Některé velryby se vrhají na břehy pláží, kde následně umírají. Ve větším měřítku se tak děje od 60. let 20. století. Dlouhou dobu se nevědělo, proč jsou zrovna vorvaňovci nejzranitelnější. Nová studie však přinesla odpovědi..

Mořští biologové zjistili, že za tento čin je zodpovědný stres, jenž je způsoben silnými sonary, používanými zejména vojenským námořnictvem. Nový druh sonaru, MFAS, sloužil od 60. let 20. století k odhalování sovětských ponorek, jež mohly nést jaderné střely.

Radary svůj cíl hledaly pomocí zvuků o hlasitosti 170-195 decibelů. Nebezpečí sonaru námořních lodí spočívá v tom, že jeho zvukové vlny mají negativní dopad na mořský život a na chování mořských savců.

Poznatky vycházely z pitvy mrtvých velryb. Mořští biologové přišli s návrhem, aby vlády rozšířily zóny, kde se silné sonary nebudou používat. Jedna taková oblast je již v okolí Kanárských ostrovů. Podle odborníků má toto omezení na populaci velryb pozitivní vliv.