Ani otroci, ba ani mimozemšťané. Za to, že do Egypta každoročně proudí miliony turistů, aby zhlédli velkolepé pyramidy, vděčí zdejší ministerstvo turismu především sezonním dělníkům, kteří se obvykle rekrutovali z řad zemědělců.

A byť nad jejich hlavami nehvízdaly biče, jejich každodenní život nebyl jednoduchý..

I když v Nilu už uplynulo hodně vody od doby, kdy dělníci otesávali kvádry, ze kterých měly vzniknout pyramidy, o tehdejší době díky archeologii víme víc než dost. Badatelé tuší, jak se pyramidy stavěly, nalezené spisy ukazují i to, jak vypadal tehdejší běžný život.

Nedávno egyptologové v dnes již zaniklém městě Athribis objevili velké množství popsané keramiky, která ve starém Egyptě sloužila chudším vrstvám jako zápisník, protože papyrus byl příliš drahý. Střepy vskutku zachycují ten nejběžnější život, od nákupních seznamů přes matematická cvičení až po obchodní záznamy.

Podobných zdrojů informací je víc a některé z nich jsou skutečné perly, jako je třeba Mererův deník. Merer byl v čase výstavby Chufuovy pyramidy ve 26. století př. n. l. čímsi na způsob stavebního předáka.

Na základě dochovaných záznamů tak můžeme zkusit rekonstruovat jeden den v životě dělníka, který se na stavbě pyramidy podílel.

Přes nedostatečné zatemnění okna začaly do nevelké místnosti pronikat první paprsky slunce, což Moswena probudilo. Záda ho bolela o něco méně než včera, ale i tak tušil, že další den na stavbě pyramidy bude utrpením.

Ještě že už je vše skoro hotové, pomyslel si. Věděl, že tímto způsobem získá slušné prostředky na živobytí, především chléb, který pak mohl směnit za něco jiného, ale už se těšil, až se vrátí zpět na své pole.

Přece jen, duší byl zemědělec, stejně jako jeho rodiče i prarodiče. Ale výdělek na stavbě pyramid byl lákavý a podobně jako on uvažovala i řada jiných chudých Egypťanů.

Moswenova žena Isis již byla vzhůru. Moswen si všiml jejích výrazných očních linek, což byla móda, která pronikla i do nejchudších vrstev společnosti. Oči si líčily nejen ženy, ale i muži, ovšem Moswen si své oči při práci na pyramidě nezvýrazňoval.

Přece jen líčidlo nebylo příliš kvalitní a pot mu jej záhy rozmazal po celé tváři.

…..

Dávný make-up měl Egypťany přiblížit k tomu, jak v jejich představách vypadali bohové, a kromě toho byl i znakem společenského postavení. Specialisté na výrobu líčidel byli drazí, takže mnozí obyvatelé Egypta se museli spokojit s podomácku vyrobenými napodobeninami, které ve výsledku tolik kvalitní nebyly.

Ranní hygieně věnoval Moswen spoustu času. Vykoupal se, kovovou břitvou, kterou byl odměněn za svou práci, si oholil tvář a zbavil se i zbytku vlasů na hlavě. Poté si důkladně vyčistil zuby směsí sušené máty a kosatce.

U snídaně si pak nemohl nevšimnout poněkud pichlavého pohledu Isis, stejně tak nemohl přeslechnout její sžíravé poznámky. Ano, mohl si včera těch pár piv navíc odpustit, ale co s tím, když ho dělníkům na stavě přímo nutí?

Na sídlišti speciálně postaveném pro 5000 dělníků a jejich rodiny se proto raději moc nezdržoval. Vyrazil k pyramidě, přičemž se mu pod nohama motaly kachny, které tu chovala snad každá rodina. Společně se svými parťáky došel ke stavbě, která se měla stát posledním domovem egyptského vládce Chufua.

Cestou k ní se Moswen zastavil a zahleděl se na ni. Nebyla to zdaleka jediná a ani první pyramida, přesto se od ostatních odlišovala. Byla obrovská, oslnivá bílá barva jí dodávala důstojnost a eleganci, celkový dojem pak podtrhovala špička z ryzího zlata.

Moswen se na ni díval hrdě, vždyť byla i jeho dílem. Cítil, že je hodna toho, aby v ní spočinul faraon, tedy v Moswenových očích bůh.

…..

O tom , jak byly pyramidy stavěny, se vedou diskuse dodnes. Odmyslíme-li si dänikenovské fantasmagorie o inspiraci mimozemšťany, dojdeme ke dvěma základním hypotézám.

Dlouho byli badatelé přesvědčeni, že dvouapůltunové balvany byly zvedány pomocí vnější rampy. Některé nové teorie však hovoří i o vnitřní rampě a také o tom, že na pyramidě nepracovaly statisíce dělníků, ale stačily jich pouhé čtyři tisíce.

Dělníci nejprve pro stavbu prvních 43 metrů výšky měli použít vnější rampu. Pak postavili rampu vnitřní, aby dostali kameny až na špici. Každopádně žádná z hypotéz ještě nebyla stoprocentně potvrzena.

Pyramida byla už téměř dokončena, nyní v ní probíhaly hlavně vnitřní práce. Těch se Moswen jako pomocný dělník už účastnil málo, hlavní roli zde hráli umělci a vysoce kvalifikovaní řemeslníci. Moswen měl chvíli volno a napadlo jej, že by si se svými bolavými zády mohl zajít k lékaři.

V době, kdy byl zemědělcem, by za takovou návštěvu musel platit horentní sumy, ovšem o dělníky na pyramidách bylo veskrze dobře postaráno. Lékař Moswenovi pomohl dokonce i tehdy, když jej rozbolel zub.

Cestou zpět minul místo, kde se pro dělníky připravovalo jídlo. Ovcí a buvolů tu byl nespočet a Moswen se jako každý den divil, kde se jich tolik bere. Při vzpomínce na své malé hospodářství, které bylo jako každý rok touto dobou zaplaveno jedním z ramen delty řeky Nil, pocítil trochu závist k těm, kteří mohli maso na stavbu pyramid dodávat.

„Nejen že mi skvěle zaplatí, ale ještě navíc nemusím platit daně,“ řekl mu trochu přezíravě jeden z nich, když se s ním dal náhodou do řeči. Při vzpomínce na to trochu ztratil chuť k jídlu, byť skopové měl rád. Zato na pivo se těšil, to jemu i jeho parťákům vždy zvedlo náladu.

…..

Na pozůstatcích prastarých stavenišť se podařilo objevit kosterní zbytky ovcí a buvolů, denně se jich spotřebovalo kolem dvacítky. Ani pivo nebylo Egypťanům neznámé, nad Nilem se vařilo nejméně před pěti tisíci lety.

Samozřejmě že bylo poněkud jiné než třeba dnešní Plzeňský Prazdroj. Bylo kalné a husté a dělníci na stavbě pyramid ho vypili až pět litrů denně.

Práce, kterou měl ten den Moswen na starosti, byla naštěstí lehká, a on ji měl brzy hotovou. Přitom si vzpomněl, jak jej jeho předák Merer, který si věčně něco zapisoval na papyrus, před nedávnem poslal pomoci těm, kteří měli na starosti přepravu velkých kamenných kvádrů.

V Moswenovi byla malá dušička a říkal si, že teď si svá bolavá záda zničená prací na poli definitivně odrovná.

Naštěstí nebylo tak zle. Chlapíci, kteří kvádry přepravovali, měli k dispozici zvláštní saně, které celkem slušně jezdily po písku. Moswen dostal do ruky džber s vodou a bylo mu řečeno, aby s jeho pomocí vlhčil písek před sáněmi.

Moswen pokrčil rameny, nechápal, proč by měl lít vodu do písku, ale záhy mu vše došlo. Po vlhkém písku se sáně pohybovaly hladce a přeprava nebyla taková dřina, jaké se zprvu děsil. Když to pak vyprávěl Mererovi, ten se jen zasmál a prohodil: „Víš, jak jednou někomu zamotáme hlavu?“.

…..

Vědci z univerzity v Amsterodamu podrobili zevrubnému zkoumání metody a techniky, jakých bylo třeba k přepravě velkých kvádrů. Došli k závěru, že k transportu bylo potřeba saní schopných jezdit po písku.

Ale nejen to. Ukázalo se, že zvlhčování písku před objemným konvojem redukovalo tření kolosálního nákladu. Vědecký tým přitom využil ke své teorii stopy, které zanechali samotní tvůrci pyramid. Nástěnná malba objevená v hrobce vládce Džehutihotepa, datované do roku 1900 př.

n. l., zobrazuje 172 mužů táhnoucích ohromnou sochu za pomocí lan připevněných k saním. Ale navíc je tam nakreslen ještě jeden člověk, který před ně do písku rozlévá vodu. Mohlo jít samozřejmě i o nějaký ceremoniální akt, ale pravděpodobněji měl onen pracovník na starosti větší plynulost přepravy.

Práce na pyramidě se chýlily ke konci. Moswen navíc věděl, že hladina Nilu klesá a že řeka při svém ústupu zanechává úrodné bahno, které jemu, Isis i jejich dětem dodává obživu. Rozloučil se s Mererem, který ho sotva zaregistroval, protože jako vždy cosi zuřivě čmáral na papyrus.

Naposledy si zašel s lidmi ze své party na pivo, přičemž tušil, že je asi vidí naposledy. Příští rok už zde nebude potřeba. Ta vidina ho trochu děsila, protože až přijdou záplavy, nebude mít do čeho píchnout.

Ale což, vždy se s Isis nějak protloukl, tak proč by si měl přidělávat starosti z budoucnosti, která byla už tak nejistá.

…..

Žádná sláva neroste do nebe a to se týká i té, která ověnčovala pyramidy. Výstavba pyramidových komplexů sice ještě nějaký čas pokračovala, ale zájem, a zejména technologická vyspělost významně – a z dosud nejasných příčin – uvadala.

Novější pyramidy už zkrátka nebyly tak kvalitní jako jejich starší sestřičky. Možná tak byl i symbolizován postupný úpadek královské moci v Egyptě.

Poslední z větších pyramid je tak z dějinného hlediska stavba pro panovníka Pepiho II. z let 2200 a ž 2100 př. n. l., druhého krále 6. dynastie. V té době již faraonové ztráceli božský status, a moc naopak nabývala byrokracie, která s královským původem neměla nic společného.

Slábla nejen moc dynastických panovníků, ale i samotného Egypta. Ve Středomoří se objevovaly nové civilizace, které se velmi důrazně hlásily o slovo. A tak zatímco Nilem proudily tu v klidu, tu vášnivě miliardy kubíků vody, z Egypta se stával nevýznamný hráč na dávné geopolitické scéně.

Stal se součástí jiných říší a nekompromisní prach s větrem drolily starodávné pyramidy, které přitom měly být věčné. Nicméně kámen nakonec zůstal a dnes je alespoň matným odrazem kdysi slavné a neohrožené říše…