Člověk je tvor zvídavý a snaží se přijít věcem na kloub. Nebylo důvodu, aby staří Egypťané byli v tomto ohledu výjimkou. Jejich věda byla ve své době na velmi slušné úrovni, což byl mimo jiné jeden z důležitých faktorů, který egyptské civilizaci umožnil dlouhou existenci..

Egypt je dnes oblíbenou turistickou destinací, kam leckterý Středoevropan s chutí zamíří za mořem a teplem. Ovšem, něco jiného je desetidenní pobyt někde v resortu s plným servisem a celoroční boj s přírodními živly.

Už ve starověku nebyl život v Egyptě nijak jednoduchý a místní obyvatelé museli najít prostředky, jak jej zvládnout.

Bývaly doby, kdy oblasti, kde se dnes rozkládá severoafrická poušť, byly docela úrodné. Některé predikce dokonce hovoří o tom, že za nějakých 15 000 let se na Saharu vrátí vlhké monzuny a písečné pláně opět rozkvetou. Každopádně, už staří Egypťané museli s pískem bojovat a prát se s ním.

Člověk, který má všech pět pohromadě, se ovšem jen tak z plezíru neusadí v poušti. Jistě, že i Sahara má své neopakovatelné kouzlo, avšak vyspělé civilizaci zde pšenka nepokvete. Voda je prostě základ, a všechny prastaré civilizace vznikaly v povodí velkých řek, ať to byl Eufrat, Tigris, Ganda nebo Chuang-Che.

Pro Egypťany byl zásadní tok řeky Nil, kolem nejdelší řeky světa se točil veškerý život dávné egyptské kultury.

Nil je ovšem řeka náladová. Její vodní režim je tak složitý, že i současní hydrologové mají problém se v něm vyznat. Jsou období, kdy horké počasí a tlak pouště donutí vodu z řeky se vypařit. Jindy je proud tak mocný, že se vylije z břehů a zaplaví okolní oblasti.

Právě tento moment byl pro Egypťany extrémně důležitý, protože jim držel při životě zemědělství a tím pádem i je samé.

A zde se objevil nebývalý prostor pro bádání. Pravidelně se opakující záplavy v deltě Nilu, a tedy nutnost neustále vyměřovat zatopená pole, se projevily v rozvoji geometrie i v počátcích geodézie. Nutnost předpovídat dobu, kdy záplavy přijdou, pak zase vedla k rozvoji astronomie.

Počátky egyptské astronomie lze vystopovat již ve třetím tisíciletí před naším letopočtem. Jejich observatoře, které kromě sledování oblohy sloužily i k náboženským obřadům, byly stavěny podle os světových stran. Oblohu Egypťané rozdělili na 36 souhvězdí, podle kterých se orientovali v čase.

Rozložení nebeských těles bylo pro Egypťany jedním z orientačních bodů ve světě. Nejen, že podle nich věděli, kdy očekávat záplavy, ale konstelace hvězd a planet určovala i slavení nejrůznějších svátků, pořádání náboženských obřadů či dokonce začátek prací na významných stavbách, ať už pyramid či třeba chrámů.

Egypťané také využívali několik strojů na měření času, mimo jiné jim čas měřily i stínové hodiny.

Egyptští astronomové také přišli na to, jak určit úhlový průměr Slunce. Při své metodě vyšli z okamžiku, kdy oblohu ráno poprvé rozzáří celý sluneční disk. Srovnali pak čas od prvního objevení slunečního disku až k jeho úplnému vynoření s celkovou dobou od východu k západu Slunce.

Na základě toho Egypťané dospěli k závěru, že průměr Slunce je 750. díl kruhové dráhy Slunce, což odpovídá přibližně 28′ 50″.

V pozdějších letech, zejména v době éry Ptolemaiovců, došlo k propojení řecké a egyptské astronomie. Zatímco i dnes řada lidí nedokáže pochopit, že Země není placatá, učenci z té doby již byli schopni velmi přesně vypočítat obvod Země.

Původně řecký astronom a také matematik Eratosthenés z Kyrény, který po mnoho let působil v Alexandrii, vypočítal, že Země kolem poledníku měří v přepočtu 40 000 km. Přesnost je to až fascinující, vždyť se spletl jen o pouhých osm kilometrů…

Astronomie je úzce propojená s matematikou a v té byli Egypťané skutečnými králi. Z počátku, podobně jako ve staré Číně, Mezopotámii a Indii, byla čistě aplikovanou vědou. Pracovali s ní stavitelé, ale i řemeslníci nebo vojáci.

Nepočítalo se podle vzorečků, ale spíše podle konkrétních úloh. Až později, kdy si matematické znalosti, předávaly jednotlivé generace, získala matematika i abstraktní přídech.

Matematika se v Egyptě stala vědou číslo jedna. Na slušné úrovni ji museli ovládat všichni státní úředníci. Dochovala se řada textů, které nám přinášejí poznatky, do jaké hloubky se matematika vyučovala a jak složité příklady dokázali písaři řešit.

Písař na královském dvoře musel třeba umět projektovat stavbu královské hrobky nebo chrámu. Egypťané v období Nové říše také používali poměrně složité algoritmy na výpočet součtů posloupností.

Ostatně, fakt, že práce s čísly nebyla pro Egypťany cizí, dokazují i symboly jejich říše v podobě pyramid. Postavit tak velkolepé stavby bez velmi dobrých znalostí geometrie by bylo nemožné. Matematika ovšem našla své místo i v běžném životě, od kupeckých počtů, přes tvorbu kalendáře až po sčítání lidí.

Zatímco Sumerové používali dvanáctkovou číselnou soustavu, staří Mayové dvacítkovou, Egypťané objevili výhody soustavy desítkové. Matematici používali dva typy čísel a to ta přirozená a také zlomky. Už v době první dynastie používali znak pro tisíc, který byl znázorněn jako květ lososu.

Později se objevil i znak pro milion, který měl podobu klečící postavy, podle některých interpretací symbolizující některého z bohů. Je záhadou, proč tento znak z dochovaných spisů Nové říše pak zcela vymizel.

Ani medicína nestála v Egyptě na okraji zájmu, ta však nedosahovala tak vysoké úrovně jako třeba ve starověké Indii nebo Číně. To ovšem neznamená, že by nestála za pozornost. Egyptští chirurgové používali kauterizaci (přiložení rozžhaveného kovu či dřeva, aby se zastavilo krvácení), kvalitní dlahy, lněná obinadla a tampóny.

Slušné znalosti měli i z oblasti přírodní farmacie. V jednom z objevených lékařských papyrů byl nalezen seznam sedmi stovek léků s popisem, nač by měli zabrat a také návody na jejich přípravu. Kromě rostlin užívali Egypťané i léky z nerostů a živočichů.

Velmi široké využití měly v egyptském lékařství např. máta, anýz, pistácie, šafrán, sezam, tamaryšek, terpentýnová silice a protizánětlivě působící cibule. Extrakt z Pelyňku pravého se aplikoval při trávicích problémech, listy seny jako projímadlo.

Poranění a záněty léčili tehdejší lékaři mimo jiné listy a klovatinou akácie, odvarem z vrby či myrhou. Možná nepřekvapí, že jako tišící prostředky využívali Egypťané mák, pivo a víno.

Byť egyptští lékaři měli po Středomoří skvělý zvuk, mnohdy spoléhali na magii a nadpřirozené síly. Za nejdůležitější orgán považovali srdce, které mělo mít na starosti myšlení, zatímco mozek byl jen zdrojem produkce tělesných tekutin.

Krev byla čímsi nečistým, co v představách některých egyptských lékařů dokonce mohlo způsobovat i některé choroby.

Na druhé straně si Egypťané uvědomovali důležitost péče o chrup a měli dobré znalosti z oblasti očního lékařství či hygieny. Učenci pod pyramidami vypracovali rozsáhlý medicínský systém, který poté převzali i řečtí a římští lékaři.

Zřejmé je to v Hippokratových knihách, kde jsou pasáže podobné textům z egyptských lékařských papyrů.

Na velmi dobré úrovni bylo i tehdejší školství, byť dosáhnout na ně bylo obtížné. Studenti medicíny se vzdělávali v tzv. domech života, které byly jakýmisi knihovnami a písárnami při nejvýznamnějších chrámech.

Tyto domy byly něčím na způsob vzdělávacích a kulturních center. Adepti medicíny zde studovali lékařské texty, pravděpodobně se je učili i znát zpaměti. Podle některých badatelů se medicínské vědomosti předávaly i v rámci rodiny z generace na generaci.

Vzdělání je však v egyptské říši výsadou jen některých lidí. Školy vznikaly při chrámech a posílat do nich své děti si mohli dovolit jen ti nejbohatší. Vzdělání bylo navíc určeno výhradně chlapcům, kteří museli školu navštěvovat několik let, než dobře zvládli systém egyptského písma.