Česko patří mezi země s největším výskytem klíšťové encefalitidy. Vědci z brněnského CEITECu jsou na stopě léčivům, které by dokázaly potlačit nebo zastavit samotný průběh této nebezpečné infekce..
Ilustrační foto: Pixabay
Současná vakcína slouží jen jako prevence. Vzhledem k nízké proočkovanosti populace (kolem 23 %) je třeba si poradit i s pacienty u nichž se virové onemocnění rozvine. V roce 2016 bylo nahlášeno 565 případu onemocnění klíšťovou encefalitidou.
„Virus má různé životní fáze, v nichž se mění jeho struktura a také vlastnosti. Chceme zkoumat, jak vypadá nezralý virus, který ještě není infekční,“ vysvětlil hlavní autor studie Tibor Füzik, který působí ve výzkumné skupině Pavla Plevky.
Podrobné poznání v budoucnu může vést například k vytvoření léčiva nebo nové vakcíny proti klíšťové encefalitidě. Výzkum trval zhruba tři roky a vědci v něm budou pokračovat.
Poznání umožňuje obranu
Odhalení struktury viru klíšťové encefalitidy a způsobu, jakým ho protilátky v lidském těle ničí se stali předmětem výzkumu vědců z institutu Ceitec Masarykovy univerzity. Virus klíšťové encefalitidy má membránový obal, na jehož povrchu jsou bílkoviny.
Na ně se vážou protilátky vytvářené imunitním systémem. „Pro strukturní analýzu jsme zvolili protilátku, která je známá tím, že virus neutralizuje, a brání tak infekci. Zjistili jsme, že tato protilátka brání tomu, aby virus po proniknutí do buňky uvolnil svou genetickou informaci a začal se množit,“ přiblížil Füzik.
Virus přenášený členovci
Virus klíšťové encefalitidy patří do rodiny tzv. flavivirů společně se žlutou zimnicí, japonskou encefalitidou a horečkou dengue. Přenášený je specifickým způsobem pomocí klíšťat (popř. komárů) a celá skupina flavivirů se řadí k arbovirům – viry přenášené členovci.
Vědecké srovnání viru klíšťové encefalitidy na celém světě přineslo zjištění, že je ve všech oblastech téměř stejný a svou strukturu nemění ani na základě přírodních podmínek. Na nemoc stále neexistuje účinný lék a infekce zanechává trvalé následky vlivem zánětu centrálního nervového systému, v krajním případě může způsobit i smrt.
Základem každé virové infekce je průnik viru do buňky. Následně do ní uvolní svou genetickou informaci. „Námi popsaná protilátka se váže na bílkovinný obal viru, brání jeho rozpadnutí a tím i infekci,” doplnil Füzik.