířat člověkem před nástupem běžného zemědělství.

Vědci se nemohou shodnout, kdy přesně k ní došlo, dvě významné skupiny archeologů se přou o dva časové údaje, jedni tvrdí, že to bylo zhruba před 40 tisíci lety, druzí udávají časový údaj kolem 20 tisíci lety.

Mnozí se také nemohou dohodnout, proč byl jako první domestikované zvíře zvolen právě pes, soužití lidí a psů bylo patrně už zpočátku založeno na citovém vztahu, protože pes za nejprve žádný užitek člověku nepřinášel.

Trvalo mnoho let, než se z něj stal pomocník při lovu nebo pastvě. Z antropologického hlediska je doba počátku domestikace významná pro bližší pochopení tehdejšího člověka.

Morava jako první?

V případě, že by se potvrdila domněnka o domestikaci psů na území dnešní Moravy, šlo by tak zřejmě skutečně o nejstarší doklad soužití lidí a psů, respektive předků současných psů. Vědci jsou si dobře vědomi, že jejich hypotéza musí být ověřena dalšími studiemi ve střední Evropě, kde byly objeveny nejstarší fosilie raných psů, a také v jiných částech světa.

„Je nakonec možné, že to jsou dvě morfologicky a behaviorálně odlišné populace vlků, které se na území překrývají, alespoň sezónně, jak je dnes vidět u vlčí populace,“ připouštějí autoři výzkumu.

Podle všeho by se nakonec ani nemuselo jednat o znak domestikace, vše by také mohlo vysvětlit přizpůsobení se místním podmínkám či adaptace na změnu prostředí. Odlišná strava však byla u zvířat zaznamenána v poměrně velkém časovém rozsahu, což by mohlo opravdu vést spíše k domněnce o domestikaci.

Vědci svůj výzkum budou nadále rozvíjet ve snaze o prokázání jeho pravdivosti. Současní psi (Canis familiaris) jsou potomky šedých vlků (Canis lupus). Život s lidmi zásadně změnil divoké zvíře v „krotkého a poslušného“ tvora, který se cítí být členem lidské smečky.