Otisk boty Neila Armstronga v měsíčním prachu je jedním ze symbolů kosmické éry. Nové studie ukazují, že tento prach by pro budoucí mise mohl znamenat nemalé riziko.

Člen mise Apollo 17 Geolog Harrison Schmitt byl společně Eugenem Cernanem posledním člověkem, který se prozatím prošel po Měsíci. Oba muži podnikli tři výstupy na měsíční povrch, ze kterých si kromě 110 kilogramů měsíční horniny odnesli do přistávacího modulu na svých skafandrech i trochu prachu.

V modulu se jej Schmitt nechtěně nadýchal a okamžitě začal kýchat. Agresivní prach pak dráždil jeho sliznice celý den.

Laboratorní testy ukázaly, že malé množství repliky měsíčního prachu dokáže zahubit až 90 procent mozkových a plicních buněk. Replika byla složená ze sopečného popela, prachu z lávy a laboratorně připraveného sklovitého prášku, jehož složení navrhl americký Geologický ústav.

Měsíční prach se od toho pozemského liší. Především nepodléhá erozi, takže je mnohem ostřejší. Kromě toho je také mnohem více elektricky nabitý. Pokud se člověk vrátí na Měsíc a bude zde chtít postavit stálou základnu, může mu tento materiál způsobit nemalé škody nejen na přístrojích, ale i na zdraví.

„Pro budoucí výzkumníky bude zcela evidentně nezbytné, aby se vyhnuli vdechnutí měsíčního prachu,“ uzavřeli autoři studie.