Unikátní vhled do života příslušníků reformní křesťanské společnosti hlásící se k novokřtěnectví, známých též pod označením habáni, přináší antropologicko-archeologický výzkum hřbitova v Přibicích na Brněnsku.

Tým antropologů z Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty MU tam pracuje už pátou sezonu. Výsledky jejich práce ukazují, jak se s migrací vypořádávali naši předkové a k jakým vzájemným interakcím přistěhovalých a místních skupin obyvatelstva docházelo na našem území..

Novokřtěnci, nazývaní též habáni nebo anabaptisté, představují radikální odnož protestantství zformovanou v 16. století. Žili v uzavřených komunitách, které se odlišovaly od ostatního obyvatelstva způsobem života (podle vzoru prvních křesťanů) a zaměřovaly se na produkci kvalitních výrobků.

„Na Moravu přišli ze Švýcarska a Tyrolska v 16. století. Zatím se nám podařilo zjistit, že pokud jde o tělesnou stavbu, tak se příliš nelišili od původních usedlíků. Analýzy totiž ukázaly, že měli velmi podobnou tělesnou výšku.

Rčení ,vysoký jako habán‘ se tedy na přibickém pohřebišti nepotvrdilo,“ prozradil Tomáš Mořkovský, vedoucí výzkumu. Habáni byli výjimeční řemeslníci, známá a ceněná byla jejich keramika, byli výteční nožíři, hodináři i vinaři.

Sami žili skromně, hospodařili v komunitě, a proto si dokázali našetřit určité bohatství. Nikdo nepracoval na sebe, ale pro svou komunitu.

Uzavřená náboženská komunita měla v Přibicích v minulosti jeden z největších habánských dvorců, podle aktuálních odhadů antropologů s více než čtyřmi stovkami lidí. Přestože podle písemných zdrojů byli ostatními vnímáni jako podivíni, dlouhou dobu žili pod ochranou místních šlechticů, pro něž byli zdrojem zisků v podobě daní odváděných z jejich bohatství, ale také inovací.

Od husitských dob byla navíc šlechta na území Čech a Moravy k odlišnostem ve víře benevolentní. Toto vzájemné soužití tak vydrželo sto let. Po bitvě na Bílé hoře se však tlak, aby novokřtěnci konvertovali, nebo území opustili, výrazně zvýšil.

Během třicetileté války se pro své bohatství stával dvorec terčem dobyvačných výprav císařských žoldáků. Největší masakr se v Přibicích odehrál v červenci 1620, kdy císařští vojáci pobili a zranili dvaasedmdesát habánů včetně žen a dětí.

Poslední přepadení se odehrálo v lednu 1621. Stavení byla vypálena a dvorec již obnoven nebyl. Ti, kdo přežili, kočovali na Slovensko a přes Rumunsko a Ukrajinu až do Kanady a USA, kde se usadili a dodnes tam žijí. V Přibicích zůstal hromadný hrob.

Lokalita u Přibic je s dosud objevenými 97 kostrami největším zkoumaným pohřebištěm habánů na našem území. „Umístění hřbitova v jižní části katastru obce při cestě na Ivaň, tedy mimo zástavbu, poskytuje vynikající předpoklady k tomu, aby se podařilo prozkoumat hřbitov v celém jeho původním rozsahu.

Habánská pohřebiště jsou totiž často zcela zničena, případně se nacházejí v zastavěných oblastech. Komplexní výzkum celého hřbitova je tak v kontextu výzkumu moravských habánů zcela výjimečný,“ uvedl Mořkovský.

V plánu je proto při analýze habánů vyzkoušet co největší množství moderních výzkumných postupů. Abychom se dověděli víc například o stravovacích návycích habánů, měli výzkumníci v úmyslu zkoumat rozšíření a druhovou skladbu střevních parazitů, jejichž vajíčka lze za optimálních podmínek nalézt v sedimentech z oblasti břišní dutiny pohřbených jedinců.

Výzkumy však ukázaly, že písčitý charakter místní půdy není pro zachování vajíček parazitů vhodný.

Vědci proto chtějí využít takzvanou izotopovou analýzu, která umožňuje odhalit stravovací návyky pomocí stopových prvků obsažených v částech kostí. Pomůže jim geologická mapa Evropy a databáze izotopů, jejímž autorem je francouzský antropolog Kevin Salesse, který od letošního roku působí právě na Přírodovědecké fakultě MU. Před příchodem do České republiky pracoval na několika světově uznávaných univerzitách v USA a Belgii.

Vědci se budou věnovat také genetické analýze jednotlivých nálezů, která poskytne informace o původu habánů. Všechny získané poznatky vědci porovnávají s písemnými prameny.

Velkou pozornost přitahuje osobnost významného představeného Petera Walpota, jehož knihy se stále ještě vydávají a který právě v Přibicích patrně žil a podle kronik tam i zemřel, takže by tam měl být pochovaný.

Určit, která z koster patřila Walpotovi ale nebude pravděpodobně možné. Habáni totiž pohřbívali všechny stejně skromně, a to bez předmětů, které by naznačovaly, kým daný člověk zaživa byl. „Měli velmi jednoduché pohřbívání.

Našli jsme jen špendlíky, hřebíky a součásti zapínání oděvů – háček a očko (lidově babka a dědek), které používají dodnes,“ vylíčil Mořkovský.

Na výzkumu se podílí také studenti. Budoucí antropologové získávají praktické znalosti toho, jak provádět terénní výzkum. Podílejí se i na následném zpracování nálezů a v rámci svých diplomových prací také na jejich analýze.